März 1945: U 234 hat nicht nur die technisch modernsten Waffensysteme und elektronischen Ortungsgeräte an Bord, sondern auch laut Frachtliste '560 kg Uranoxyd'. Außerdem dabei: zwei japanische Marineoffiziere, ein deutscher Hochfrequenz-Experte sowie weitere Spezialisten. Die wildesten Vermutungen rankten sich bisher um die schicksalhafte Fahrt. Gestützt auf deutsches, englisches, japanisches und amerikanisches Archivmaterial sowie Aussagen von ehemaligen Besatzungsmitgliedern, schildert Scalia den dramatischen Verlauf der Mission und enthüllt deren wahre Hintergründe.
Dieser dramatische Bericht einer schicksalhaften Fahrt gewährt einen faszinierenden Blick auf die letzte Fahrt des geheimnisumwobenen U 234. Bis zum heutigen Tag konzentriert sich das Vermächtnis des U-Bootes auf seine ominöse Fracht, zu der 560 kg Uranoxyd gehörten und dessen Vorhandensein im Mittelpunkt zahlloser Theorien und vieler Vermutungen stand. Der Autor zeigt eindeutig, dass sein Geheimnis in den an Bord befindlichen Personen bestand. Inhaltsverzeichnis: Vorwort von Prof. Dr. Jürgen Rohwer Einleitung Danksagungen und Vorbemerkung Teil 1: Die letzte Fahrt 1. Die Vorgeschichte: Deutsch-japanische Zusammenarbeit 2. Das letzte Boot 3. Das Problem der Übergabe 4. Portsmouth Teil 2: Die Neue Welt 5. Der General 6. Das Problem der Luftverteidigung 7. Die Dönitz'sche Marinemission 8. Der Wissenschaftler 9. Die Männer von Messerschmitt Schlusswort Anhang: Das Uranoxid von U 234 Anmerkungen Bibliografie Abkürzungsverzeichnis Sachregister
Zajímavá publikace o poslední plavbě německé ponorky U-234 do Japonska na sklonku 2. světové války s dosud ne zcela objasněným nákladem oxidu uranu.
Mocnosti Osy, Německo a Japonsko, promarnily na počátku 2. světové války díky mnoha zbytečným průtahům zejména z japonské strany drahocenný čas, technická spolupráce a programy na výměnu nejnovějších technologií a vědeckých poznatků neprobíhaly podle představ ani jedné strany. Dnes možná celá záležitost s ponorkou U-234 a nákladem, který kromě 560 kg oxidu uranu obsahoval i rozebraný proudový Me-262, plány, výkresy a dokumentaci k radarům či raketám, a několika německými odborníky na protivzdušnou obranu, na radary a rádiem řízené zbraně jako pasažéry, vypadá jako banální epizoda na konci 2. světové války. Průběh války by ale zřejmě vypadal naprosto jinak, kdyby se Němcům a Japoncům dařilo od počátku vzájemně využívat vyspělé obranné a zbraňové systémy. Mohli se Japonci stát soběstačnými ve výrobě a zavádění zbraní využívajících radarovou technologii, rakety a reaktivní pohon? Autor se pokouší odpovědět nejen na tuto či podobné otázky, kromě popisu samotné plavby pátrá i po osudu radioaktivního materiálu po válce, všímá si úlohy spojeneckých zpravodajských služeb při celé akci. Fotografie, seznam literatury.
