Aleš Opatrný Books

Aleš Opatrný (* 1944), kňaz Pražskej arcidiecézy a zakladateľ Pastoračného strediska pri PA, je známy aj na Slovensku ako vyhľadávaný prednášajúci a exercitátor. Ako vynikajúci a triezvy znalec človeka, aj v tejto knižke upriamuje pozornosť čitateľa na to, čo je v sviatosti zmierenia podstatné. Búra falošné prístupy k spovedi, prináša nové spovedné zrkadlá a usiluje sa poukázať na to, že spoveď má byť predovšetkým stretnutím s odpúšťajúcim a uzdravujúcim Bohom.

Je vám třicet, čtyřicet nebo padesát let, v životě už dávno nejste začátečníky, dá se říci, že jste v životě přece jen něco dokázali, i když to třeba není tak velké, jak jste čekali - ale také jste utržili nějaké to zklamání - jak od sebe samých, tak od druhých. Iluze o mnohém ao mnohých, třeba i o vás samotných jsou z velké části pryč a je možné, že vaše dospívající děti vám nastavují nemilosrdné zrcadlo. Nebo děti nemáte a to zrcadlo si nastavujete sami. A potom také znáte ještě jedno zrcadlo - to zpovědní. Ať už ho čas od času objevujete nebo si ho pamatujete až moc dobře, konstatujete, že je to všechno čím dál tím stejnější. Stejné chyby, stejná nemohoucnost vůči nim, může se vůbec něco ještě změnit? Snad jen na Nový rok, případně na začátku adventu či postu, nebo o narozeninách si říkáte, že teď se do toho dáte a přece něco podstatného změníte. Jenže - víte, jak to většinou dopadá - zítra a pozítří přijde zas tolik starostí...

Rok svatého Pavla, vyhlášený v červnu 2008 papežem Benediktem XVI., není jen příležitostí k poutním oslavám a úvahám o životě a díle apoštola národů. Pozornost bychom měli trvale zaměřit především na obsah a styl Pavlova působení. K tomu nám slouží novozákonní listy, spjaté s Pavlovým jménem, s jeho osobou a učením. Aleš Opatrný chce, abychom se ponořili do čtení apoštolových listů, protože jsou v mnohém ohledu aplikací evangelia na náš každodenní život. Autor uspořádal své úvahy do osmi tematických celků, jež se týkají hlavních apoštolových témat (evangelium, víra, modlitba, vzkříšení, Duch svatý pro člověka, Boží věrnost, Ježíš Kristus, křesťan v Ježíši Kristu). Samozřejmě, že tím nevyčerpal bohatství apoštolových myšlenek. Usiloval spíše o „malou ochutnávku“, která má vzbudit hlad po důkladnější četbě.

Úvahy o apoštolském vyznání víry. 3., upravené vydání.

V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství. Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Úkolem pastorace jistě není vše vyřešit, ale spíš doprovázet k lidsky důstojnému zvládání situace ve světle evangelní zvěsti a s pomocí i jiných vědních disciplín než jen teologických. Záměrem je proto upozornit na obtížné oblasti, ve kterých se pastorační péče církve uplatní, vybavit čtenáře prostředky pro orientaci a doprovázení, jestliže se s nějakým méně obvyklým případem setká. K tomu mu mají dopomoci jak aplikované znalosti z pastorální teologie, tak znalosti z jiných, s konkrétní situací člověka souvisejících vědních oblastí. Autor této práce musí sám popravdě říci, že se ve své pastorační službě mnohdy začal zajímat o teoretické znalosti a řešení až poté, co byl s nějakým problémem konfrontován. Tím více mu studium odborné literatury prospělo. Také se mohl snáze a účinněji přiblížit lidským trápením a obtížím.

Jednou z význačných charakteristik dnešní středoevropské společnosti je její mnohostranná pluralita v názorech, postojích, vyznáních i preferencích. V této společnosti žije křesťanství a děje se v ní pastorace. Tato kniha se pokouší nacházet a popisovat takové cesty pastorace, na nichž by se s pluralitou počítalo a vlastní substance křesťanství se při tom neztrácela. Jako základ se autorovi jeví víra, její posilování a růst. Současně ukazuje na to, že se v realitě víra vyskytuje v různém stupni úplnosti a že její podporování staví pastoračního pracovníka před různé úkoly, které se liší i podle věkových skupin křesťanů. Společné pro růst a život víry je její sociální charakter: víra se žije ve společenství. Ale i rozličná společenství víry představují diferencovanou skutečnost s různými vlastními nároky a podmínkami života. Ty se také promítají do různých specifických otázek pastorace. Autor se opírá mimo jiné o myšlenky svých dvou předchozích spisů vydaných v KNA, cituje Tomáše Halíkova, Jaro Křivohlavého a další. Své téma pojímá záměrně ekumenicky a dialogicky. Dlouholetý vedou Pastoračního střediska pražské arcidiecéze P. Aleš Opatrný je svým vnitřním ustrojením člověk exaktní a empirický; je to realista, který by nerad ztrácel naději.

„Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí, a pokud ne sami na sobě, tak na svých vrstevnících vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit. Tato útlá knížka by chtěla napomoci k tomu, abychom se úkolu stárnutí včas chopili a dobře se ho zhostili.“ Z úvodu autora.

V zásadě všichni vážně nemocní potřebují chápající lidskou blízkost, rozhovory a posílení toho, co je v jejich životě hluboké, nosné a cenné. Tedy péči o to, co dnes zpravidla nazýváme spirituálními potřebami a spirituální oblastí. Poskytovatelé spirituální péče jsou lidé s různou náboženskou zkušeností a s různou církevní praxí. Přesto jsou v mnohém ve velmi podobné situaci. Proto se autor v této knize snaží postupovat od obecného ke specifickému; nejprve se zaměřuje na to, co je ve spirituální péči obecně platné prakticky u všech, a teprve v druhé části přibližuje specifičtější témata z křesťanské a také výslovně katolické teologie i pastorační praxe. Autor je přesvědčen, že duchovní péče o nemocné má především brát zřetel na konkrétního člověka v jeho jedinečném životním příběhu a v jeho specifických potřebách. Pomoci se má dostat každému vážně nemocnému, a to na úrovni a ve formě, která odpovídá jeho životním postojům a okamžitému stavu. Proto se má pomáhající snažit nemocnému porozumět a nevnucovat mu svou vlastní cestu. Aby toho byl schopen, potřebuje dostatečně hluboký a široký pohled na spirituální stránku života, ne jen pohled omezený na oblast vlastních zkušeností a preferencí. Zkušenost zde není podceňována, ani absolutizována. Má být posilována i korigována teologickou prací.

Hlavním tématem této knihy je teologie manželství a rodiny, avšak její záběr přesahuje tuto oblast. Cílem je poskytnout hlubší pochopení současných okolností, v nichž křesťané prožívají své manželství a rodiny, a to prostřednictvím různých teologických i neteologických disciplín. Jan Sokol zdůrazňuje, že rodiny dnes čelí odlišným životním podmínkám než před sto lety, a ukazuje, že tradiční model rodiny není pro většinu párů v současné kultuře realizovatelný. Mireia Ryšková se zaměřuje na biblické základy, které mohou inspirovat k řešení aktuálních otázek manželství. Vojtěch Novotný a Prokop Brož prezentují rodinu jako domácí církev na základě podrobného teologického zkoumání. Lubomír Mlčoch se věnuje ekonomickému aspektu rodiny a jejímu významu pro společnost. Libor Prudký analyzuje problém anomie v rodinách, zatímco Ludvík Dřímal poukazuje na klíčovou roli rodičů ve výchově ve víře a překonání "zeškolštění" katecheze. Aleš Opatrný se zaměřuje na zásady pomoci rodinám v těžkostech, a Josef Zeman, psycholog a křesťan, zkoumá současnou situaci a navrhuje cesty k udržení dobré motivace k manželství a životu podle křesťanských hodnot.

Kniha obsahuje následující studie odborníků z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy: Co soudí církev o člověku? Pokus o shrnutí základních prvků nauky církve o člověku (Dřímal); Psychické problémy a psychická nemoc v pastorační praxi (Bartůšková); Pastorace věřících křesťanů s psychickými potížemi (Opatrný). Publikace je doplněna několika krátkými exkursy doc. Opatrného a výsledky ankety na dané téma, jež byla uskutečněna mezi kněžími.

Zamyšlení nad biblickými texty nedělí a svátků.

Tato knížka má posloužit k celoroční práci. Neděli co neděli se kněz i laik setkává s Božím slovem. Stručná vysvětlení a podněty k zamyšlení nad slovy Písma, s nimiž se v liturgii setkáváme, mají vést na cestu lásky k Božímu slovu, k důvěře v jeho moc v životě křesťana.

Někteří katolíci chtějí, aby všechny věci v církvi u nás zůstaly tak, jak byly, jiní touží po změnách a zlobí se, že probíhají pomalu. Publikované přednášky A. Opatrného ani neomlouvají současný stav, ani ho nezatracují. Snaží se porozumět přítomné a minulé situaci v naší pastoraci i ve společnosti a z tohoto porozumění naznačit možná východiska.

