Ivan Binar Books

Tytułowy Vaclav Netusil błądzi po labiryncie ponurego totalitarnego świata, jakim stała się socjalistyczna Czechosłowacja pod sowieckim nadzorem.Jego alter ego zaś Wieńczysław Paw, podr�żuje po magicznej krainie, istniejącej r�wnolegle do świata rzeczywistego.

Jiri Barta, der Held dieses leichten und kunstvollen Romans in der Tradition Jan Nerudas und Bohumil Hrabals, lebt mit seiner Frau und seinen beiden Kindern in Wien. Dort hat er, nachdem er die damalige Tschechoslowakei seiner subversiven Schriften wegen verlassen musste, Arbeit in einer Kunstkitterei gefunden und klebt acht Stunden am Tag kaputte Nippes. Ivan Binars nachdenkliche Schwejkiade setzt aus Erinnerung und Gegenwart das Bild einer und eines Landes zusammen, das der Vergangenheit angehört und dennoch lebt.

Patří, ba přímo se sluší, aby nám nejstarší vyprávěli, jací byli jejich prarodiče, co jako děti zažili ve svém dětství, jaké měli zvyky, úzkosti, ale i radosti, které nakonec formovaly jejich svět, protože tento "bezradný" svět, ve vnucích, ob generaci, často jakoby znovu ožívá. A když máte mladický dar pěknou češtinou říznutou hanáckým nebo slezským nářečím (víte, co je na dachu?) předat své nejzazší vzpomínky sahající až do poválečných let a komunistické doby Československa let padesátých s přesahy do pozdějších časů, pak je nasnadě s něčím takovým přijít. Ivan Binar postupuje dokumentárně, využívá různých dobových dokumentů, jež doplňují jeho poutavá vyprávění a vzpomínky na život jeho prarodičů a rodičů na vsi ve Vanovicích, v Hradci nad Moravicí a nakonec také v Opavě, kam odešel jeho tatínek za prací v továrně

Pokud jste četli Binarova Bezstarostná léta bezradná, pak si určitě nenechte ujít volně navazující vzpomínkovou knihu Kudy? Tudy!, ve které Ivan Binar líčí svoje osudy až do odchodu do emigrace. Vše opět na pozadí komunistické Ostravy a okolí. Úžasná kniha, která přináší vhled do doby nedávno minulé očima toho, kdo ji musel žít.

Příhody kouzelníka a opičáka ze ZOO, kteří se vydali do opičákovy vlasti a cestou prošli mnoha kraji a dobrodružstvími. Zápletky jsou originální a napínavé, přijatelné pro děti mladšího školního věku. Hrdinové procházejí třešňovým sadem, pouští, podvodním světem, ocitnou se na ostrově, v Prátru, u sedláka, u loupežníků i v hladomorně. Ilustrace spojují humor s lyrickým vyjádřením.

Spisovatel Ivan Binar ve svém novém románu v proudu snů, záznamů současnosti a vzpomínek představuje na půdorysu intimního příběhu poválečné české dějiny až k dnešku v celé jejich obludnosti. Román, v němž se všechny zmíněné linky přirozeně proplétají, popisuje skupinu dobou stigmatizovaných zoufalců vyhnaných do vysídleného pohraničního městečka, kde se postupně z prašivého houfce, který však svým způsobem tvoří idylickou komunitu, rodí „nové socialistické" maloměsto s jeho přirozenými klady a zápory a také s oním perverzním prvkem převrácených perspektiv raného socialismu. Příběh napsaný krásným jazykem plyne navzdory všem hrůzám, které popisuje, v jakémsi smířeném poklidu až k závěrečné katastrofě a ve svém plynutí opíše kruh – hlavní hrdina se vrací do míst, kde jeho příběh začal. Protipól zdivočelé doby tvoří lidské porozumění, skutečné city a soucit.

Tři povídky českých spisovatelů umlčených po r. 1968, které navíc spojují zážitky z vězení a členství v Chartě 77. Společné je i téma povídek, jímž je jakási podvojnost lidského já - soukromého a veřejného. Binar zobrazuje zmatení hodnot i lidské motivace po srpnu 1968, Kantůrková se příběhem z třicetileté války zamýšlí nad snadnou proměnou člověka ve vojáka. V hyperbole K. Pecky sledujeme příběh úředního vítače, který si dovolil přepych sentimentu a šel si soukromě přivítat zpěváckou hvězdu svého mládí.

příhody cirkusu pana Boudy a sloníka jménem Malej při cestě do Indie na lodi i po souši

Ptactvo nebeské je neposedné a nepolapitelné. Ptáček se kolem nás a nad námi jen mihne – a je v trapu! Jakpak si ho má prohlédnout dítě, které se prohání po chodníku na odrážedle? Jak jinak než v knížce na obrázku. Tam se může na každého ptáčka pěkně zblízka podívat a brzy dokáže pojmenovat nejen sýkorky a kachny, ale třeba i ledňáčky, straky nebo kormorány a zamávat jim na procházce, když se potkají...