Dolnolužické zemské fojtství na prahu novověku (1490–1620). Kniha Luďka Březiny je zásadním příspěvkem k poznání vztahů a vazeb jednotlivých vedlejších zemí České koruny na konci středověku a v raném novověku – až k historickému mezníku, třicetileté válce, která přinesla odtržení této země od České koruny. Na příkladu Dolní Lužice zkoumá proměny vztahů mezi pražským centrem, zemským správcem a místními stavy a tím i zároveň míru integrity celého soustátí. Sleduje stoupající uvědomění dolnolužických stavů a jejich vzrůstající vliv na správu své země a zároveň i odstředivé tendence, které vždy byly silnější, pokud došlo k oslabení centrální moci. Autor založil svoji práci na několikaletém výzkumu v německých a českých archivech a přinesl řadu cenných a zatím nepublikovaných poznatků.
Luděk Březina Book order


- 2016
- 2008
Horní a Dolní Lužice
- 232 pages
- 9 hours of reading
Předkládaný svazek se snaží především z českého pohledu nastínit poměrně komplikované dějiny tohoto teritoria. Těžiště výkladu tkví ve středověku a raném novověku (14.–17. století), kdy markrabství Horní a Dolní Lužice podléhala České koruně a kvetly kontakty a vztahy s českým územím v oblasti státoprávní, diplomatické, kulturní, církevní i hospodářské. Upozorňuje na rozdíly mezi oběma markrabstvími, která sice sdílejí název, ale ne vždy i historické osudy. Lužice navíc nesplývá jen s Lužickými Srby, jak je často vnímáno v českém povědomí. Kontakty mezi Lužicemi a Čechy udržovalo ve sledovaném období i zdejší německé obyvatelstvo. Na druhou stranu lužickosrbská kultura dříve i v současnosti inklinuje k Čechám (mj. Lužický seminář) a Lužičtí Srbové „ku Praze“ stále intenzivně vzhlížejí.