Pražský arcibiskup kardinál František Tomášek stál v čele arcidiecéze v létech 1965 - 1991, tedy v době plné významných změn, jakými bylo zakončení 2. vatikánského koncilu, "pražské jaro", tzv. normalizace, sametová revoluce a přechod do života ve svobodě. Desetiletý odstup od Tomáškovy smrti umožňuje reflexi jeho působení v kontextu vnitrocírkevních a politických proměn i vyhodnocení vlivu koncilu na život arcidiecéze. To vše by mělo napomoci k pochopení kořenů dnešní situace české církve, zamýšlející se nad sebou při přípravě Sněmu.

Autor během své dlouholeté kněžské služby poznal řadu manželskych párů. Některé zvládly neuvěřitelné obtíže, a jejich manželství přesto přežilo. Ani série špatných rozhodnutí nemusí končit rozpadem manželství. Když se tak totiž stane, bolest všech zúčastněných je nesmírná. Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat katastrofu. „Je třeba hledat cestu dál – a ne cestu k ukončení vztahu a společného života,“ říká s nadějí autor.

Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, „doprovázeč“ a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, „vyhnanství“ v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou. Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě – tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.

Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o „klerikalizaci laiků“, ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.

Volné pokračování autorova předchozího titulu Pastorační situace u nás. „Většina prvků popsaných v této publikaci se vyskytuje dodnes. Jsme ale o několik let dál a tomu, kdo chce, může být už zcela zřejmé, že se dnes i zítra budeme spíše vyrovnávat s nároky, otázkami a problémy, které přináší postmoderní společnost.“ Jednotlivé oddíly jsou věnovány jednak samotné pastoraci, včetně stručné historie pastorální teologie v posledním století u nás, dále jednotlivým skupinám účastníků pastoračního dění i některým aktuálním otázkám.

Chcete svůj život v manželství postavit na spolehlivých základech? Máte strach, že váš vztah nevydrží? Tato užitečná příručka nabízí léty prověřenou, a přitom i dnes platící zkušenost s vytvářením a budováním manželství a rodiny, a to nejen v katolické církvi. Autor připravoval na manželství stovky párů. Dodával jim důvěru v to, že lze vytvořit dobré a stabilní manželství, které není jen krátkodobým projevem nadšení. Je realistou, a informuje proto i o překážkách a záludnostech, s kterými se v manželství a cestou k němu setkáváme, které však můžeme překonat. Varuje před tím, čím lze velký vztah lásky snadno rozbít, a povzbuzuje ke vzájemnému odpuštění, protože „zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce“. 2. vydání

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Kniha Ako potešiť spovedníka je určená každému človeku, ktorý pristupuje k sviatosti zmierenia alebo sa ešte len odhodláva. Kňaz Pražskej arcidiecézy Aleš Opatrný upozorňuje na fakt, že v spovedelnici sa stretávajú dvaja hriešnici odkázaní na Božiu milosť a poukazuje na skutočnú hodnotu odpustenia, ktoré prichádza v ruke v ruke s rozhrešením počas udelenia sviatosti. Poskytuje zdravý a úprimný pohľad na spoveď, upriamuje pozornosť kajúcnikov na jej podstatu a súčasťou knihy je taktiež niekoľko foriem spytovania svedomia.

Drobná příručka z pera známého kněze Aleše Opatrného pomůže rodičům a kmotrům představit si, co znamená křest dítěte pro jeho život a jeho vztahy. Seznamujeme se s tím, co si od křtu lze slibovat, co čeká na rodiče a přítomné při obřadu křtu a co je třeba zařídit, abychom se vyhnuli zbytečnému stresu. Křest je základem pro jedinečný vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Tato publikace poodhaluje smysl křtu a vlídně k němu zve. Nenahrazuje osobní setkání rodičů s křtícím knězem či jáhnem, ale jejich přípravu určitě usnadní. 2.vydání

Kniha Aleše Opatrného se věnuje především současnosti pastorální praxe. Vychází z přesvědčení, že úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu současníků a přibližování evangelia v různých situacích. Vybraná témata, jako např. situace křesťana v současné euroamerické civilizaci, oblast rodiny a výchovy a trvalý úkol křesťanů prohlubovat křesťanskou identitu a současně umět žít v pluralitě, jsou zpracována s ohledem na nové pastorační paradigma. Výslovně je odmítáno uzavření do ulity, řešení současnosti a budoucnosti návratem do minulosti a zaměňování reálného světa se světem ideálním, který je možné si přát, ale který bude v plnosti realizován až druhým příchodem Kristovým. Sondy do pastorační situace ve vybraných oblastech nejsou návody k řešení, ale chtějí poskytnout podněty k promýšlení reálných situací stylem odpovídajícím jak obsahu křesťanské víry, tak i potřebám a možnostem dnešních křesťanů.

