Vratislav Brabenec Books

Třetí vydání rozhovoru o historii nejvýraznější undergroundové skupiny - Plastic People of the Universe, od jejího založení po americké turné v roce 1999. S předmluvou Ivana M. Jirouse a doslovem Vráti Brabence. Historie kapely v letech 1990-2001 - Jiří Vanča. Doplněno fotopřílohou.

Známý básník a muzikant, člen legendární kapely The Plastic People of the Universe vypráví dětem své příběhy. Není nutné zrovna jezdit o Vánocích na Velikonoční ostrov, abychom prožili něco úžasného. Stačí se jen dobře dívat kolem sebe... Vráťa Brabenec psal kdysi dávno pohádky a povídky o zvířatech své malé dceři Nikole. Těžko však z původního rukopisu, který měl ilustrovat Karel Nepraš, něco dohledávat – vždyť estébáci u Brabenců tolikrát obrátili domácnost vzhůru nohama, tolik písemností zabavili a v exilu se Brabencovi tolikrát stěhovali, že se sotva mohlo něco dochovat.

"V domě, ve kterým se můj bratr Jaromír narodil, jsem kdysi, když mi bylo asi 15, zasadil tis, tehdy značený jako fastigiata. Časem bylo zřetelný, že je spíš erecta". Tak představil v knize Payday Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, svého staršího bratra. Vráťa s oblibou líčí, jak po atentátu na Heydricha Jaromír unikl ze školy a proplížil se německým obklíčením Prahy, jen aby si mohl prohlédnout svého čerstvě narozeného nejmladšího bráchu. Nyní, po 79 letech od oné události, přichází s novou knihou svých textů, bohatě ilustrovanou právě bratrem Jaromírem. Unikátní a první spolupráci obou Brabenců (Jaromír je známý sochař, malíř a kreslíř) graficky upravil Jan Kloss (OKOLO) a dal tak vzniknout mimořádnému literárně-výtvarnému artefaktu.

Vratislav Brabenec, člen legendárních The Plastic People of the Universe, básník, spisovatel a zahradník, čtenářstvu, po dlouhých 26 letech, znovu předkládá svou deliriální prózu Karlín – přístav, tentokrát v česko-anglickém dvojjazyčném provedení. Autorem převodu do angličtiny je starý Vráťův kumpán z Toronta, Josef Vykydal (pro čtenáře Brabencových próz nikoliv neznámá postava). Sepsáno jedné noci roku 1981 v šíleném období probíhající akce Asanace, po brutálním výslechu a následném pokusu o uklidnění se rumem. Vzdouvající se a klesající tok Vltavy, nespoutaná imaginace, karlínské hospody – lze to vyjádřit jinak než česky? Posuďte sami.

Třetí kniha textů Vratislava Brabence. Z původně pevně daného formátu „sloupků“ pro Divadelní noviny Vráťa vytvořil zcela svébytný literární útvar. Jednotlivá vyprávění se prolínají, jsou svými odkazy i dodatky, přitom každé obstojí samo o sobě. Tentokrát více o divočině v nás, magii, která rámuje lidský svět, ženách a střídání ročních období. Ilustrace Františka Skály nejsou pouze doprovodem textu, ale kongeniálně rozšiřují a doplňují jeho význam.

I v sedmasedmdesáti letech usiluje Vratislav Brabenec s neztenčenou vitalitou o to, aby podal důvěrnou zprávu o svých pocitech, o tom, že i ve věku "velebných kmetů", jenž propouští smutky, melancholie i vzpomínky, se lze přesto snažit o radost. Variací, životních etud i nezkrotných myšlenkových pochodů, jež vybublávají na povrch, je v této poměrně útlé knize mnoho: nostalgický obraz posvícenských pouťových radovánek, lamentace nad zničenou či znečištěnou přírodou nebo třeba sarkastické hodnocení národní hrdosti... Jsou tu i literární reminiscence, stopy po kanadském exilu i glosy o zahradničení. A přes všechny (byť s nadhledem viděné) prožité strasti, nespravedlnosti a křivdy tu zaznívají slova o tom, že je potřeba dál žít, "nezahořknout předčasně a dál důvěřivě čekat na další kopance".

