Eva Bendová Books

Features drawings and sketches by Jan Kotěra, František Tichý, Hugo Boettinger and Vincenc Beneš executed on napkins, bills, playbills etc.

Velká monografie Joži Uprky vznikla za příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze, kde se poprvé ve velkém rozsahu prezentovalo Uprkovo dílo. V knize naleznete jak dobové fotografie samotného umělce, jeho rodiny, přátel a významných malířských kolegů, tak převážnou část Uprkových děl. Na knize se podílela celá řada našich významných uměleckých teoretiků a autorit. Krásným způsobem dává kniha nahlédnout do zamilované Uprkovy oblasti a to Moravského Slovácka, které nebylo nikdy tak věrně a s láskou zachycené.

Pražské kavárny konce devatenáctého století a první poloviny století dvacátého byly skutečným fenoménem. Slavná Unionka, kavárna Arco, Slavia, Café Louvre, Montmartre, Nizza, Juliš: v těchto zařízeních se psaly kulturní i politické dějiny. Některé z tehdy proslulých kaváren fungují i dnes. Výjimečně se v nich uchovala i atmosféra oné doby. To je ovšem jen zlomek někdejší slávy, se kterou se dnes setkáváme především prostřednictvím vzpomínek, obrazů a archivních fotografií. Při příležitosti rozsáhlé výstavy v Muzeu hlavního města Prahy nazvané Pražské kavárny a jejich svět vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci Muzeem výpravnou obrazovou publikaci věnovanou právě zlaté éře pražského kavárenského života.

Kniha přináší příspěvky k 38. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného tématu času v životě člověka a společnosti „dlouhého“ 19. století. Autoři jednotlivých studií věnují pozornost jak prožívání a vnímání času z pohledu různých společenských vrstev – aristokracie i neprivilegovaného obyvatelstva venkova a měst –, tak i různým významům či hodnotám přisuzovaným času minulému, přítomnému i budoucímu. Čas a jeho sledování zejména v pracovní sféře jsou zde nahlíženy jako účinné prostředky disciplinace, uměnovědné příspěvky však představují i rozmanité projevy snahy člověka 19. století vymanit se z diktátu přesně odměřovaného času.

První část dvoudílného souboru nejvýznamnějších děl ze sbírek grafiky a kresby Národní galerie v Praze je rámována cca obdobím od 11. do 18.století.

Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací. Dotvářely mámivou atmosféru filmů z dvacátých a třicátých let, kdy se jejich sláva šířila Evropou a Amerikou. Staly se symbolem tužeb moderního člověka. V českých zemích jim vtiskli avantgardní estetiku slavní tvůrci, jako byli Ladislav Sutnar nebo František Zelenka, a povýšili tak světelnou reklamu o umělecký výraz. Po druhé světové válce se neon stal i nástrojem propagandy, ale to už jeho sláva postupně upadala až k dnešnímu zapomnění. Archivní fotografie, film a časopisecky publikované návrhy z doby zlaté éry neonu jsou pramenem knižního zpracování tématu v dalším svazku edice Zmizelá Praha.

V roce 2010 získala Národní galerie v Praze nečekané dědictví s více než dvaceti uměleckými díly významných autorů moderny. Unikátní soubor pochází ze sbírky MUDr. et RNDr. Aleny Žižkové-Lind (1926–2009), která jej původně chtěla odkázat anonymně, ale na poradu přátel se v poslední vůli k jejímu vlastnictví přihlásila. Národní galerie rozhodla celou sbírku vystavit nejen pro její ojedinělost, ale také z respektu k mecenášskému gestu. Nečekané dědictví s kolekcí obrazů a prací na papíře je obsahově velmi sourodé a odkrývá sběratelčinu zálibu v autorech s vazbami na Francii, mezi nimiž byli surrealisté Toyen a Jindřich Štyrský, Josef Šíma, Jan Matulka, malíř Bretaně Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička, František Tichý, František Muzika nebo Španěl Honorio Garcia Condoy.

