Ivan Binar Books

Jiri Barta, der Held dieses leichten und kunstvollen Romans in der Tradition Jan Nerudas und Bohumil Hrabals, lebt mit seiner Frau und seinen beiden Kindern in Wien. Dort hat er, nachdem er die damalige Tschechoslowakei seiner subversiven Schriften wegen verlassen musste, Arbeit in einer Kunstkitterei gefunden und klebt acht Stunden am Tag kaputte Nippes. Ivan Binars nachdenkliche Schwejkiade setzt aus Erinnerung und Gegenwart das Bild einer und eines Landes zusammen, das der Vergangenheit angehört und dennoch lebt.

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento "bezradný" svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně

Pokud jste četli Binarova Bezstarostná léta bezradná, pak si určitě nenechte ujít volně navazující vzpomínkovou knihu Kudy? Tudy!, ve které Ivan Binar líčí svoje osudy až do odchodu do emigrace. Vše opět na pozadí komunistické Ostravy a okolí. Úžasná kniha, která přináší vhled do doby nedávno minulé očima toho, kdo ji musel žít.

Příhody kouzelníka a opičáka ze ZOO, kteří se vydali do opičákovy vlasti a cestou prošli mnoha kraji a dobrodružstvími. Zápletky jsou originální a napínavé, přijatelné pro děti mladšího školního věku. Hrdinové procházejí třešňovým sadem, pouští, podvodním světem, ocitnou se na ostrově, v Prátru, u sedláka, u loupežníků i v hladomorně. Ilustrace spojují humor s lyrickým vyjádřením.

Spisovatel Ivan Binar ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí „nové socialistické" maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh – hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Tři povídky českých spisovatelů umlčených po r. 1968, které navíc spojují zážitky z vězení a členství v Chartě 77. Společné je i téma povídek, jímž je jakási podvojnost lidského já - soukromého a veřejného. Binar zobrazuje zmatení hodnot i lidské motivace po srpnu 1968, Kantůrková se příběhem z třicetileté války zamýšlí nad snadnou proměnou člověka ve vojáka. V hyperbole K. Pecky sledujeme příběh úředního vítače, který si dovolil přepych sentimentu a šel si soukromě přivítat zpěváckou hvězdu svého mládí.

příhody cirkusu pana Boudy a sloníka jménem Malej při cestě do Indie na lodi i po souši

Ptactvo nebeské je neposedné a nepolapitelné. Ptáček se kolem nás a nad námi jen mihne – a je v trapu! Jakpak si ho má prohlédnout dítě, které se prohání po chodníku na odrážedle? Jak jinak než v knížce na obrázku. Tam se může na každého ptáčka pěkně zblízka podívat a brzy dokáže pojmenovat nejen sýkorky a kachny, ale třeba i ledňáčky, straky nebo kormorány a zamávat jim na procházce, když se potkají...

V domě u řeky pod kaštany jírovci žili byli Jeníček a Marie. S nimi tam někdy pobývali také jejich rodiče – tatínek s maminkou, vědci a badatelé. Většinou však poletovali ve větru a v takových případech se o Jeníčka s Marií musela postarat Kateřina. Jenže Kateřina mívala občas cosi domluveného s jistým lesníkem Kozumplíkem a tak děti občas zůstávaly samy, ale samy se vůbec nebály – vždyť co by se jim mohlo přihodit? Humorné příhody o Jeníčkovi, ale ne tom z perníkové chaloupky, od držitele mnoha prestižních ocenění za dětskou literaturu, Ivana Binara, doprovází ilustrace Evy Sýkorové-Pekárkové. Kniha je určena pro děti od 6 let.

Fascinující fotografie doplněné podrobnými popisy představují ty nejzajímavější lokomotivy ze všech končin světa. U každého stroje, od nejstarších parních modelů po supermoderní lokomotivy dnešních rychlovlaků, jsou zachyceny nejdůležitější aspekty jeho historie a účelu použití, stejně jako jeho zvláštnosti. Publikace věnovaná legendám železničních tratí je vhodným dárkem pro každého milovníka vlaků.

