Vědecky fundovaný životopis významného nacistického funkcionáře Josefa Pfitznera, za války zástupce pražského primátora a nadšeného germanizátora Prahy, sleduje jeho životní pouť od narození ve slezských Petrovicích, přes studia v Opavě a v Praze, až po jeho vědeckou a politickou dráhu, která ho nakonec přivedla na popraviště. Autoři se nevyhýbají ani osobní charakteristice Josefa Pfitznera. Kniha zároveň čtivým způsobem přibližuje nacistickou politiku v protektorátu Čechy a Morava. Argumentace je doložena bohatým pramenným materiálem.
Zásadní monografická práce o dějinách Protektorátu vyšla poprvé česky v roce 1999. Pro současné vydání ji autor podstatně přepracoval, doplnil o cca sto rukopisných stránek, v nichž zohlednil vývoj poznání dané problematiky až do současnosti a v některých dílčích aspektech korigoval své závěry.
Profesor Detlef Brandes, známý a všeobecně uznávaný německý historik specializující se mj. na česko-německé vztahy ve 20. století, zachycuje ve své práci kompletní dějiny tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Na základě podrobného studia jak českých, tak německých pramenů podává faktograficky bohatou syntézu německé okupační politiky, české kolaborace a odboje, jakož i všech stránek veřejného života v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945. Oč zdrženlivější je ve svých explicitních hodnoceních, o to více promlouvají uváděná fakta. Monografický charakter práce, jakož i šíře a hloubka zpracování dané tematiky nemá obdoby v české ani německé literatuře. Pro svou mimořádnou objektivitu je ceněna německými i českými historiky a jako základní dílo zůstává nepřekonána. Tento její význam podtrhuje i autorův mimořádný přínos pro současné, tj. třetí české vydání díla.
Přijímání uprchlíků a poskytování jim azylu jsou témata, která dnes hýbají Evropou i celým světem. V předkládaných příspěvcích se setkáme s otázkami, které známe ze současných diskusí. Vidíme, že novinkou není rozlišování mezi uprchlíky politickými a ekonomickými, že zákazy a omezení jejich pracovních možností i požadavky na zajištění přednosti pro domácí uchazeče se opakují v závislosti na dané hospodářské situaci přijímajícího státu. A tomu všemu tehdy i dodnes tvoří rámec problémy financování ubytování a zaopatření uprchlíků. Vzpomínání na společné dějiny zatěžuje německá válečná a okupační minulost a následné vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce. V příspěvcích předkládané publikace je však v zásadě tématizována pozitivní stránka česko-německých vztahů. Publikované příspěvky byly diskutovány na konferenci Česko-německá a Slovensko-německé komise historiků konané v roce 2014 v Řezně.
Neben Krieg, Besatzung und Vertreibung, den großen Konflikten zwischen Deutschland und der Tschechoslowakei, sollte die Aufnahme von Flüchtlingen vor den Diktaturen des 20. Jahrhunderts in beiden Nachbarstaaten nicht vergessen werden. Erfahrungen hatten beide Republiken bei der Integration der Flüchtlinge aus dem entstehenden Sowjetstaat gewonnen. Nach 1933 suchten Deutsche, seit 1938 auch Österreicher, unter ihnen vor allem Juden Schutz in der demokratischen Tschechoslowakei. Nationalsozialistische Sudetendeutsche wählten den entgegengesetzten Weg. Seitdem die Kommunisten in Prag und Bratislava die alleinige Macht übernommen hatten, boten die Westzonen bzw. die Bundesrepublik Deutschland mehreren Wellen tschechischer und slowakischer Flüchtlinge Asyl. Es geht in den folgenden Beiträgen also um eine im Wesentlichen positive Seite der gegenseitigen Beziehungen trotz einiger negativer Details.
Ve své nejnovější práci Detlef Brandes zkoumá opatření nacistického Německa týkající se českého obyvatelstva v Protektorátu Čechy a Morava, zahrnující rasové hodnocení, asimilaci a přesídlování. Cílem bylo germanizovat okupovaný prostor. Autor popisuje události mezi lety 1938–1945 a sleduje dlouhodobé cíle Třetí říše, které měly být dokončeny po vítězství na východě, a to jak v Protektorátu, tak v Říšské župě Sudety.