Autor je skladatel, textař a bývalý saxofonista legendární hudební skupiny Plastic People, básník a spisovatel.V současné době účinkuje v kapele Pal-Post Unit. Básnická sbírka obsahuje převážně texty z let 2016 - 2021. Doslov Petr Placák.

Básnická sbírka Vratislava Brabence vychází v autorově vlastním uspořádání, ale současně i jako připomínka jeho nadcházejícího životního jubilea – Vráťových osmdesátých narozenin.Svazek tedy také obsahuje vzpomínkové a jubilejní texty z pera Evy Turnové, Jáchyma Topola, Vladímíra „Lábuse“ Drápala, Františka Stárka Čuňase a Martina Machovce, který celý svazek edičně připravil, a rovněž výběrovou bibliografii Brabencova literárního díla.

V rozhovoru s novinářkou R. Kalenskou vypráví známý hudebník a básník o peripetiích svého osobního i profesionálního života, který je úzce spjat s českým undergroundem 70. let. Vzpomínková knížka, v níž se Vratislav Brabenec vrací ke svému dětství, rodině a přátelům, k životu v Čechách od 50. do začátku 80. let. Vypráví rovněž o svých zkušenostech ze života v emigraci i o svých současných pocitech. Novinářka lehce koriguje tok jeho vzpomínek a vrací jej k některým nedopovězeným myšlenkám. Černobílé ilustrační fotografie v textu.

Když I. M. Jirous nemohl z důvodu úmrtí pokračovat v psaní textů pro Divadelní noviny, zkusili oslovit Vráťu Brabence. A vyšlo najevo, že takový kratší, většinou jednostránkový, formát nejlépe vyhovuje jeho vypravěčskému stylu. Po prvním sborníku s názvem Podoby, vrhá se Brabenec vstříc trhu s dalším souborem textů, tentokrát pojmenovaném příznačně Trdliště. Vyzrálejší, vtipnější, moudřejší, smutnější, přesto stále stejný vypravěč Vráťa dokáže popsat setkání s lesy, zvířaty i lidmi v Kanadě právě tak poutavě, jako cestu do vršovické večerky pro placku rumu. Opět s ilustracemi Richarda Pechy.

Autor je skladatel, textař a saxofonista legendární hudební skupiny Plastic People, básník a spisovatel. Básnická sbírka vycházící k autorovým 75. narozeninám. V pauzách mezi koncerty Plastic People of the Universe, navrhováním zahrad a parků, pitím rumu, psaním knih, sněním ve dne i v noci, pozorováním rostlin, zvířat a lidí, tryská z Vratislava Brabence poezie. Většina nenávratně odplyne, ale to, co se zachovalo, předkládá ve své nejnovější sbírce. Garden is open. Doslov Jáchym Topol, Bára Hanková.

Když se od malička kamarádíte s Vráťou Brabencem, těžko při procházkách lesem uniknete vyprávění o indiánech. A tak, jakmile dospějete do školního věku a řeknou vám, že si máte o něčem připravit referát, nemůžete jinak. Takže se Berta Vlčí mák vypravila za Vráťou a přinutila ho, aby některá svá setkání s indiány zapsal. A tátu, aby převyprávěl příběh Sedícího býka a Šíleného koně. Pak už zbývá jen přidat pár obrázků a poslat to dál.

Přijdete-li večer do kavárny ve Vršovicích, u stolu v rohu pravděpodobně uvidíte na první pohled zajímavého člověka. Nejspíš pije kafe s malým nebo upíjí malé plzně. Když si budete chtít jen tak přisednout, laskavě vám pokyne. Když ale vejde někdo, kdo halasně pronáší velká moudra, ten člověk – Vráťa Brabenec – opustí lokál nebo vetřelce pošle rychle někam. Vráťovi můžete naslouchat, můžete s ním uvažovat o nejrůznějších strastech a radostech světa vezdejšího, můžete se od něj hodně dozvědět, můžete poznat jeho rodné Horní Počernice, indiány v Kanadě, setkat se s osudy nevšedních lidí … nesmíte ho ale zaplašit. Ne, není v něm zaječí strach z nějakého reálného nebezpečí, svoji odvahu k protestu proti zlovůli a blbosti už projevil mockrát, je to taková boží bázeň, pokora a skromnost, se kterou utíká před banalitami, malichernostmi a sebestředností zduřelého ega.