Sloneček Malej je docela maličký slon, k obědu mu stačí sedmikráska, ale ničeho se nebojí, ani nebezpečného myšiska, ani ještě nebezpečnějšího zločince. Taky dokáže obdivuhodné kousky, jaké obyčejní sloni nesvedou – ku příkladu chodit po stropě jako moucha. Kdyby to zkusil obyčejný slon, to by to dopadlo! Strop by se nad ním bezpochyby probořil. Z rodného porcelánu se sloneček Malej vydal do světa širého nejen proto, aby po něm nezůstala hromada střepů, ale taky proto, aby poznal přátele a pomohl jim v nesnázích.

Pohádková novela o šviháku panu Gabrielovi, který je zosobněním zla. Hravý text je historií lásky dvou mladých lidí, jejichž existence je ze zákulisí ovládána čímsi tajemným. Exilové vydání. Grafická úprava Věra Držmíšková. Obálku navrhla Irena Ráčková, provedla Barbora Munzarová.

Román Ivana Binara Rekonstrukce vyšel poprvé v pražské samizdatové Edici Expedice. Binar byl v roce 1972 odsouzen na 12 měsíců nepodmíněně za pobuřování, kterého se údajně dopustil tím, že jako amatérský herec divadelního klubu Waterloo v Ostravě vystupoval v muzikálu Syn pluku. Trest nastoupil v srpnu 1972 na Borech. Román je věrnou prozaickou rekonstrukcí autorova obvinění, zatčení, vyšetřování, odsouzení a pobytu ve věznicích. Je tak prvním významným dílem normalizační vězeňské literatury, známé zejména Přítelkyněmi z domu smutku Evy Kantůrkové a Magorovými labutími písněmi Ivana M. Jirouse.

Revoluce! je absurdní románová groteska, která se odehrává na vymyšlených místech v neurčeném čase a upozorňuje na nesmyslnost řešení historických okamžiků násilím. Text je předznamenán citátem André Mauroise, který reflektuje, jak revoluce obvykle nezanechává u moci své původní aktéry. Hlavní postavou je Dušánek, naivní mistr zvuku, který je zatčen na základě podvrženého důkazu a obviněn z přípravy revoluce. Ve vězení se setkává s kaplankou Ráchel, do které se zamiluje, což jí přinese ztrátu místa. Dušánek je ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. V Lidovém domě se schází tribun lidu Semlela a idealistka Vlasta Revoluce, která adoptovala malou Jenůfku. Když v Lidovém domě vypukne revoluce, Vlasta se ujme jejího vedení, zatímco Semlela se snaží udržet svůj status quo. Revoluce nakonec zachrání Dušánka a povýší ho na prezidenta. Ten se však uchyluje k psychiatrické péči, zatímco revoluce se stává krvavou a vrah Pštros získává moc. Semlela uprchne do zahraničí, kde se neúmyslně dostane na Východ a prodá svou vlast carovi. Dušánek se rozhodne zrušit trest smrti a Vlasta se snaží zjednat spravedlnost, ale Semlela se vrací s carským vojskem, aby nastolil pořádek. Jak dopadnou kladní hrdinové?

Román o tažení kapitána Kotulána s osmi muži, z nichž jeden je žena, na Sovětský svaz, prý už dávno zrušený. Prý! Humorná protiválečná moralita autora, který bývá kritiky označován jako atypický, myšlenkově a formálně se vymykající současnému většinovému proudu. Atypičnost může v pejorativním pojetí obsahovat zpátečnictví, v případě Ivana Binara je však znakem originality. Ke svému dalšímu opusu Peckova jáma Binar poznamenal: "Když vás kvůli Sovětskému svazu zavřou do vězení, nemůžete ho jen tak hodit za hlavu a dívat se na kačenky, jak si plavou, přestože na něj chcete zapomenout, přestože je rozpadlý. Nebo spíš opadaný. Kousky, které z něj opadaly, si nevedou nejlíp. Co když je napadne znovu se přimknout k tomu dubisku? Nejraději bych Sovětský svaz přeškrtl, vypustil, vyzmizíkoval, zapomněl na něj a dělal, že tu nikdy nebyl. Jenže to nejde, v jeho stínu, pod jeho křídly a s ním jsem žil převážnou část života. Kdybych se jí zřekl, nebyl bych to já. Musím na Sovětský svaz myslet a radovat se přitom, že se rozpadl; musím se bát, že by se mohl zvednout a znovu se pustit do díla. Protože ho znám, protože jsem ho zažil. Nemohu předstírat, že to nic, co bylo, bylo, odpusťme si, co jsme si... A dívat se na řeku plnou chmýří z topolů, na rozkvetlé růže, na kačenky s křídly dosud nedovyvinutými, jak šupajdí po hladině za rozesmátou matkou kačenou."

