Jiří Friedl Books

Jiří Friedl (ur. 1976), pracownik naukowy Instytutu Historii Akademii Nauk Republiki Czeskiej (oddział w Brnie) oraz wykładowca na Uniwersytecie Masaryka w Brnie. Zajmuje się głównie dziejami Polski w XX wieku, w tym szczególnie zagadnieniem stosunków polsko-czeskich i polsko-czechosłowackich oraz polskiej mniejszości narodowej na Zaolziu, czemu poświęcił szereg artykułów opublikowanych w Czechach i w Polsce. Jest autorem następujących prac: Příběh generála Lukase (Přerov 2002), Na jedné frontě. Vztahy československé a polské armády za druhé světové války (Praha 2005), a także obszernego opracowania pt. Vztahy mezi Československem a Polskem v letech 1945–1949, które ukazało się w książce Rozpačité spojenectví. Československo-polské vztahy v letech 1945–1949 (Praha 2008). Ponadto wydał zbiór polskich dyplomatycznych szyfrogramów dotyczących Zaolzia (Zaolzie w świetle szyfrogramów polskiej placówki dyplomatycznej w Pradze oraz Ministerstwa Spraw Zagranicznych w Warszawie 1945–1949, Czeski Cieszyn 2007), a obecnie przygotowuje do druku edycję dokumentów o polityce państwa czechosłowackiego wobec Polaków na Zaolziu w latach 1945–1949 oraz książkę o stosunkach polsko-czeskich na Zaolziu w tym samym okresie.

Auf dem Weg zur Arbeit begegnet Archim Kern einer Kolporteurin, die ihm prophezeit, dass er noch längstens drei Tage zu leben habe. Diese Vorhersage zieht dem 51-jährigen Gymnasiallehrer den Boden unter den Füßen weg, und er verliert zunehmend den Bezug zur Realität.

Dzieje Brygady Świętokrzyskiej nie są w Polsce tematem nieznanym. Niemniej jednak z pobytem tej formacji na ziemiach czeskich - przez niemal połowę czasu jej funkcjonowania - wciąż wiąże się wiele białych plam. [...] Książka niniejsza powstała z myślą o czeskim czytelniku, aby przybliżyć mu, czym była Brygada Świętokrzyska, w jakich okolicznościach znalazła się na czeskim terytorium i jak rozwijały się jej stosunki z czeską ludnością. Dotychczas dominował bowiem jednostronny przekaz. [...] W czeskich archiwach zachowało się stosunkowo dużo materiałów o brygadzie, czego dowodem będzie niniejsza książka. Nie mniej ważnym jej celem jest zaprezentowanie spojrzenia czeskiego historyka na Brygadę Świętokrzyską, nieobciążonego nieraz bardzo emocjonalnym zaangażowaniem w spór o rolę tej formacji. Być może ta perspektywa będzie przydatna dla polskiego czytelnika. Ze Wstępu do wydania polskiego

II wojna światowa spowodowała nie tylko ogromne straty ludzkie i materialne, ale także pociągnęła za sobą masowe migracje ludności. Po jej zakończeniu wielkim wyzwaniem międzynarodowym stała się repatriacja polskich obywateli rozsianych po Europie Zachodniej. Setki tysięcy z nich wracały do kraju przez terytorium Czechosłowacji, która dzięki swojemu położeniu odgrywała rolę ważnego obszaru tranzytowego. W tym samym czasie przez Czechosłowację zmierzali na Zachód Polacy, którzy nie akceptowali powojennej sytuacji społecznej i politycznej, a także ludzie zagrożeni represjami ze strony komunistów. Osobną, bardzo liczną grupę, stanowili polscy Żydzi uciekający z kraju, najczęściej do Palestyny.

