Tomáš Machula Book order (chronological)

Poslední otázky První části Teologické sumy pojednávají o činnostech tvorů. Nejprve se, v otázkách 106-114, jedná o činnosti andělů.Poté se, v otázkách 115-119, jež se nacházejí v tomto svazku, probírají činnosti tělesných tvorů, především člověka.Tomáš nejprve zpracovává téma působení tělesných substancí obecně, zabývá se místním pohybem a mechanickým působením; ptá se, zda jsou v tělesech nějak přítomné božské stvořitelské ideje; řeší specifickou otázku působení nebeských těles na tělesa pozemská; a pojednává také o náhodě a osudu. Dále se zabývá působením člověka na člověka, a to speciálně otázkou předávání poznání čili vyučování, a následně otázkou předávání života neboli plození.

V První části Sumy, poté co Tomáš pojedná o teologii a důkazech Boží existence, věnuje svoji pozornost otázkám o Boží esenci. Z této části pocházejí i dvě otázky, jež tvoří obsah předkládaného svazku (STh I, q. 12–13). Tomáš se v nich zamýšlí nad problematikou lidského poznání Boha a výpovědí o Bohu. Nejprve se ptá, zda je možné přirozenými silami poznat Boží esenci, tedy Boha takového, jaký je, a zda je možné jeho esenci celou plně nahlédnout. Dále se zabývá možnostmi slovního vyjádření našeho poznání Boha, zkoumá, jakým způsobem lze hovořit o Bohu, abychom tuto realitu při vší její komplikovanosti pojmenovali co nejpřesněji.

Vizuálně i obsahově poutavá kniha přináší nový český překlad traktátu Tomáše Akvinského, doplněný latinským originálem i nejstarším českým překladem od Votky a Vojáčka z roku 1887. Text traktátu dále doprovází podrobný, didakticky koncipovaný průběžný komentář a vše je proloženo třiceti kvestiemi ve stylu Tomášovy Teologické sumy, v nichž se autoři pokoušejí o samostatné systematické řešení obtížných bodů, které při četbě Tomášova textu vyvstávají. Publikaci autoři připravili jako hold filosofickému a pedagogickému dílu svého učitele, prof. Stanislava Sousedíka, průkopníka scholastických studií v českých zemích.

Traktát o Boží vládě nad tvory (STh I, q. 103–105) navazuje na otázku 22, která se zabývá prozřetelností jako vlastností Boží. V tomto traktátu Tomáš rozebírá způsob, jakým Bůh svou prozřetelnost projevuje. Nejprve pojednává o řízení věcí obecně: zda a kým je svět řízen; jaký je cíl a jaké jsou účinky tohoto řízení; zda je vše poddáno božskému řízení; zda je vše řízeno Bohem bezprostředně. Poté rozebírá konkrétní účinky božského řízení: udržování tvorů v bytí; uvedení do nicoty. Nakonec uvažuje o změnách, které Bůh působí ve věcech: přímé božské působení ve světě; božské působení na intelekt a vůli člověka; působení mimo řád – zázraky.

Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti. Nauka o těchto principech lidských úkonů má zásadní význam pro morální a duchovní život člověka. Morální ctnosti neboli habity vedoucí člověka k jednání v souladu s jeho přirozeností ho dělají dokonalejším člověkem, naplňují jeho přirozený cíl. omáš se nejprve zabývá habity obecně, tj. substancí habitů a jejich nezbytností pro lidský život (q. 49). Poté se zaměřuje na subjekt habitů, tj. na duševní potence, které jsou habity rozvíjeny a zdokonalovány (q. 50). V následující otázce (q. 51) se zabývá způsobem, jak lze habity získat, a rozlišuje habity přirozené a vlité od Boha. Dále pojednává o růstu habitů (q. 52) a jejich zániku a zmenšování (q. 53). V poslední otázce (q. 54) zkoumá rozlišování habitů. Na traktát o habitech navazuje traktát o ctnostech (STh I-II, q. 55–67), tedy habitech zaměřujících člověka k morálně dobrému jednání.