Pohádkový příběh o králi Karlíkovi a jeho novém rádci, všemi mastmi mazaném Raťafákovi, který chce získat královský trůn pro sebe. Pohádka pro mladší děti. V krátkých kapitolách se postupně seznámíme s králem Karlíkem, který raději chodí s pořádnou svačinou na ryby, než vládne, s jeho synem, bystrým princem Filipem, ale především s padouchem Raťafákem a jeho pomocníkem dlouhánem Fistulí, kteří tajně kují pikle na svržení krále Karlíka. V cestě jim však stojí chytrý princ, toho je třeba se lstí zbavit. Jestli se Filipovi podaří království zachránit, to se dozvíme na stránkách veselé pohádky o jablkách plných vitamínů a sluníčka, a nejen o nich. Vyprávění je doplněno pěknými ilustracemi E. Sýkorové-Pekárkové.... celý text

Anna Sekeráková podrobně zkoumá proměny Mateřídoušky od prvních poválečných let přes období, kdy byla podřízena tvrdému diktátu KSČ a stala se nakrátko ideologickým nástrojem totalitního režimu, a dále přes období, kdy kolem sebe shromáždila nejvýznamnější autory a ilustrátory a patřila ke špičce českých časopisů pro děti, až po její strmý kvalitativní pád v posledním desetiletí. Monografie zpracovává historii jednoho časopisu, ale zrcadlí se v ní proměny české literatury pro děti od roku 1945 až po současnost. Může být proto dobrou pomůckou i pro ty, kteří se zabývají vývojem české literatury, a literatury pro děti a mládež speciálně, od roku 1945 do současnosti. Publikace obsahuje barevnou obrazovou přílohu, seznam odborné literatury (včetně časopiseckých statí) a jmenný rejstřík.

Mladá kráva Stračena je tak zklamaná! Nevzali ji na výlet pořádaný pro hovězí omladinu, proto se rozhodne zdolat ohradník a uprchnout z rodné pastviny. Ukáže se však, že to bylo dobře, protože neskončila s mladými býčky na jatkách, ale zabloudila do zahrady k dědečkovi Josefovi, který se jí ujme a láskyplně o ni pečuje. Dokonce se spolu, babičce natruc, vydají na výlet k moři. Užijí si moře a při zpáteční cestě potkají stádo hovězího. Je tu jeden moc hezký mladý býček a ten se Stračeně tak zalíbí, že dědečka nechá jít domů samotného a zůstane se stádem. Dědeček pečuje o zahradu, je smířený s tím, že kráva nevděčnice už se nikdy nevrátí. Ale Straka se k dědečkovi po čase přeci jen vrátí a způsobí hotové pozdvižení...

Fiala je králík s fialovou barvou, žlutým vnitřkem uší a růžovým nosem! Bydlí se svými lidmi Marií, Maxmiliánem a Kubíkem, kmenem statečných Ma-Ma-Kuů, na pražské Letné. Nejlépe si pochutná na mrkvičkové zmrzlině a je přirozeně zvídavý, nesmírně kamarádský a velmi zcestovalý. Ještě že zná tetu Vlastu z Kanady, která se umí vyskytnout ve správný čas na správném místě a může Fialu vytáhnout z každé šlamastyky. Jinak by ho kozel ve Španělsku mohl věznit tak dlouho, dokud lidi z Letný nezacvakaj za roztomilýho fialovýho králíčka pěknou sumičku výkupnýho. Nebo co kdyby hloupí buvoli Ani-Ň, Ba-Ť a Leo-Š ztratili Fialu v rýžovém poli v Asii? A co teprve kdyby ho k svačině slupli alpská orlata Siegfried s Gunterem? To by se pak ani nemohl radovat z toho, jak rostou Stella s Toníčkem, malí špunti v rodině. A Ma-Ma-Kuům by se hrozně stýskalo...

Autor líčí jednak osudy Václava Netušila, nešťastníka, který prošel vším, čím muž v socialistické realitě mohl, aby se nic zlého netuše dostal do soukolí STB a byl přinucen k nechtěné spolupráci - a jehož tento rozpor zničí. V druhém plánu autor líčí osudy své a své rodiny v sedmdesátých letech a později, kdy byl pronásledován jako nepřítel socialistického zřízení a posléze donucen k emigraci. V závěru knihy přemýšlí nad smyslem Cibulkových seznamů spolupracovníků STB a nad osudy lidí, kteří se na tento seznam z mnoha důvodů dostali i těch, kteří tam nikdy nebyli, a zveřejňuje dokumenty, jimiž se se zjištěnou realitou vyrovnával on sám.... celý text

Dvě sarkasticky laděné novely se odehrávají v absurdním fiktivním světě, kde panuje odcizení a narušené mezilidské vztahy. Protagonista prvního příběhu, učitel Egonek, se po večeru stráveném v restauraci ocitá uprostřed zvláštního soudního procesu. Jsou v něm souzeny neobvyklé bytosti za nelogické prohřešky. Stejným způsobem je pranýřován i učitel. Tomu se však podaří uprchnout a je stíhán. Úředník Mirek v druhém příběhu dorazí místo do práce na neznámé místo v poušti a musí čelit útoku bizarních figurek. Oba muži se záhadným způsobem ocitají v neznámém světě a stejně nevysvětlitelně se vracejí zpět do reálného života.

Román členky Skupiny 47, v němž vytvořila model jednoho člověčího seskupení, které nepřímo parafrázuje lidskou různorodost i vzájemné propojení.

Próza bývalého redaktora Svobodné Evropy je připomínkou absurdních dob minulých. Vypráví o soudci a jeho synovi. Jeden odsuzoval k smrti, druhý rozsudek vykonával jako služebník moci s klidem a bez výčitek. Jednoho dne takto vykonal rozsudek i nad vlastním otcem, kterému poskytl drobnou protekci při průběhu likvidace. Lehce morbidní.

Sedemdesiate roky minulého storočia, normalizačná moc šliape na všetko, čomu by sa žiadalo rozkvitnúť. Na Mišíkovej ulici v Bratislave v rodinnom dome na poschodí sedí proskribovaný básnik. Ťuká do písacieho stroja. Papiere ukladá do veľkého prúteného koša na bielizeň. Dominik Tatarka píše, prepisuje, variuje. Celkom krátke či o kúsok dlhšie autobiografické zápisy. Sny, spomienky, úvahy, metafory, dumky. O matke, ženách, láske, o moci, čo zabudla na zodpovednosť a slušnosť, o priateľoch a kolegoch, tvorbe, spoločenstve... Kráča v myšlienkach sám proti noci.

Záhoř je jedno moc milé pruhované prasátko. Na světě to ale nemá jednoduché – nejdřív na svět málem vůbec nepřišel, pak mu narostly kníry, a ješ- tě ho ulovil strašlivý, i když skoro bezzubý tygr, pan Sibiřský. Ale nakonec, snad protože jsou pruhovaní, se ti dva spolu spřátelí, a  dokonce udělají kariéru u cirkusu. Bezzubý tygr a fousaté prasátko, jak tohle jenom dopadne?

Příběh obyvatel jednoho domu ve slezském okresním městě let padesátých a šedesátých. Typické osudy lidí postižených terorem nebo obecně všemi deformacemi doby. Bývalý člen čs. letky v Anglii končí ve vězení podobně jako inteligent s pevnou páteří, z nemorálního slabocha se stává vysoký stranický funkcionář. Uprostřed města je vztyčena ohrada, izolující nesmyslně obyvatele uvnitř. Knížka má charakter symbolického podobenství, varování.

Svérázná životní zpověď muže, který s rodinou emigroval v r.1977 do Vídně. Prozaická koláž, reflektující jeho pobyt v rakouském exilu, na jehož pozadí retrospektivně ožívají motivy z autorova dětství a mládí. Spolu s osobními zkušenostmi autor do textů vnáší nejen reálie, ale také prvky souznějící s „dětskou“ linií – touhu po spravedlnosti, svobodě, důraz na nutnost nepřipustit bezpráví. Vydáno ve spolupráci s PmD v Mnichově.

Autor zobrazuje zmatení hodnot i lidské motivace po srpnu 1968. Lehce absurdní próza českého autora, vypráví příběh Honzy Polehly, odehrávající se v sedmdesátých letech v komunistickém Československu. Hlavní hrdina vypustí jednoho dne v Ostravě pestrobarevné vlaštovky. Státní bezpečnost tento čin hodnotí jako trestný, podle policie jde o provokaci a vlaštovky jsou štvavé letáky (ač nepotištěné - nepřítel nespí), pachatel je uvězněn. Autor svou prózou připomíná jeden nelichotivý úsek naší historie, která se, doufejme, nebude opakovat.

Na rozdíl od zidealizované americké Pollyanny, která jako zázrakem překoná i ochrnutí, nemá holčička Bibiana, upoutaná na invalidní vozíček, žádnou naději na uzdravení. Babička, u níž žije, ji naučí pískat na prsty, a v tu chvíli se začnou dít neobyčejné věci. Zahvízdání přenese Bibianu do obživlého loutkového divadélka, kde už vozíček nepotřebuje. Přemluví líného a hloupého Honzu, aby se s ní vydal hledat princeznu, jež je mu souzena, a po cestě prožívají mnohá dobrodružství pod zemí, ve vodě, ve vzduchu i v ohni. Ze zapeklitých situací jim pomáhají Bibianina domácí zvířátka: kočka, akvarijní rybka a papoušek. Nakonec Honza, který se konečně přiměl k činu, vysvobodí Bibianu ze chřtánu ohnivého draka. Cesta končí v královském zámku – ukáže se, že král a královna jsou Bibianini rodiče. Svatba se však nekoná, protože princezna Bibiana je na vdavky ještě malá a Honza zase hloupý, a musí proto do školy. Bibiana se vrací zpátky k babičce, na vozíček, do skutečného světa. S vědomím, že stačí zahvízdat na prsty... Ačkoli se v životě obvykle zázraky nedějí, přesto lze – díky fantazii – žít naplno, dobrodružně, vesele a krásně i na invalidním vozíčku. Mnohovrstevný příběh malé Bibiany nestaví na povrchním poměřování kontrastů. Povzbuzuje proti poraženectví a negativitě, je oslavou neviditelné každodenní statečnosti postižených lidí a připomenutím relativity slova „štěstí“.

Blecha Fló se pořád ne a ne nikde usadit, všude je nespokojená, ale jen dokud nepotká malého Bořivoje. Ten se zrovna chce vydat na cestu kolem světa, a tak vyrazí spolu. Cestou zažijí spoustu dobrodružství a Bořivoj dokonce získá něco, co moc chtěl...

Jak už podtitul Shrnutí napovídá, autor, Ivan Binar (1942), bilancuje své působení v literární oblasti a nabízí čtenáři průřez tvorbou kratších próz propojených poezií od sedmdesátých let až po rok 2019. Texty jsou řazeny chronologicky; vznikaly ve Vídni, Mnichově, v Praze a ve Vlkovicích (Slezsko). Některé byly publikovány v exilových časopisech, jiné v časopisech doma, většina však má v tomto svazku premiéru. Texty v řeči vázané jsou tu čtenáři předkládány vůbec poprvé. Ivan Binar se nesnaží o realistický popis reality se všemi historickými fakty, daty a událostmi, jakýsi kronikářský záznam bezmála padesáti let, po které texty vznikaly. Některé povídky se faktům nevyhýbají, jiné, a je to na první pohled poznat, jsou zase čirou fikcí. Z předkládaných textů je však poměrně dobře vystopovatelný vývoj autorova přístupu k tvorbě, vývoj stylu, volba i akcentace témat, jež jsou pro Ivana Binara nosná.

Ludvík Vaculík, Peter Becher ; Mit Einem Vorwort Von Ota Filip ; [aus Dem Tschechischen Von Franz Peter Künzel, Aus Dem Deutschen Von Ivan Binar]. German And Czech. Includes Bibliographical References.

Rozprava v krabici je dialogem dvou komplementárních hlasů v jednom a tomtéž vědomí, vyrůstající z pocitů bezčasí a uzavřenosti života v době normalizace.

Dvojjazyčná (česká, německá) kniha retrospektivních rozhovorů vedených v letech 2006-2011 Franziskou Lesák historičkou umění narozenou ve Vídni a žijící v Berlíně se spisovatelem a překladatelem Ivanem Binarem (*1942), s vydavatelem a knihovníkem Jiřím Gruntorádem (*1952), s historičkou umění a básnířkou Věrou Jirousovou (1944-2011) a teoretikem umění Jiřím Ševčíkem (*1940) vypovídá o životě vnitřně svobodných jedinců za nesvobody komunistického režimu.