Kniha obsahuje příspěvky z 36. ročníku plzeňského sympozia, v jehož rámci pokračovala debata o civilizačních kolapsech a regeneračních procesech. Více než tři desítky vědců zde z různých perspektiv nahlížejí na události, jež v 19. století vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelstvu českých zemí – od povodní a požárů přes dopravní neštěstí až po státní bankrot. Autoři v jednotlivých kapitolách pozorují, jak na takové události reagovali spisovatelé, jak je zobrazovali výtvarní umělci, a také uvažují o strategiích zvládání následků katastrofického dění, které se uplatňují nezřídka i v dnešním světě (například životní pojištění nebo předpisy požární ochrany).

Kavárenská tradice je v Čechách stará více než tři sta let. Nedílně patří k formování života a kultury české společnosti. V kavárnách se zakládala umělecká hnutí a spolky, kavárenský život obohatil literaturu, divadlo i politiku. Kavárny navštěvovali Franz Kafka, Milena Jesenská, Jan Zrzavý, Adolf Hoffmeister i Václav Havel. Kavárny jsou svědky doby, odráží se v nich dobový vkus i atmosféra. Putování po historii počínající rokem 1713 mapuje historii národa, architektury a umění. Kniha představuje současnost na vrstvách minulosti. Pátrá po zaniklých podnicích, z nichž nám zůstaly jen vzpomínky či nenápadné stopy, připomíná dlouhou historii stálic kavárenského nebe a objevuje nová zajímavá místa.

Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy, konané v Západočeské galerii v Plzni ve výstavní síni "13" ve dnech 20. března - 9. června 2019

Sborník ze 44. plzeňského mezioborového sympozia se zaměřuje na proměnu středoevropské ekonomiky z rurální v průmyslovou v průběhu tzv. dlouhého 19. století. Tento proces byl spojen mj. s koncentrací kapitálu, který umožňoval podnikatelům přinášet inovace a ostatním vrstvám společnosti podílet se na jejich hospodářských výsledcích. V důsledku vývoje ekonomiky Českých zemí v 19. století trh už pro většinu populace nepředstavoval jen více méně předvídatelné místo nákupu a prodeje komodit, ale stal se navíc abstraktní veličinou související v mnoha ohledech například s morálkou a politikou. Nutnost vstupovat se svou produkcí na trh a přizpůsobovat se jeho zákonitostem poznamenala také různé oblasti literární, výtvarné a hudební produkce.

Výstava a publikace byly připraveny ve spolupráci Západočeské galerie v Plzni s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze k programu 44. ročníku plzeňského mezioborového sympozia na aktuální téma Trh a kapitál v české kultuře 19. století, konaného v rámci festivalu Smetanovské dny 2024

Sešity uloženy ve společném papírovém přebalu. Linka první, buschovsko-hergéovská -- Linka druhá, alšovsko-ladovská -- Linka třetí, moebiovsko-saudovská -- Linka čtvrtá, rychlošípácká

Kniha přináší příspěvky ze 41. ročníku plzeňského mezioborového sympozia, věnovaného manifestacím individualismu v průběhu „dlouhého“ 19. století. Otázky spojené se sebereflexí, sebeprezentací či sebeuskutečněním rezonovaly různým způsobem ve světě mužů a žen z řad měšťanstva, dělnictva i aristokracie. Autoři studií věnují pozornost vyhraněným osobnostem a leckdy složitému hledání a vymezování jejich pozice ve společnosti – vůči ideologickým projektům, uměleckým konvencím apod. Problematika individualismu je v publikaci obsahující obrazovou přílohu nahlížena z perspektivy historie, filozofie, literární historie, hudební vědy, teatrologie a dějin umění.