Kniha úvah, vzpomínek a pozorování z pera básníka, zahradníka, saxofonisty a textaře The Plastic People of the Universe Vratislava Brabence. Čistá a přímá, autor při psaní nepomýšlel na zveřejnění textů. Každý z nich je opatřen datem vzniku, nejsou však řazeny chronologicky, je na čtenáři jakou metodu čtení zvolí. Jako ilustrace byly použity skicy Richarda Pechy k cyklu obrazů Zůstal bych v lese, ale bydlím ve městě, který tím pádem již nevznikne. Ilustrátor, za použití písma Tabac, uspořádal každý text tak, aby byl sám sobě grafickým doprovodem.

Autor je skladatel, textař a saxofonista legendární hudební skupiny Plastic People, básník a spisovatel. Nová básnická sbírka obsahuje převážně texty z let 2016 - 2020.

Petra Josefína Stibitzová po úspěšném Pajasanu (Meander, 2016) komiksově zpracovala další dvě povídky Vráti Brabence pro mládež. Krátké příběhy, intenzivní dojmy, jejichž dynamiku umocňují a mladým čtenářům zároveň zpřístupňují okrové ilustrace tohoto netradičního komiksu.

Monografie českého výtvarníka vydaná u příležitosti autorovy výstavy ve Výstavní síni Mánes 13.7 - 5.8.2000.

Psychedelický básnicko-prozaický popis cesty krajinou duše, vzpomínek i současnosti. „Je to tak upřímný, že se to do žádný knížky hodit nebude.“, oznámil autor spoluvydavateli. Ten k textu nakreslil šedesát pět pornografických ilustrací a k Brabencovým sedmdesátým sedmým narozeninám vychází text jako samostatná kniha. Nekonečný meze, matky a dcery, koncerty, odbočky, Středohoří, vykopávky, odposlechy a Zlatej kopec. Všechno je tam.

Každá knížka Vráti Brabence vypadá úplně jinak. Tuhle mu ilustrovala Jana Jonáková. Ke svým 81 narozeninám si daroval další bezvadnou sbírku glos, vtípků a mudrování s názvem Šplouchá na maják. A Vráťa se nemění. Když jej známý hudební kritik Jan Rejžek požádal při křtu o věnování, načmáral mu cosi do knihy a pravil: „Zbytek si dopiš sám, vole!". Těžké ho nemilovat!

Bude to už deset let, co Vráťa Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, slíbil Bertě pohádku. Jenže místo psaní pohádky koncertoval, psal básně, zahradničil a tak. Berta mezitím vyrostla a na Vráťův slib se zapomnělo. Pak přišla taková ta doba, kdy člověk musel trávit doma víc času, než by si přál a Vráťa začal pořádat kosmický chaos na svém pracovním stole. A ejhle, zjistil, že v nějakých červích dírách svého bytí pohádku přece jen napsal. Dokonce ne jen jednu. Když je člověk čte, zdá se možná lepší, že Bertě už nejsou čtyři roky. Ačkoliv, kdo ví. Ilustrace přidal Richard Pecha, graficky upravil Jan Kloss (OKOLO) a není to čtení pro slabý kusy, milý babies, jak k tomu poznamenal Jan Vitvar z Respektu.

Sbírka poezie Vratislava Brabence a komiksových historek Richarda Pechy. Brabenec - text (báseň?), Pecha - komiksové záznamy všednosti. Doplňuje se to nebo stojí vedle sebe? Chtěli tím něco říct? Nikdo o to nestál a to je dobře. Nevyžádaný příspěvek: 2x 21 stran, 5 let piva, práce, rumů a života.