V této části Teologické sumy (STh I, q. 90–102) Tomáš pojednává o člověku v situaci před prvním hříchem. Nejprve se zabývá stvořením prvního muže s ohledem na jeho duši a tělo, poté stvořením první ženy pro muže, dále popisuje účel stvoření člověka a vysvětluje, co to znamená, že byl stvořen k obrazu Božímu. Věnuje se také otázkám ohledně intelektu prvního člověka, stavu milosti, rozebírá vztahy mezi lidmi navzájem a jejich vztah k ostatnímu stvoření, dále otázku nesmrtelnosti, plození a místa přebývání, tj. ráje. Jedná se o vyváženou syntézu, která stojí na empirickém východisku, je věrná biblickému textu a neopomíjí teologickou tradici.

Traktát o prozíravosti (STh II-II, q. 47–56) rozvíjí a konkretizuje základní nauku o kardinálních ctnostech, jak je vyložena v předešlých částech Sumy. Na rozdíl od oněch úvodních teoretických rozborů a argumentů se zde přistupuje k celé problematice velmi prakticky. Text se tak stává zřetelně užitečným a využitelným jak pro učitele, vychovatele a pastýře, tak pro každého čtenáře, který chce získat konkrétní pomoc a doporučení pro vlastní morální rozvoj. Ukazuje a potvrzuje se tím, že Tomášova Suma není pouhou učebnicí nebo teoretickým kompendiem pro intelektuály, ale i praktickou příručkou pomáhající k morálnímu a duchovnímu růstu křesťana.

Traktát o naději (STh II-II, q. 17–22) se nachází na začátku Secunda secundae mezi traktátem o víře a traktátem o lásce. Tomáš v něm nejprve probírá podstatu ctnosti naděje a její vztah k ostatním teologickým ctnostem. Poté se zaměřuje na subjekt naděje, a to nejen na konkrétní duševní sílu, kterou naděje formuje, ale také na typ lidí, kteří mohou naději mít. V další části rozebírá dar Ducha svatého, který s nadějí úzce souvisí, což je dar bázně Boží. Následně pojednává o neřestech, které ctnosti naděje odporují, tedy o zoufalství a opovážlivosti. V závěru se zabývá souvislostí naděje s Božími přikázáními.

Pro každé velké období lidských dějin můžeme najít nějakou zásadní knihu, která charakterizovala a představovala příklad toho nejlepšího, co se v dané době najde. Ve středověku to bude rozhodně Suma teologie Tomáše Akvinského. Je to jedno z velkých děl, které mělo význam a vliv nejen v době svého vzniku, ale i v dobách následujících. Přestože se slovo Suma stalo skoro synonymem Sumy teologie, ve středověku bylo různými autory sepsáno sum více. Sám Tomáš Akvinský je autorem hned dvou: vedle Sumy teologie je to Suma proti pohanům. Kniha Tomáš a jeho sumy je koncipována jako výklad těchto dvou Tomášových sum. Jejím cílem je čtenářsky přijatelný text nezatížený poznámkovým aparátem, ale doplněný o schematická či tabulková vyjádření Tomášových úvah, exkurzy objasňující některé v textu zmíněné pojmy, osobnosti či události, a především o co nejvíce úryvků, které čtenáře vedou od četby o Tomášovi k četbě Tomáše. Důležitým rozměrem knihy je rovněž obrazový doprovod, který jako by dával do souvislosti pravdu a dobro (o které v Sumách jde) s krásou, která je vždy, ať už viditelně, či skrytě, doprovází.

Jak lze dobře vidět, Tomáš nepostupuje přísně od přirozené etiky k nadpřirozené morální teologii. I když obě perspektivy rozlišuje, tak se u něj v jistém smyslu prolínají. Přirozeně získané ctnosti a nadpřirozeně vlité Boží dary mají sice jiný původ, ale týkají se stejného člověka, který je povolán k následování dobra nejen na rovině přirozené, ale i k otevřenosti vůči nadpřirozené pomoci shůry. Trojice kvestií, které se tento svazek věnuje, není ovšem pouze jakousi kolekcí tří nesouvisejících témat, které se jakoby nedopatřením ocitly mezi traktátem o ctnostech a traktátem o hříchu. Dary Ducha svatého jsou habity, takže navazují na pojednání o ctnostech jako jakýsi úvod do tématiky nadpřirozených habitů, která bude pak dále rozvinutá v pojednání o ctnostech teologických. Na dary pak navazují blahoslavenství a plody Ducha, které už nepatří mezi habity, ale spíše mezi úkony. V tomto případě jde o lidské úkony vycházející z působení Ducha svatého v duši člověka. ... (Z úvodní studie)