Monografie přinesla systematickou analýzu fenoménu aviatiky v české vizuální kultuře v rozmezí let 1783 (první vzlet balónu) a 1957 (vypuštění první kosmické sondy). Téma je uchopeno z hlediska klíčové otázky, jakým způsobem se ve vizuální oblasti aviatická rétorika a poetika rozvinula coby specifický dialekt modernity a posléze i politicky zabarvený žargon poválečného vývoje a koncepce pokroku. Publikace klade důraz na česká, respektive československá specifika v mezinárodním kontextu, při nutném zohlednění charakteristického prostředí Rakousko-Uherské monarchie i poválečného vývoje s odlišnou rolí aviatiky v kultuře západní a východní Evropy. Kniha se opírá o podrobný výzkum pramenů včetně dokumentace technické povahy a tematického vizuálního materiálu (veřejné plastiky, populární obrazové zdroje, specializovaná periodika, malby, ilustrace a grafika).

Katalog ke stejnojmenné výstavě. Výstava a publikace byly připraveny ve spolupráci Západočeské galerie v Plzni a Národní galerie v Praze k programu 33. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století na téma "Historické fikce a mystifikace v kultuře českých zemí 19. století".

První knižní monografie otevírající průhled do grafického díla Jana Měřičky, především do jeho proslulých studií sledujících zákonitosti pohybu lidských davů v moderní civilizaci. Autor osobitě využívá techniky leptu a sítotisku k tomu, aby ukázal, jak se jednotlivé momenty z běžných situací každodenního života nakonec v konečném „součtu“ mohou podobat přírodním živlům, obvykle znepokojujícím nebo až hrozivým. Měřička, který je známý také jako autor prostorových instalací nebo autorských knih, získal mnoho ocenění zaměřených na grafiku, mimo jiné i Cenu Vladimíra Boudníka za rok 2000. Texty do monografie napsali Eva Bendová a Jaromír Typlt, součástí jsou ale i rozhovory s autorem, a především jeho vlastní komentáře k jednotlivým cyklům.

Co když Íkaros a Faetón přežili svůj střemhlavý pád? Co když procitli na pobřeží budoucnosti se ztrátou paměti, nevědouc kým jsou, leč ponechávajíc si svůj aviatický instinkt? Co když se v ústraní stihli oženit a vtiskli svou podobu generacím svých potomků? Čtveřice autorů této knížky, každý po svém inspirován dílem německého historika umění Abyho M. Warburga, se po stopách těchto ratolestí vydává a v trojici vzájemně provázaných esejů podává svědectví jak o podivuhodných osudech legendárních aviatiků, tak o živé provázanosti současnosti s tradicí: od íkarovské vzletnosti renesančních emblémů přes heroický humanismus meziválečného letectví až po daidalovskou skepsi českého umění za železnou oponou.

Monografie věnovaná grafikám anglického malíře Williama Hogartha. Publikace zprostředkovává českému čtenáři různé vrstvy sociálně kritického Hogarthova výtvarného díla; obrazový materiál čerpá ze sbírek Národní galerie v Praze.

Sociální a ekonomický vývoj a zejména postupující urbanizace přinášely po celé „dlouhé 19. století“ podstatnou proměnu životního stylu. Jedním z projevů těchto změn bylo zřetelné oddělení pracovního a volného času. Společnost jako celek bohatla, což se projevilo výrazným posilováním střední třídy, která si „mohla dovolit“ organizovat svůj volný čas; své nároky uplatňovali v tomto směru čím dále častěji i námezdní pracující. Dějiny volného času se pohybují na průsečíku několika oborů: kulturní historie, kulturní sociologie, sociálních dějin, dějin každodennosti, estetiky. Předkládaný sborník příspěvků tak odráží nutné mezioborové rozpětí v široké škále témat i metodických přístupů. Po úvodních pokusech o vymezení a dobové chápání volného času následují texty, jež sledují pestré formy jeho trávení při pasivní i aktivní zábavě, výletech a cestování, tělocvičnými aktivitami nebo jen v soukromí. Důležitá úloha přitom pochopitelně připadla komunikačním a technologickým novinkám (výletní vlaky, biograf, …). Celkem obsahuje sborník 31 příspěvek od úvah o specifikách volného času žen přes fotbalové diváctví, jež bylo naopak doménou mužů, až po zajímavý obraz letních bytů a trávení prázdninového času vědeckých pracovníků. A ovšem mnoho dalšího.