Igor Janke Books

Rozmówcy Igora Janke, autora podcastu Układ otwarty, przewidują, że za trzydzieści lat Polska może stać się potężnym państwem z silną armią i nowoczesną gospodarką. Wierzą w przedsiębiorczość Polaków, którzy po 1989 roku dokonali największego skoku w Europie. Drugi skok jest w zasięgu ręki, ale wymaga usunięcia pewnych barier. Rafał Brzoska, szef InPostu, podkreśla, że polski system podatkowy jest sprawiedliwy, ale skomplikowany i opresyjny, co stanowi dużą przeszkodę. Uproszczenie systemu oraz ujednolicenie zachęt inwestycyjnych są kluczowe, aby uniknąć faworyzowania dużych inwestorów, którzy często tworzą niskiej jakości miejsca pracy. Krzysztof Pawiński, szef Maspexu, zwraca uwagę na naukę z błędów innych krajów, takich jak Niemcy, w kontekście polityki imigracyjnej. Polska wypracowała rozsądny model, który łączy niski poziom wsparcia socjalnego z brakiem ograniczeń w dostępie do rynku pracy. Wskazuje również na błędy w transformacji energetycznej na Zachodzie, sugerując, że Polska powinna podejść do tego zagadnienia w sposób bardziej przemyślany, opierając się na istniejących technologiach, a nie na obietnicach przyszłych innowacji. Uniknięcie błędów polityków w ekonomii i technologii może przynieść Polsce trwałą przewagę.

Orbán steht seit über zwanzig Jahren an der Spitze seiner Partei und ist damit einzigartig in Europa. Trotz dramatischer Wendungen und Niederlagen hat er sich behauptet. Zwei Dinge sind in seinem Leben besonders wichtig: seine Familie, bestehend aus seiner Frau Anikó Lévai und fünf Kindern, sowie der Fußball, den er sein Leben lang gespielt hat. Orbán ist ein Kämpfer, sowohl auf dem Sportplatz als auch in der Politik. Sein Ziel geht über den reinen Machterhalt hinaus; er strebt danach, den Kommunismus zu stürzen, mit dem Postkommunismus abzurechnen und Ungarn wieder aufzubauen. Er möchte die von den Kommunisten zerschlagene Mittelschicht neu etablieren und den Ungarn ihr Geschichtsbewusstsein sowie ihren Stolz zurückgeben. Sein Handeln orientiert sich stets an diesen Zielen. Es gibt zwei Möglichkeiten, Orbán zu interpretieren: als Relikt vergangener Zeiten oder als visionären Politiker, der seiner Zeit voraus ist. Welche Sichtweise die richtige ist, bleibt unklar, doch die Möglichkeit, einen so faszinierenden Politiker über ein Jahr lang aus nächster Nähe zu beobachten, war eine besondere Erfahrung.

O existenci polského společenského a odborářského hnutí Solidarita z osmdesátých let ví asi každý. Méně lidí už nejspíš slyšelo o tom, že v Polsku po nastolení stanného práva v prosinci 1981 vznikla v polské Vratislavi ještě jiná Solidarita: Bojující Solidarita, která se postupem času rozšířila do mnoha dalších polských měst. Byla nejbojovnější, nejlépe zakonspirovaná a nejfunkčnější opoziční organizace, která působila komunistické moci nejvíc potíží. Odvolávala se na podzemní legendu Zemské armády, která působila na polském území za německé okupace v době druhé světové války. Mnozí z nich byli dětmi vojáků této armády a jiných útvarů, bojujících za svobodné, nezávislé Polsko i po roce 1945, vnuky Piłsudského legionářů a pravnuky povstalců z devatenáctého století. Jak píše novinář Igor Janke v knize „Tvrz. Bojující Solidarita – podzemní armáda“, měla „jasný politický cíl – svržení komunismu a dosažení opětovné nezávislosti Polska a ostatních zotročených národů komunistického bloku“. Kniha obsahuje dramatické příběhy těch, kdo v Bojující Solidaritě působili, a znovu nastoluje řadu otázek, které nepřestaly být v Polsku ani u nás aktuální ani pětadvacet let po pádu komunistického režimu.