Explorations in Late Scholasticism sestává z devíti odborných studií, které se zaměřují na různá témata tzv. druhé scholastiky. Dříve nedoceněný proud filozofického a teologického myšlení šestnáctého a sedmnáctého století je v současné době předmětem intenzivního badatelského zájmu. Ukazuje se, že jeho studium pomáhá lépe porozumět známým raně novověkým autorům, jako byli Descartes, Leibniz a další. Kromě toho představuje důmyslné rozpracování řady myšlenkových námětů starší středověké scholastiky. V neposlední řadě druhoscholastická řešení filozofických problémů inspirují i ryze současné diskuse v rámci analytické filozofie. Autoři, přední domácí i zahraniční badatelé v dané oblasti, představují zajímavá témata z oblasti etiky, filozofické antropologie, teorie poznání i metafyziky. Pokračují tak v úsilí profesora Stanislava Sousedíka, jemuž je u příležitosti životního jubilea kniha věnována.

V roce zasvěceném Božímu milosrdenství bychom se měli také ptát po našem lidském milosrdenství, vždyť i my máme být milosrdní, jako je milosrdný náš nebeský Otec. Přestože se láska (a milosrdenství jako její účinek) často chápe jako protiklad rozumu, svatý Tomáš ukazuje, že je tomu právě naopak – láska je vrcholným projevem rozumové přirozenosti.

Tomáš Akvinský, autor slavné Teologické sumy, napsal řadu komentářů k biblickým knihám a jiným teologům a filosofům. Ve třináctém století patřily k nejkomentovanějším spisům také znovuobjevené Aristotelovy knihy. Tomáš však komentoval nejen Aristotela, ale i spíše novoplatónsky zaměřené autory jako jsou Boëthius a (Pseudo)Dionýsios Areopagita. Tomášův komentář k Boëthiovu spisu O Trojici představuje celou řadu otázek filosofické a teologické povahy. Týkají se především problematiky lidského poznání s ohledem na vztah poznání přirozeného a nadpřirozeného, tedy poznání rozumu osvíceného vírou. Tematicky se tedy ve spise objevují problémy pojetí poznání, vztahu rozumu a víry, filosofie a teologie, víry a náboženství, Boží trojjedinosti a koncepce vědy včetně její metodologie. Na rozdíl od Tomášových komentářů k Aristotelovi nebo k Boëthiovým Hebdomadám nepostupuje toto dílo systematicky, ale pouze se volně inspiruje Boëthiovým textem k rozvinutí samostatně formulovaných otázek, které následně řeší metodou scholastické disputace, to jest formulace otázky a možné odpovědi, kladení námitek a hledání odpovědi.

Láska a naděje. / Diskutované otázky o ctnostech jsou jedním ze dvou spisů, které si daly za úkol zabývat se trojicí teologických ctností, ale zůstaly pouze u dvou z nich. Zatímco Kompendium teologie se člení na víru (dle článků víry Kréda) a naději (dle proseb Otčenáše), Otázky o ctnostech se omezují na naději a lásku. Na rozdíl od Kompendia teologie, které mělo být praktickou jednoduchou příručkou, jsou Otázky o ctnostech řazeny standardním způsobem schématu disputace. Část o lásce je výrazně rozsáhlejší a je doplněna i krátkou otázkou zaměřenou na bratrské napomenutí, které je praktickým projevem lásky k bližnímu. V tomto svazku se nachází otázky 2-4, tedy o lásce, o bratrském napomenutí a o naději.

Jeden z Tomášových spisů, který se snaží shrnout obsah víry do jednoho komplexního pojednání. Na rozdíl od spisů jako jsou Suma teologická, Suma proti pohanům nebo Komentář k Sentencím, nepostupuje Tomáš v Kompendiu v tématickém sledu daném Sentencemi (od Boha přes stvoření, etiku, christologii až po svátosti a eschatologii), ale postupuje podle třech teologických ctností (Tomáš zemřel dřív, než dílo dokončil – celá je jen první část věnovaná víře. Druhou o naději jen rozpracoval, a třetí o lásce chybí vůbec). Dále stojí za zmínku, že spis není psán formou otázek, námitek a odpovědí, ale v krátkých a poměrně čtivě psaných kapitolách.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý. Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysli a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Pokus o mnohostrannou diskusi pojmu příčinnosti při zohlednění rozhodujících filosofických koncepcí k tomuto pojmu vztažených: filosofie Aristotelovy, Humovy, novotomismu, analytické filosofie, ...