Vratislav Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a především zpěvák, textař a saxofonista legendárních The Plastic People of the Universe přichází s další knihou svých krátkých literárních útvarů (sám je nazývá „sloupky"), v nichž se mísí vzpomínky, úvahy či jen prostá pozorování. Martin Machovec v jakési anketě napsal, že v každé Brabencově knize lze najít několik literárních skvostů. V této jich je rozhodně větší než malé množství. Rovnocenným partnerem je tentokrát Krištof Kintera – pokud je třeba jej představovat, není chyba na straně autora ani vydavatele. Kinterovu výstavu Nervous Trees v Rudolfinu (jubilejní stá výstava Rudolfina) shlédnul rekordní počet návštěvníků. Kinterův výtvarný projev nelze nazvat ilustrací, je totiž pozorným čtenářem, rozvíjí a doplňuje původní Brabencův text. Literární a výtvarný uragán humoru, melancholie, naděje a beznaděje.

Další sbírka Vratislava Brabence, básníka, spisovatele, saxofonisty, chartisty, bývalého člena Plastic People , nyní člena Pal Post Unit, napsaná v posledních dvou letech. Doslov Jan Novák.

Autor, saxofonista a zpěvák undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, který se letos dožívá 70 let, představuje v této sbírce básně za posledních 10 let.

Toto nové vydání textového souboru Sebedudy je nejen oproti výchozímu samizdatu (Sebedudy 1981), ale i ve srovnání s prvním knižním vydáním (Sebedudy, Vokno, Praha 1992) podstatně rozšířené a navíc doplněné o původně samostatnou sbírku Jedna dvě a o další Brabencovy texty ze 60., 70. a 80. let, takže obsahuje naprostou většinu Brabencova literárního díla vzniknuvšího před r. 1989. Tak jako v případě literárního, tedy především básnického díla Jirousova, Bondyho, Pánkova, Zajíčkova, Quidova, Benýškova, Plíškové či Stankovičova, je i Brabencův samizdatový a exilový literární odkaz možno vnímat jako svého druhu kroniku života v undergroundovém "ghettu" 70. a 80. let: za mnoha jmény se skrývají konkrétní osoby v konkrétních situacích a událostech.

Báseň v próze básníka a textaře, saxofonisty skupiny Plastic People of the Universe.

„Když zrovna píšu pro desetileté lidi, snažím se představit si sebe v deseti. V roce 1953 umřel tyran Stalin a i jeho nohsled, náš ‚milovaný‘ prezident Gottwald, zaklepal bačkorama. Popravovalo se tehdy i za víru. Nebo za lásku k rodné hroudě se zavíralo na dlouhá léta do děsivých žalářů.“ Vratislavu Brabencovi se pro děti nepíše snadno. Říká, že se mu nechce něco si pro ně vymýšlet, věšet jim na nos bulíky. A taky že jim nemůže psát ani o ženských, ani o chlastu nebo pod jeho vlivem, jako tomu bylo v případě jeho knížky – básně v próze Karlín přístav, kterou napsal v deliriu po propité noci. Přesto cítí, že je tu pár věcí, které by se mládeži říct měly, pár věcí, pro které stojí za to žít a taky se za ně postavit, když je potřeba, a někdy dost bojovně. I dnes jsou mezi námi domovní důvěrnice, které se zasadí o to, aby byl skácen nepohodlný strom, nebo užvanění zákonodárci, jimž je osobní prospěch nad všechny zákony. A je potřeba na ně tu a tam dohlédnout… a taky se umět radovat i z těch nejprostších věcí: „Mě ale stejně nejvíc těší a baví ležet v trávě. Jen tak. Mezi zuby stéblo kostřavy nebo jílku, kolem spousta pampelišek…“ Barevné texty básníka, nedostudovaného teologa, zahradníka a saxofonisty PPU, V. Brabence, mladým si přímo říkaly o netradiční komiksové ztvárnění – zadání, jehož se s radostí ujala Petra Josefína Stibitzová.