Životní příběh severomoravského rodáka Karela Lukase, vojáka a vlastence, odhaluje fascinující kapitoly naší moderní historie. Lukas, účastník prvního i druhého odboje, prožil neobyčejné události a setkal se s významnými osobnostmi. Jako legionář a člen československé zahraniční armády v letech 1939–1945 se aktivně podílel na obraně Československa. V třicátých letech pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk se zúčastnil bitvy u El Alameinu a bojů v Itálii. Jeho životní cesta nabízí jedinečný pohled na neznámé kapitoly našich dějin a ukazuje nezištnost, s jakou naši předkové bojovali za svobodu a demokracii. Karel Lukas věnoval své znalosti a schopnosti službě Československa, v jehož budoucnost věřil. Jako milovník umění s kontakty v anglické aristokracii se v roce 1947 vrátil domů po několikaletém působení v USA a Kanadě, netušíc, jaký smutný osud ho čeká. Po únoru 1948 se stal pro komunisty nepohodlným člověkem, a jeho tragická smrt v roce 1949 by měla být výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu.

Kniha popisuje dramatické životní osudy generála in memoriam Karla Lukase, účastníka 1. a 2. československého zahraničního odboje. Lukas zahájil svoji vojenskou kariéru v československých legiích ve Francii, v předmnichovské armádě působil jako pobočník náčelníka Hlavního štábu generála Krejčího a podílel se na výstavbě pohraničního opevnění, v březnu 1939 prožil boje na Podkarpatské Rusi, za 2. světové války se zúčastnil bitev v severní Africe. Jeho život ukončili příslušníci komunistické tajné policie, kteří ve snaze zmocnit se jeho značného majetku ho při výslechu zbili tak, že brzy nato zemřel. Viníci tohoto otřesného činu nebyli nikdy potrestáni.

Publikace seznamuje čtenáře s klikatými cestami vztahů mezi Československem a Polskem těsně po druhé světové válce. Jiří Friedl na základě studia domácích i zahraničních pramenů představuje vývoj vztahů mezi Československem a Polskem v letech 1945-1949. Faktorem, který vzájemné vztahy mezi oběma státy nejvíce ovlivňoval, byly územní spory, z pohledu polské vlády zůstávala nevyřešena rovněž otázka Těšínska. Těchto sporů přitom využíval Sovětský svaz k upevnění své pozice ve střední Evropě, stejně jako komunisté v obou znesvářených zemích. Zdeněk Jirásek pak ve své kapitole čtenáře zasvěcuje do kontaktů mezi polským a československým exilem po druhé světové válce.

Druhá světová válka způsobila nejen obrovské materiální a lidské ztráty, ale vedla také k rozsáhlým migracím obyvatelstva. Repatriace polských občanů tehdy představovala významný mezinárodní problém. Stovky tisíc se jich přitom vracely přes Československo, které se díky své poloze ve středu Evropy stalo důležitou tranzitní zemí. Ve stejnou dobu, kdy do vlasti směřovaly statisíce polských repatriantů, utíkali z Polska přes Československo na Západ lidé nespokojení s politickou či hospodářskou situací a rovněž lidé snažící se uniknout komunistické nebo národnostní perzekuci. Zvlášť významný byl počet židovských uprchlíků, kteří nejčastěji mířili do Palestiny. Kniha na základě studia širokého spektra domácích i zahraničních pramenů a literatury ukazuje, jak se Československo s těmito migracemi vyrovnávalo.

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Pokud se po roce 1989 u nás hovořilo o menšinách v českých zemích těsně po druhé světové válce, tak se zájem dosud soustřeďoval na otázky spojené s vysídlením sudetských Němců. Může to vyvolávat dojem, že stát řešil v období tzv. třetí republiky pouze existenci tohoto minoritního společenství na svém území. Autor ve své knize poukazuje na to, že v českých zemích – konkrétně na Těšínsku – žili (a dodnes žijí) příslušníci polského etnika, kteří sice na jednu stranu byli podobně jako sudetští Němci obviňováni z neloajality k předválečné ČSR, ovšem zbavit se jich stejným způsobem jako německy mluvících obyvatel nebylo z řady důvodů možné. V této práci čtenář nalezne nejen podrobné vysvětlení příčin, proč Poláci nakonec v Československu zůstali, ale také rozbor všech důležitých událostí, které spoluutvářely vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku během prvních let po druhé světové válce. Výklad zohledňuje také vliv poměru mezi oběma skupinami obyvatel na vnitropolitickou situaci a soupeření stran Národní fronty. Otázka těšínských Poláků se totiž výrazně promítala do politického boje zejména mezi komunisty a národními socialisty.