František Mikš Book order

Vladimír Čermák (1929–2004), soudce Ústavního soudu ČR a profesor politologie na Masarykově univerzitě v Brně, patřil mezi naše nejvýraznější a nejoriginálnější politické myslitele. Je autorem rozsáhlého pětisvazkového díla Otázka demokracie, ve své době bezesporu nejsystematičtějšího a nejambicióznějšího pokusu vyložit teorii demokracie v českém prostředí. Rozhovory „o filosofii, politice a právu“, které s Vladimírem Čermákem vedli Petr Fiala a František Mikš na přelomu tohoto tisíciletí při příležitosti autorových sedmdesátých narozenin, jsou dosud nejpřístupnějším výkladem hlavních myšlenek jeho rozsáhlého teoretického díla. Poutavě přibližují rovněž filosofův život a jeho názory na tehdejší společenské a politické dění. Publikace vychází ve druhém vydání k dvacátému výročí úmrtí Vladimíra Čermáka a může být cenným svědectvím nejen o jednom silném lidském osudu, ale i o jeho době. O každodenním životě za komunismu, o listopadové revoluci a jejích nadějích, o první dekádě znovunabyté svobody, kdy se sny a představy o demokracii začaly navzdory všem obtížím pozvolna naplňovat.

Pozvání k dějinám a teorii umění. Ernst Hans Gombrich (1909–2001) je bezesporu nejznámějším a nejpopulárnějším historikem umění dvacátého století. Široká veřejnost ho zná jako autora Příběhu umění, fascinujícího bestselleru, jehož se ve světě prodalo přes šest milionů výtisků. Byl však především uznávaným badatelem ateoretikem v oblasti umění, jehož podnětné odborné práce si zaslouží pozornost. Kniha Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění je především čtivým a přístupným úvodem do dějin a teorie umění. Jejím cílem není, řečeno s Gombrichem, poskytovat čtenáři výčet suchých dat, periodizací a nezáživných popisů známých děl, ale chce je naučit obrazy pozorně vnímat a dějinám umění skutečně porozumět. Kniha vznikla na základě autorova dlouholetého zájmu o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. Neomezuje se pouze na dějiny umění, ale pohybuje se i v oblasti estetiky, filosofie, psychologie a také sociobiologie, přičemž odkazuje jak na významné Gombrichovy vídeňské současníky, kteří ho ovlivnili (např. filosofa Karla R. Poppera či etologa Konrada Lorenze), tak na jeho následovníky zabývající se psychologií obrazového znázorňování. Úspěšná publikace, označovaná kritikou za „druhý příběh umění“, vychází v pátém vydání, tentokrát v měkké vazbě s barevnými reprodukcemi.

Kniha nabízí originální a často velmi osobní vzpomínky či „dvojvzpomínky“ na výjimečné osobnosti kulturního a intelektuálního života, s nimiž se autoři setkávali zejména při vydávání brněnských časopisů Proglas, Revue Politika a Kontexty, ale i dříve před listopadem 1989 při nejrůznějších nezávislých aktivitách. Jednotlivé portréty vznikaly spontánně v průběhu minulého čtvrtstoletí a zachycují období zhruba od poloviny osmdesátých let až po současnost. Nabízejí tak cenné svědectví nejen o konkrétních lidech a jejich osudech, knihách, textech a myšlenkách, ale i o jedné výjimečné a převratné době. „Mnohé z toho, o čem v ní píšeme, je již minulostí. Tato kniha je naší poctou a poděkováním. Je knihou o přátelství, o radosti ze čtení a přemýšlení, ale také o skvělých lidech, kteří nějakým způsobem obohatili naše životy.“ Kniha vychází k třicátému výročí založení brněnského Centra pro studium demokracie a kultury (CDK).

Nejspíš žádné české tištěné médium nevěnovalo v minulosti tolik pozornosti vzrůstajícím imperiálním ambicím putinovského Ruska a dění na Ukrajině jako politicko-kulturní revue Kontexty. Ojedinělá publikace je určena všem, kdo se snaží hlouběji porozumět dějinám, mentalitě a kultuře Ruska i Ukrajiny, historii jejich vzájemných vztahů a současným tendencím ve vývoji obou společností. Nabízí pestrou skladbu studií autorů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, ať již v revue Kontexty nebo jinde. Najdeme zde mimo jiné obsáhlé texty předsedy vlády České republiky Petra Fialy, poslance Evropského parlamentu Alexandra Vondry, ukrajinského filosofa Konstantina Sigova či renomovaného polského historika Andrzeje Nowaka.

