Martin Zet Books







S Čechy jsem skončil! / I'm Done with the Czechs!
- 107 pages
- 4 hours of reading
The Animal and the City. Flowers
- 70 pages
- 3 hours of reading
Suchar
- 72 pages
- 3 hours of reading
Nekrolog / Obituary
- 284 pages
- 10 hours of reading
Publikace Nekrolog – Brno byla vydána u příležitosti samostatné výstavy českého výtvarného umělce Martina Zeta, která se uskutečnila na konci roku 2015 v brněnské Galerii U Dobrého pastýře (tj. v Galerii TIC). Jedná se nicméně o autonomní projekt, jehož východiskem je budování „umělcova posmrtného odkazu“, ovšem za jeho života a navrch sebou samým. V této odvážné hříčce s vlastní smrtí je obsažena retrospektivní a autobiografická rovina a současně i zvláštní místopis města Brna, kde autor aktuálně vyučuje na Fakultě výtvarných umění VUT. Jinak řečeno: autor píše nekrolog sobě samému a současně jeho obsah vztahuje k městu, kde v posledních letech pravidelně pobývá. Prostřednictvím těchto dvou svébytných hledisek získáváme překvapivě plastickou a souhrnnou zprávu „o životě a díle“ jednoho z výrazných představitelů performance a postkonceptuálního umění, a současně také o nečekaných možnostech, jak lze přistoupit k autobiografickému žánru. Texty kromě Martina Zet přispěli Zuzana Janečková, Marika Kupková, Michal Murin, Jana Písaříková, Mark Shepard a Feyhan Hellum.
Intimissima 2004
- 48 pages
- 2 hours of reading
A Flower Bloomed from the Rose…
- 88 pages
- 4 hours of reading
Kniha byla součástí výstavy Labour Day – Svátek práce (Městská galerie Plzeň, květen – červen 2014). Texty Martina Zeta s předmluvou Miloše Vojtěchovského v anglickém jazyce. Kdo ví, co bude Jak to bude Jak bude Není práce Je jen taková Ke které se musí nutit Není žádná pěkná práce O které by šlo snít A když už po mně Nikdo nebude nic chtít Budu pořád kreslit – Martin Zet 17. 12. 2013 / Kladno
Podtitul: Sebrané posudky. Povzdech autora: Co se děje s člověkem, když začne učit na umělecké škole, kde se vše donekonečna rozebírá a posuzuje? Přirozená vnímavost je brzy otupena, mysl přestrukturována školními kritérii, všechno okolo se stává předmětem honocení. Už není schopen jít se podívat na práce kolegů a nechat je na sebe působit. Od prvního pohledu formuluje výchovné otázky: co, jak, proč, v jakém kontextu, jak by to mohlo být lépe, jestli dotyčný má dostatečné znalosti technologické a teoretické, zná toho či onoho, kdo kdy udělal něco podobného. (…) Sám takto zploštěn kleštěmi posudků a výslechů zasvěcuje svěřené studenty. Homogenizuje prostředí, aby jedna složka potvrzovala druhou a nikoho ani nenapadlo, že vše by mohlo být i jinak.