Na základě podrobného studia dokumentů Brandes ukazuje, že význam Protektorátu pro německý zbrojní průmysl vyžadoval opatrnější germanizační politiku než v Polsku, kvůli obavám z českého odporu. Germanizační opatření byla často skryta, zahrnovala vyvlastňování, restrikce ve školství a rasové hodnocení maskované lékařskými prohlídkami. Rasová kategorizace měla určovat obyvatelstvo vhodné k asimilaci, zatímco „rasově nestravitelní“ měli být po válce přesunuti na východ.
Brandes také dokumentuje, jak Češi měli postupně ztratit kulturní identitu, což zahrnovalo zavření vysokých škol a redukci středních škol, s důrazem na němčinu. Nacistická správa podporovala etnické Němce a profitovala z arizace židovského majetku. Kniha poskytuje cenné informace o vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva, a ukazuje na dlouhodobé nacistické záměry násilné selekce a asimilace, které měly vliv na pozdější rozhodnutí československé exilové vlády.
Josef Pfitzner, der 1901 in Petersdorf in ärmlichen Verhältnissen geboren wurde, machte eine steile Karriere, die aber schon im September 1945 am Galgen endete. Er studierte an der deutschen Universität in Prag und wurde dort auch zum Professor für osteuropäische Geschichte ernannt. Er war ein äußerst produktiver Historiker. Besonders seine Werke zum Großfürst Witold von Litauen und zum russischen Revolutionär Michail Bakunin werden heute noch zitiert. Als Rezensent und genauer Beobachter der tschechischen Historiografie gewann er die Anerkennung seiner tschechischen Kollegen. In den 1930-er Jahren entwickelte er sich jedoch zum Ideologen des Sudetendeutschtums und stellte sich in den Dienst der Sudetendeutschen Partei. Nach dem Einmarsch der deutschen Wehrmacht in Prag im März 1939 wurde er zum stellvertretenden Oberbürgermeister von Prag ernannt. In dieser Funktion verfolgte er das Ziel, aus Prag eine deutsche Stadt zu machen. Seine rücksichtslose Politik sowie seine nationalsozialistischen und antisemitischen Reden machten ihn so verhasst, dass etwa 50.000 Prager seine Hinrichtung miterleben wollten.§§Das Buch ist entstanden aus einer Zusammenarbeit mit dem Prager Masaryk-Institut.
Detlef Brandes widmet sich im vorliegenden Band einem in der Historiographie zur „Sudetenfrage“ bisher kaum beachteten Aspekt – vor dem Hintergrund der internationalen und innertschechoslowakischen politischen Auseinandersetzungen um die Sudetendeutschen zeichnet er die Entwicklung in den Städten und Dörfern des böhmischen und mährischen Grenzgebiets sowie die Reaktionen der Bevölkerung „vor Ort“ nach. Auf der Grundlage umfangreichen Quellenmaterials werden neben dem Prozess der zunehmenden Radikalisierung der Anhänger der Sudetendeutschen Partei auch die Reaktionen der deutschen Sozialdemokraten und Kommunisten sowie der tschechischen Minderheit in den Grenzgebieten auf die Bedrohung durch den deutschen Nationalsozialismus und die „Henleinbewegung“ in den Jahren 1935 bis 1938 geschildert. Im Mittelpunkt der Darstellung stehen dabei die für die Verschlechterung der Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen in den böhmischen Ländern zentralen Ereignisse des Jahres 1938, insbesondere die Zeit zwischen dem „Anschluss“ Österreichs und dem „Münchener Abkommen“.
Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem Studie věnovaná konfrontaci politiky tří exilových vlád v Londýně (československé, polské a jugoslávské) od počátku války po konferenci v Teheránu.
Autor základní práce o dějinách protektorátu (Češi pod německým protektorátem, PROSTOR 1999) se tentokrát věnuje stejnému časovém úseku z hlediska jednoho speciálního problému. Sleduje vznik a vývoj myšlenky nuceného přesídlení německého obyvatelstva ze dvou států sousedících s Německem až po její provedení po skončení druhé světové války. Brandes se kriticky vyrovnává s veškerou dostupnou literaturou, studuje zveřejněné i nezveřejněné plány, dokumenty a projevy české, německé, sudetoněmecké, ale i britské, americké a sovětské provenience, názory státníků, historiků, politických analytiků, exilových vlád a odbojových hnutí. Snaží se zodpovědět otázku, proč vyhnání německé menšiny považovali za správné či nezbytné i nepochybně demokratičtí politici, jako byli Beneš, Sikorski, Mikołajczyk, Churchill či Roosevelt.
