Monografie je věnovaná parním lokomotivám řady 310.0, které patří mezi naše nejznámější lokálkové stroje. Pod původním označením S II nebo později řada 97 se jich postavilo v letech 1878 až 1913 v několika lokomotivkách téměř čtvrt tisícovky. Jejich hlavní předností bývala především jednoduchost a z ní vyplývající značná provozní spolehlivost. Stroje této řady se staly mezníkem i pro český průmysl. Právě tímto typem lokomotivy zahájila První českomoravská strojírna v Libni v dubnu 1900 průmyslovou výrobu lokomotiv na našem území.
Pod názvem Cukrovarská dráha se skrývá historie trati z Brna do Přerova s odbočkou z Nezamyslic do Šternberka. Již v devatenáctém století se objevily návrhy na stavbu železnice, která měla propojit významná města na Moravě. Stavbu uvítali podnikatelé a průmyslníci, kteří plánovali své podniky v blízkosti trati. Původní směr vedl z Brna přes Olomouc do Šternberka, ale nakonec se změnil na Přerov, kde byla železniční stanice v provozu od roku 1841.
V té době se na Moravě začalo intenzivně pěstovat cukrovou řepu a vznikaly cukrovary, což vedlo k nárůstu žádostí o cukrovarské vlečky. Tyto vlečky zajistily, že dráha byla hojně využívána. Cukrovary, ať už existující nebo plánované, výrazně zvýšily podzimní provoz na železnici. Bez cukrovarů by tato trať byla málo významná. Kniha se proto podrobně věnuje jednotlivým cukrovarům, jejich vzniku a zániku, stejně jako hnacím vozidlům.
Zvýšený provoz vedl k mnoha stavebám, které jsou doloženy výkresy a fotografiemi. Publikace zahrnuje také vlečky, které vznikaly a zanikaly. Dnes už podél tratí stojí pouze dva cukrovary, z nichž v provozu je jen jeden. Přesto na podzim lze stále zahlédnout přepravu řepy. Obě železnice jsou nyní propojené osobní a nákladní dopravou. Doba se mění, staré se bourá a nové se staví, což naznačuje, že i cukrovarská dráha může čekat pozitivní změny.
