Oldřich Vyhlídal Book order (chronological)

S podtitulem Verše z nemoci. Lyrické verše vyjadřují touhu „zasypat prázdno snem“ a „potkat na cestě člověka, který pochopí vůli jít“. V textech zaznívá blízkost k rodnému Slovácku, pocit existenciální melancholie a dozvuk rozhovorů s lékaři a příbuznými.

Kniha obsahuje tři samostatné svazky: "Závrať", "Ranní vlak naděje" a "Svatá rodina". V "Závrať" se čtenář setkává s protagonistou, jehož životní cesta je poznamenána vnitřními konflikty a hledáním smyslu existence. Příběh se zaměřuje na psychologické aspekty a osobní transformaci hlavní postavy, která se snaží vyrovnat se svými démony. "Ranní vlak naděje" přináší příběh o naději a nových začátcích. Hlavní postava se ocitá na rozcestí, kdy se musí rozhodnout mezi minulostí a budoucností. Tematika cesty a objevování nových možností je v tomto svazku klíčová, přičemž autor zkoumá, jak se lidé vyrovnávají s překážkami, které jim život přináší. "Svatá rodina" se zaměřuje na mezilidské vztahy a hodnoty, které tvoří základ rodinného života. Příběh se dotýká témat lásky, oběti a odpuštění, a zkoumá dynamiku mezi jednotlivými členy rodiny. Kniha se snaží odhalit složitosti rodinných vazeb a jejich vliv na osobní identitu. Celkově tato knižní sada nabízí hloubkový pohled na lidské emoce a vztahy, a to prostřednictvím různých perspektiv a příběhů.

Svatá rodina je Vyhlídalovou první knihou sonetů.

Autorova nová sbírka sonetů se zamýšlí především nad morálními problémy dnešního člověka a světa.

Výbor z poezie, doplněno životopisem, součástí malá gramodeska (recituje autor a R. Hrušínský).

Sbírka sonetů, jež se zabývá problematikou společenskou, demonstruje mravní řád a podává esenci naší národní povahy a moderního češství.

Báseň Oldřicha Vyhlídala s fotografickým doprovodem Jaroslava Novotného. Druhé vydání, první s fotografiemi.

Soubor tří básnických sbírek ze sedmdesátých let (Svatá rodina, Pláňky, Tatínkovy ruce), v nichž autor na základě intimních zážitků vytváří lyrický portrét naší doby.

Ve sbírce rýmovaných veršů evokuje autor svět svého dětství, vzpomíná na otce a jeho dělné upracované ruce. Na pozadí mravních zákonů tehdejší společnosti dává vyznít oslavě otcova činorodého a rozvážně prožitého života.

Autor nezapomíná "z čeho vyrostl", snaží se vyjádřit poetiku rodného jihomoravského kraje, s níž cítí se bytostně spojen. Zatímco první verše sbírky mají silný sociální akcent (Tvář na hladině, Posmrtný odlitek tatínkových rukou), ve druhé části autor přechází k závažným událostem mezinárodního rozsahu (Chilský student vypravuje, Helsinky 1975). Vyhlídalovi nechybí lyrický projev, avšak umocňuje ho výrazy, které většinou případný lyrický podtext odsunují do pozadí.

Antologie koresjké poezie od 15. do 19. století.Tato kniha s poetickým a dlouhým názvem je dílem překladatele Oldřicha Vyhlídala, který básně vybral a přeložil ze dvou antologií starokorejské lyriky (vydaných v 19.století) a obsahuje básně v klasické korejské podobě sidžo od takřka 100 korejských autorů a anonymů z období od 15.století. Básně jsou krátké, z původní podoby převedené do šestiverší, to jim ale ani zdaleka neubírá na emočním náboji.

Z bohatého pramene lidových písní, z kterého čerpala a kterým se inspiroval řada českých básníků uvil voničku Oldřich Vyhlídal za spolupráce PhDr. Věry Thořové.

Sbírka dvaceti šesti básní, jejichž inspirací byli autorovi nejbližší – rodina. Jednotlivé básně zachycují někdy obyčejné, jindy syrové události lidského života: broušení kosy, zpěv ukolébavky, krájení cibule, pocity strachu a uvěznění, bloudění v soumraku a tíha matčiny smrti.

Výbor z veršů nejvýznamnějšího rumunského básníka (1880-1967) , v nichž autor podle rumunského teoretika G. Călinesca ,,bleskově přechází z duchovní křehkosti na hmotnou tíhu obyčejného kamene, z neochvějné síly na něhu, zjemnosti na drsnost, z dojemné prostoty na nejvytříbenější projev".

S podtitulem Milostné verše. Ženy a láska prostupují básněmi zralého autora v různých podobách podle toho, zda jsou verše právě výdechem touhy, vzpomínkou na minulý básníkův prožitek nebo uchopením cizího milostného výjevu jen pozorovaného. Ale nejsou tu pouze chvíle opěvané, mísí semezi ně také často zklamání a smutek, probuzený odchodem lásek i neúprosností času („Já vím, že v životě mém let / bude už vždy jen potápěním ke dnu...“). Prvý oddíl je psán pravidelným rýmem i volně, druhý se skládá výlučně ze sonetů.

Sbírka veršů moravského básníka (nar. 1921), jenž v ní předkládá žeň své životní i tvůrčí zralosti a sdílí se čtenářem své básnicky umocněné postřehy, nálady, jednotlivé prožitky.

Verse z let 1959-1961 Sbírka obsahuje vedle drobných básní i dvě poémy. První (Úsměv a smrt neznámé ze Sciny) inspiroval krásný, v posmrtné masce zvěčněný úsměv neznámé mladé ženy, kterou kdysi vytáhli mrtvou ze Seiny, druhá (Padesát dnů) je oslavou hrdinství čtyř sovětských námořníků, kteří padesát dní a nocí bojovali s nepřízní oceánu.

Druhá sbírka mladého moravského básníka zahrnuje jeho verše z cest po Sovětském svazu, Polsku a Rumunsku, milostná vyznání a meditativní lyriku.

Výbor z klasické korejské poezie 14.-18. stol. zahrnuje na 140 básní různých autorů. Krajinomalba, milostné city, oslava vína - to jsou hlavní témata básní, z nichž většina je psána klasickou formou sidžo, tj. dlouhým nerýmovaným trojverším (pro překlad použil překladatel rýmovaného šestiverší). Úvodní studie seznamuje v hlavních rysech s vývojem korejské poezie. Český výbor je prvním rozsáhlejším překladem korejské lyriky do evropského jazyka. Ze starokorejských originálů vybral, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Oldřich Vyhlídal za spolupráce Nam Gi Doka.