Explore the latest books of this year!
Bookbot

Dagmar Svatošová

    Výstava jako médium: České umění 1957–1999
    220 míst AVU
    Paralelní histórie: Sborník sympózia
    České umění 1980–2010
    České umění 1938-1989 : programy, kritické texty, dokumenty
    • Antologie obsahuje základní programové a teoretické texty (manifesty, statě z odborného tisku, projevy atd.) týkající se nejdůležitějších výtvarných proudů, skupin, významných výstav a událostí českého umění let 1939-1989, doplněné řadou oficiálních kulturně-politických dokumentů a textů k důležitým historickým událostem v období plném zásadních vývojových zlomů. Každý z pěti chronologicky uspořádaných oddílů uvádí krátká uměleckohistorická stať, všechny uvedené texty jsou provázeny potřebnými údaji a doplňujícími informacemi. Vlastní výbor textů doplňuje podrobný chronologický přehled daného období. Kniha je užitečnou příručkou pro historiky umění, výtvarníky, novináře a všechny zájemce o výtvarné umění.

      České umění 1938-1989 : programy, kritické texty, dokumenty
    • České umění 1980–2010

      • 980 pages
      • 35 hours of reading

      Antologie České umění 1980-2010. Texty a dokumenty se soustřeďuje na formativní momenty a procesy nedávné doby. Zkoumanou periodu poznamenalo několik významných dějinotvorných předělů, jež proměnily nejen uměleckou formu a výtvarný jazyk českého umění, ale i pojetí kultury a společnosti. Vybrané texty a dokumenty jsou uspořádány do jedenácti tematických kapitol, které poukazují na jevy dobové diskuse i dlouhodobé tendence vytvářející na české výtvarné scéně určité názorové napětí. Jsou zastoupeny manifestační a programové texty, teoretické a kritické eseje, úvody k výstavním katalogům i některé úvahy umělců. Oblast výtvarného umění dále rámují studie z filozofie, sociologie, historie a politologie, které vytvářejí důležité kontextuální pozadí. Doplňují je texty zahraničních kritiků a teoretiků umění. Textovou část antologie doprovází rozsáhlá chronologie zachycující významné události domácího uměleckého provozu, dobové kulturní politiky a politické historie celého období. Antologie jako svého druhu konstruovaná historie českého výtvarného umění předkládá čtenáři jednu z možných variant, jak číst transformační kulturně-společenské procesy let 1980-2010. Navazuje na předchozí publikaci připravenou VVP AVU - České umění 1938-1989. Programy, kritické texty, dokumenty (Academia, Praha 2001) a její německou verzi Utopien & Konflikte. Dokumente und Manifeste zur tschechischen Kunst 1938-1989 (Hatje Cantz, Ostfildern 2007).

      České umění 1980–2010
    • Průvodce po 220 místech spojených s historií a současností AVU vznikl při příležitosti 220. výročí založení Akademie výtvarných umění v Praze. Nabízí osm procházek či cyklistických tras v okolí školy a netradiční vhled do její historie doplněný originálními kresbami pedagogů, studentů a absolventů. Najdete zde popis uměleckých děl, domů, ateliérů, hospůdek či kaváren. Publikace vznikla pod vedením týmu Vědecko-výzkumného pracoviště AVU spolu se členy Katedry teorie a dějin umění, zaměstnanci Archivu AVU i externími odborníky.

      220 míst AVU
    • Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu? Zatímco tradičně bývají dějiny umění koncipovány jako dějiny stylů a zaměřují se na jednotlivé osobnosti a díla, v publikaci Výstava jako médium jsou pojímány z pohledu tzv. exhibition histories, které se na Západě na přelomu milénia staly novou uměnovědnou disciplínou. České umění druhé poloviny 20. století je tak představováno na pozadí přelomových výstav, které v letech 1957–1999 spoluformovaly jeho vývoj. Publikace na více než 1000 stranách rekonstruuje 60 pečlivě vybraných výstav, a to jak skrze texty, tak obrazovou dokumentaci. Výstava je v knize chápána jako autonomní formát kulturní produkce, ale zároveň i jako nástroj k prosazení určitých podob umění, jeho funkcí a veřejné legitimizace. Archiv rozdělený do pěti období uvádějí tři samostatné studie, které sledují metodologii aktuálního výstavního diskurzu, dějiny výstav a proměňující se institucionální podmínky vystavování daného období i dosud nezpracované téma autorů a organizátorů výstav, později označovaných jako kurátoři/kurátorky. Kniha přináší nové pohledy na dosavadní interpretace vývoje českého výtvarného umění po roce 1957. Přestože se zabývá historií, klade si otázky, které bezprostředně vycházejí z podoby současného umění a jeho aktuálních problémů.

      Výstava jako médium: České umění 1957–1999