Marie Pujmanová Books

Básnická sbírka, která v křehkých verších zachycuje důvěrný vztah matky a dítěte; současně vykresluje půvaby neúnavně proměnlivého počasí, jemnost vzduchu na Orlicku či něhu úsvitu a nočního nebe s padajícími hvězdami.

Básnický debut české spisovatelky, obsahující verše náladové lyriky a skic ze všedního, zejména městského života. Zakončeno básní věnovanou životu a smrti Julie Kosákové, dobrotivé vdovy od Vožice.

František je těžce nemocný. Po odebrání ledviny je připoután na lůžko. Ošetřuje ho krásná a milá sestřička Alena. Vidí ji jako zářícího anděla a během chvilky se do ní zamiluje...

V prvotině Pod křídly zachytila Marie Pujmanová ve vzpomínkových obrazech (bohatých smyslovým okouzlením) prizmatem dětské představivosti a citovosti šťastné a harmonické období dětství v prostředí pražské měšťanské rodiny.

Povídkový soubor o životě dětí a rodičů. Úvodními povídkami, nazvanými souhrnně "Za časů císaře pána", se autorka vrací do starého Rakouska. Povídky, zařaděné do oddílu "Čerti s ním šijí", vypravují o dětství za první republiky. Oddíl "Včera a dnes" tvoří povídka "Hvězdy", vyprávějící o mládí za okupace a o jeho boji proti fašistům, a povídka "Stavbačka" o mládí dneška, jak se s ním setkáváme na brigádách, stavbách mládeže a pod.

Ještě předtím, než se Marie Pujmanová zapojila v literární tvorbě do schématického okruhu autorů, plně podporujících socialistický realismus, pokusila se v několika svých prózách s důrazem na psychologickou hloubku zachytit osudy a příběhy postav, které reprezentovaly různé společenské vrstvy. Tyto texty nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co napsala. Patří k nim například její prvotina Pod křídly (1917), v níž zobrazila úskalí a radosti dětského věku. Hlavní hrdinka Irenka se narodila uprostřed zámožné patricijské rodiny a i proto se jí tato etapa jeví jako šťastné období jejího života. Harmonické prostředí, v němž vyrůstala, se pro ni stalo uzavřeným a tichým světem, v němž svou významnou roli navíc sehrály i tradiční duchovní a kulturní hodnoty. Oproti tomuto opusu je román Pacientka doktora Hegla (1930) příběhem mladé ženy, která bez ohledu na následky a dodržování dobových konvencí prochází vášnivým vztahem k lékaři, jenž ji zachránil. V závěrečné novele Předtucha (1942) je pak nejasné tušení mladé dívky, kdy se obává, že mohla během železničního neštěstí ztratit otce i matku, konfrontováno s jejím prvním milostným vzplanutím.

Posl. díl trilogie je básnickým obrazem událostí z let 1938-1945. Je to doba útoku fašismu, který nastupuje na všech frontách a přináší ponižování, umlčování, gleichšaltování, zbídačování, ničení a smrt. A život proti fašismu, život proti smrti spojený s bojem, obětmi, ale i vnitřním růstem a upevňováním žijí spolu s ostatními lidmi nacisty uchváceného světa i hrdinové této knihy, známí už z předch. dvou dílů: rodina advokáta a dimitrovského obhájce Gamzy, Eva Kazmarová, stará Halačka, Lidka Hájková a jiní, ale především Ondřej Urban