Lada Hubatová-Vacková Books

Winternitzova vila je jednou z posledních realizací vzniklých z tvůrčí synergie a spolupráce Adolfa Loose a Karla Lhoty mezi lety 1931 a 1932. Je významným příkladem modernistické architektury, ale také tichým svědkem konkrétního dějinného příběhu židovské rodiny Winternitzovy v multikulturním meziválečném Československu, reliktem historických zvratů během 2. světové války a později v komunistické zemi. Publikace, která slouží i jako průvodce vilou, je sestavena z dílčích studií. V nich vedle historie rodiny a vily předkládáme otázky týkající se autorství a architektonického „rukopisu“ nebo problémy spjaté s terminologickým situováním loosovské architektury. Obrazová archivní dokumentace spjatá s Winternitzovou rodinou a vilou je doplněna o současné fotografie a grafické vstupy mladých tvůrců (axonometrické vizualizace, panoramatické fotografie

Designéři a architekti Michal Froněk a Jan Němeček založili společné studio – nazvané Olgoj Chorchoj – v roce 1990. Od roku 2000 jsou vedoucími Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V českém i globálním kontextu Olgoj Chorchoj patří ke špičce ve svém oboru. Kniha představuje profesní dráhu Olgoj Chorchoj v oblasti designu, architektury, výstavnictví formou autorských esejů a kompletním soupisem jejich dosavadních realizací. Produkce Olgoj Chorchoj mezi lety 1990–2016 je symptomatická pro představení širšího rámce postkomunistické transformace (v oblasti designérské praxe, uměleckého školního vzdělávání, tovární výroby a restartu kapitalistického tržního hospodářství). V rovině dějin a teorie designu je aktivita Olgoj Chorchoj pozoruhodná počáteční inklinací k emotivnímu postmodernismu a pozdějším příklonem ke strohým, logickým principům neomodernismu. Publikace vychází u příležitosti retrospektivní výstavy konané v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně. Autoři textů Tulga Beyerle, Andrea Brezinová, David Crowley, Michael Horsham, Lada Hubatová-Vacková, Rostislav Koryčánek, Adam Štěch, Petr Volf, Jan Wollner

Komentovaná antologie se soustřeďuje na odbornou reflexi užitého umění a průmyslového designu a její proměny od konce 19. století do šedesátých let 20. století v českém prostředí. Cílem je základní zmapování dosud kriticky nezhodnocené oblasti české odborné literatury a umělecké kritiky a teorie od doby formování moderní vizuální kultury do doby pozdního modernismu a tzv. druhé avantgardy. Shromážděné texty odhalují složitý, avšak mimořádně zajímavý proces transformace oborové terminologie od „praktické estetiky“, „dekorativního umění“, „uměleckého řemesla“, „aplikovaného“ či „užitého umění“ přes exponovaný „umělecký průmysl“ po pojem „design“. Od secesní teorie ornamentu a principiálních otázek povahy a vztahu rukodělného a průmyslového produktu se antologie dotýká otázek, které byly s moderním užitým uměním a designem ve sledované době nejvýznamněji propojeny, včetně bydlení a životního stylu. Problematika užitého umění a průmyslového designu sice patřila až do 2. poloviny 20. století spíše k okrajovým oblastem umělecko-kritické a teoretické reflexe, přesto se však významným způsobem promítala do statí a referátů našich výtvarných kritiků a historiků umění a také zásadně ovlivnila dobové debaty o uměleckém vzdělávání.

Dějiny českého průmyslového designu se váží k počátkům modernismu, avšak jako svébytná disciplína se tento obor v tuzemsku začal vyučovat až na sklonku třicátých let minulého století. V této době byla ve Zlíně zřízena Škola umění – ve své době jediná vzdělávací instituce na území dnešní České republiky, která se cílevědomě věnovala průmyslovému návrhářství a reklamní grafice. Na její činnost navázala nejdříve Středni uměleckoprůmyslová škola ve Zlíně a Uherském Hradišti a poté Vysoká škola uměleckoprůmyslová, když v roce 1959 zřídila pod vedením Zdeňka Kováře Ateliér tvarování strojů a nástrojů. Kovář ve zlínském ateliéru vychoval řadu vynikajících českých designérů a design se také díky nim stal nedílnou součástí výuky na VŠUP; v osmdesátých letech minulého století se ateliér transformoval na samostatnou katedru. Více než padesátiletá historie zlínské „umprumky“ je nezastupitelnou kapitolou dějin českého designu – právě jí a jejím protagonistům je věnovaná tato publikace. Chronologický přehled • 800 výt.

Kniha Tam a zpátky je pokusem o rozbor současného stavu designu, architektury a urbanismu posledních deseti let. Kritériem volby témat a příkladů byla otázka času, respektive různé roviny časů současnosti. Co vlastně dnes znamená být současným? Zjevně to přesahuje rovinu soustředění se výhradně na to, co se odehrává právě teď. Některé současné práce se záměrně vracejí k předobrazům minulosti, jiné se naopak obracejí do budoucnosti. Některé projekty jsou v tomto smyslu passéistické, revivalistické, retro, jiné jsou naopak vizionářské, experimentální, prospektivní nebo prognostické. Mezi těmito ostrými protiklady, mezi inspiracemi a pohledy zpátky do minulosti a tam do budoucnosti je několik dalších časově nuancovaných rovin času, které se dotýkají otázek prchavosti, dočasnosti, efemérnosti a naopak také otázek trvání, věčnosti. Vedle odborných studií a rozhovorů publikace představuje šest současných prací z oblasti designu, architektury a urbanismu, které různým způsobem tematizují čas: stárnoucí šaty, hřbitovní písmo, staronové boty, okamžitý telefon, v čase se měnící přizpůsobivý dům a horskou krajinu. Grafické řešení Anežka Hrubá Ciglerová.

Jedná se o druhé vydání knihy z roku 2007. Do publikace, která zůstává v obsahově nezměněné podobě, je navíc vložen reprint plakátu původně doprovázejícího úspěšnou stejnojmennou výstavu, zahájenou v Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze 2. října 2007. Po více než deseti letech tak může čtenář názorně posoudit, co se v této oblasti a její reflexi změnilo a co přetrvává.

Monografické zpracování souborného díla jednoho z nejosobitějších malířů české moderny je týmovou prací českých historiků umění a přináší nové poznatky a hodnocení života a tvorby tohoto významného umělce.

Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence, kdy výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československajako Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská a další. Mezi nejvýznamnější aktivity patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty prostřednictvím renomovaných českých a slovenských autorů a názorně ilustruje vynikajícími dobovými fotografiemi od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších.