Jakub Zouhar Books

Kniha se zaměřuje na dějiny církevního dějepisectví od počátků křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století, přičemž se soustředí především na středoevropskou oblast. Církevní dějiny mají své místo mezi historickými disciplínami od doby, kdy Jean Bodin ve svém díle z roku 1566 rozdělil dějepisectví na občanské, přírodní a církevní. Církevní dějiny, vztahující se k Bohu, zůstaly trvalou součástí historického bádání, i když jejich chápání se liší mezi jednotlivými křesťanskými církvemi, které mají své vlastní teologické pohledy na historii. Církevní dějiny jsou vnímány jako jedna z teologických disciplín a jejich hlavním úkolem je co nejvěrněji zachytit život církve ve všech jeho aspektech. Předmětem zkoumání jsou všechny oblasti církevní činnosti a aspekty náboženského života jejích členů. Publikace tak nabízí stručný přehled klíčových témat a událostí, které formovaly církevní historiografii v západním kontextu do konce osvícenství.

Podtitul: Barokní historik ve století rozumu František Pubička je postava zajímavá nejen regionálně, ale rovněž z perspektivy dějin všech českých zemí, s nimiž spojil svůj život. Předkládaná kniha je první biografií tohoto historika. Autor vycházel z pramenů uložených v Římě, České republice i Budapešti a z rozsáhlé evropské literatury k dějinám vzdělanosti. Práce je rozdělena do tří velkých částí: první část tvoří Pubičkův životopis s popisem jeho kariéry v Tovaryšstvu Ježíšovu; na něj chronologicky navazuje druhá část popisující jeho dílo v širších souvislostech, a konečně třetí část je tvořena antologií textů vztahujících se k Pubičkově životu a dílu.

Tato práci si klade za cíl zodpovědět v mezích svého rozsahu zdánlivě prostou otázku: co dělali členové dominikánského řádu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od husitských válek do konce josefínských reforem. Tato otázka byla dosud prakticky nezodpověditelná, a to i navzdory několika studiím, které k tomuto tématu vznikly. Časové vymezení práce léty 1435–1790 je zřejmé. Spodní hranice je dána celkovým předělem v celé společnosti a v katolické církvi zvláště, neboť i na Moravě a v části Slezska zanechali husité výraznou stopu. Horní hranice byla zvolena s ohledem na konec rušení klášterů v českých zemích, které se dostavilo vlastně až s úmrtím jejich iniciátora císaře Josefa II. Po jeho smrti začíná pro mnohé katolické řády v českých zemích "nový život", z jejich pohledu zpočátku jistě neradostný, a dominikáni nejsou výjimkou...