Je konzervatismus stále nosný ideový proud, nebo už své hlavní „bitvy“ v globalizované společnosti dávno prohrál? Může nás dnes ještě nějak inspirovat? Autoři v knize shrnují své politicko-filosofické úvahy, které delší dobu publikují v revui Kontexty a v dalších časopisech a publikacích. Zamýšlejí se nad tím, jak v dnešním světě uchopit konzervativní myšlenkovou tradici, zejména anglosaskou, a jak ji lze využít v současné pravicové politice. Svůj přístup definují jako konzervativní realismus, politický styl prosazující realistické odpovědi na hlavní problémy naší doby. Vztah k realitě, k tomu, co se v západních demokraciích přirozeně osvědčilo, vymezují jako klíčovou dělicí linii mezi levicovými progresivisty, kteří by rádi vychovávali a přetvářeli lidstvo, a konzervativními realisty, kteří jsou naopak přesvědčeni, že možnosti člověka jsou dané jeho neměnnou přirozeností. Návrat k základním konzervativním hodnotám, postojům a přístupům může pomoci čelit současným ideologickým pokušením, úpadku české politiky, krizi evropské integrace i novým bezpečnostním rizikům. Je to rozumná, pragmatická odpověď na hlavní problémy dneška.

Na pozadí osudů tří výjimečných umělců líčí vzestup a pád německé umělecké moderny, od založení drážďanské expresionistické skupiny Most v roce 1905 (Ernst Ludwig Kirchner) přes první světovou válku a zrození stylu nové věcnosti ve dvacátých letech (Otto Dix) až po její neslavný konec v letech třicátých po vzestupu nacismu, vynucený exil a v některých případech i dobrovolné podřízení se komunismu a socialistickému realismu (rodák z Ústí nad Labem Ernest Neuschul). Jak autor dokládá, všichni tři malíři zakoušeli určitý druh posedlosti a stravujících temných vášní - byli posedlí nejen hledáním nového uměleckého výrazu, ale i nového autentického bytí, návratem k přírodě, moderním tancem a uvolněnou sexuální morálkou, ať již šlo o nezletilé modelky a milenky Kirchnera a malířů skupiny Most, Dixovy pověstné obrazy z návštěv nevěstinců či Neuschulovu neskrývanou polygamii.

Proč dnes vlastně číst poezii? Podle francouzského filosofa Edgara Morina je poezie především ochranným štítem proti „hyperpróze života“, jedním ze způsobů, jak čelit každodenní rutině a racionalitě. Umožňuje člověku vidět současný zmechanizovaný a uspěchaný svět jinýma očima, zakoušet ho jinak, pocitově, poeticky. Poezie se však dnes nachází ve zvláštní situaci. Píše se jí stále víc, její vydávání je dotováno granty, ale přitom vyjma básníků téměř nikoho nezajímá. Uzavírá se sama do sebe, nevedou se o ni vášnivé spory, nečtou ji dokonce ani studenti literatury. Antologie Básníci čtou básníky je pokusem přiblížit poezii širšímu čtenářskému publiku. Vznikla na základě stejnojmenné rubriky v časopisu Kontexty, jež zaznamenala značný ohlas. Tři desítky básníků a básnířek se v ní snaží dopátrat toho, co je v poezii inspirovalo a inspiruje, co je v ní důležité, jaké je její poslání a smysl. A předkládají přitom čtenáři básnické skvosty, které by podle nich neměly zapadnout.

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od „roku zázraků“ 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku – a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř.

Relacje modernizmu ze światem polityki, ideologii i ezoteryzmu.Co ma wsp�lnego abstrakcjonizm Malewicza z bolszewicką rewolucja? Dlaczego ?pierwszy bolszewik w Niemczech? ? George Grosz, parł do komunistycznego puczu po I wojnie światowej? Czy niemieccy dadaiści byli prawowiernymi komunistami? Dlaczego Picasso wstąpił do Komunistycznej Partii Francji i jak to przyczyniło się do jego zawrotnej kariery? Kt�ry z artyst�w stał się największym ?pożytecznym idiotą? sterowanej przez Sowiet�w światowej Rady Pokoju?Napisana przystępnym językiem w intelektualnie prowokacyjnym duchu książka zapoznaje nas z tymi etapami modernizmu, wok�ł kt�rych wciąż panuje swoista zmowa milczenia. Na przykładzie trzech wybitnych przedstawicieli rosyjskiego, niemieckiego i francuskiego modernizmu prowadzi czytelnika poprzez najbardziej kryzysowe momenty XX-wiecznej Europy, analizując zar�wno powody zauroczenia modernist�w lewicową utopią, jak i wpływem tego faktu na ich tw�rczość.