Drobná příručka z pera známého kněze Aleše Opatrného pomůže rodičům a kmotrům představit si, co znamená křest dítěte pro jeho život a jeho vztahy. Seznamujeme se s tím, co si od křtu lze slibovat, co čeká na rodiče a přítomné při obřadu křtu a co je třeba zařídit, abychom se vyhnuli zbytečnému stresu. Křest je základem pro jedinečný vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Tato publikace poodhaluje smysl křtu a vlídně k němu zve. Nenahrazuje osobní setkání rodičů s křtícím knězem či jáhnem, ale jejich přípravu určitě usnadní.

Tato kniha má posloužit k celoroční práci. Neděli co neděli se kněz i laik setkává s Božím slovem. Stručná vysvětlení a podněty k zamyšlení nad Slovy Písma mohou být inspirací pro duchovní život.

Písmo jde k jádru věci. Říká, kdo je člověk: Stvořený, Hříšník, Vykoupený. Co dělá jeho život křesťanským? Zvyky? Zbožnost? Dobré skutky? V krátkých promluvách přibližuje autor tyto základní otázky křesťanské existence člověku dneška.

O svátosti smíření z pohledu různých disciplín. Z polsky vydaného sborníku článků týkajících se různých hledisek a problémů svátosti smíření Józef Augustin vybral ty, které jsou zajímavé i pro české čtenáře. Tak vznikla publikace odborně fundovaných a současné přehledných a stručných pojednání na témata, jako jsou například: biblické základy svátosti smíření, dějinný exkurz, současné chápání svátosti smíření, svátost smíření jako služba lásky. České vydání sborníku, jehož editorem je Aleš Opatrný, bude vedle překladů z polštiny obsahovat i původní české články. Kniha je určená zpovědníkům, ale bude jistě užitečná i pro katechety, formátory a věřící, kteří usilují o vlastní duchovní růst.

Nad encyklikou Lumen fidei / Encyklika Lumen fidei byla napsána „čtyřručně“, jak uvedl papež František. Z větší části ji připravil Benedikt XVI. a po své abdikaci text předal svému nástupci, který jej doplnil a rozpracoval. Lumen fidei přináší řadu podnětů k přemýšlení, ale především je povzbuzením k radikálnímu životu podle evangelia.//A právě tento moment zdůrazňují úvahy Aleše Opatrného, jemuž se podařilo hluboký teologický text zpřístupnit co nejširšímu okruhu čtenářů. Jednotlivé kapitolky mají podobu krátkých zamyšlení nad slovy encykliky, po nichž následují otázky k reflexi. Knížku lze použít pro exercicie všedního dne, ale i pro práci ve společenství.

P. Michael Marsch, vzděláním teolog a psychoterapeut se narodil v roce 1931 v Německu. Vyrůstal jako evangelický křesťan. Po válce, když pracoval v Paříži, konvertoval a vstoupil do dominikánského řádu. Po svých zkušenostech s darem uzdravování spoluvytvářel hnutí charismatické obnovy. V bývalém klášteře Heiligkreuztal založil komunitu, která s láskou a modlitbou pečuje o duševně a tělesně nemocné lidi.

Svátosti jsou velmi podstatným projevem života církve. Jsou rovněž zakusitelným projevem lásky Ježíše Krista. Druhý vatikánský koncil i teologie zdůrazňuje jejich význam pro život z víry, proto je třeba nahlížet tyto velké skutečnosti z různých stran. K tomu má dopomoci tato knížka, opírající se zejména o texty koncilu a Katechismu katolické církve.

Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch podmínkách vést. Snaží se podněcovat k přemýšlení zejména o trojici úzce souvisejících zásadních pojmů – evangelizace, víra a charakteristiky současné společnosti. K tomu patří také úvahy o dnešní cestě církve a o laicích jako důležitých činitelích v oblasti evangelizace. Evangelizace je zde chápána jako přiblížení evangelia člověku, které mění jeho život. Víra jako dialogická skutečnost, odehrávající se mezi hovořícím Bohem a vnímajícím člověkem, který Boží zvěst přijímá jako odpověď na své existenciální otázky. Důraz je přitom kladen na vnímání příhodného času (kairos), kdy je člověk s Božím přispěním schopen evangelium přijímat. Charakteristiky současné společnosti jsou viděny jako důležitý podklad pro chápání našich současníků.

Dárková publikace obsahuje hrst zamyšlení nad manželským slibem, krásné fotografie a motivační citáty na téma manželství a partnerských vztahů. Slib, který si manželé vzájemně dávají během svatebního obřadu, není něčím chvilkovým, co vyprchá, ale programem na celý život, k němuž je dobré se vracet.