Kniha tří pedagogů Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a několika externistů se zabývá tématem v odborné literatuře dnes velmi vzácným, nicméně závažným, jehož aktuálnost se již rýsuje zejména na pozadí současného diskursu „filosofie mysli“. Je to téma duše, které je v této knize zasazeno do historického rámce vývoje a perspektiv tomistické psychologie, jež byla vědou o duševním životě člověka a filosofií jeho metafyzické podstaty.

Tato publikace je určena především studentům, ale i všem ostatním zájemcům, kteří se zabývají problematikou filosofie přírody. Předpokládá jisté znalosti filosofické problematiky, je však psána se snahou o co největší srozumitelnost. Neklade si za cíl být originálním badatelským přínosem, ale spíše informovat o historicky a systematicky zajímavých nebo aktuálních disuzích v té které oblasti. Filosofie přírody je jednou z disciplín, které se v minulém století dostaly do krize související s novými pozitivistickými východisky. Pokusili jsme se koncipovat text tak, aby byla zachována tradiční témata, která jsou pro současné myšlení nejen udržitelná, ale i nosná, a přitom zůstal prostor i pro aktuální otázky. Cílem není představit určitou dějinně filosofickou pozici, ale promýšlet současným způsobem současné problémy.

Sborník k sedmdesátinám Karla Skalického. Z obsahu: Alois Křišťan – Radosti a naději, životní výzvy. Rozhovor s Karlem Skalickým. Erik Eynikel – Nátanovo podobenství (2 Sam 12,1-4) a teorie semionis. Erazim Kohák – Odvaha být Čechem, odvaha být člověkem. Tomáš Machula – Fides et ratio u Alberta Velikého. Josef Malůš – Antonín Dvořák a jeho „Novosvětská“. Oto Mádr – Etické rozměry tolerance a intolerance. Karel Mácha – Miguel de Unamuno: Das grossartig tragisme Lebensgefühl. Radim Palouš – Vědět, věřit, tušit. Martina Pavelková – Teologická reflexe v nesvobodném Československu. Jolana Poláková – Meze a možnosti poznávání. K epistemologii dialogického myšlení. Ctirad V. Pospíšil – Ježíš jediný učitel. Christologický základ křesťanského pojetí formace a učitelství. Helmut Renöckl – Etické, kulturní a náboženské aspekty transplantační medicíny. Monica Schreier – Due lezeni di prof. Vladimír Boublík alla Pont. Universita Lateranense nel A.D. 1974. Rudolf Svoboda – Proč v Českých Budějovicích nestojí katedrála? Jaroslav Elijáhu Sýkora – Mesiáš v midraši Kohelet rabba. František Štěch – Několik poznámek k současnosti mezináboženského dialogu. Daniel Toth – Paul Tillich o moci a politice. Jaroslav Vokoun – K recepci Skalického teologie v českém prostředí devadesátých let. Karel Vrána – Dialogický personalismus.

Filosofický přístup. Studie s názvem Křesťanská víra a racionalita byla realizována autory, kteří se zabývají teologií a filosofií. Josef Dolista vyučuje na Zdravotně sociální fakultě a Tomáš Machula na teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Josef Dolista předkládá studii více teologicky orientovanou, Tomáš Machula klade větší důraz na filosofickou reflexi. Studie Křesťanská víra a racionalita nabízí moderní témata. Studie zajisté nevyčerpává všechny badatelské možnosti, ale zabývá se dostatečně otázkou, zda křesťanská víra má racionální zdůvodnění a jakým způsobem vyjadřuje svůj vztah k filosofii. Kniha je zamýšlena jako jistý tématický protipól knihy prof. Josefa Dolisty vycházející z téhož grantového úkoly, která téma víry a racionality nahlíží spíše z perspektivy teologie. Vztah těchto dvou knih, které vznikaly v kontextu společného projektu, a přece do jisté míry autonomně, lze parafrázovat známou dvojící vět intellego ut credam, credo ut itellegam, tedy volně přeloženo snažím se pochopit, abych věřil, a věřím, abych pochopil.

Esej Tomáše Machuly neřeší primárně problém věčnosti světa, ale na tomto příkladě ukazuje způsob myšlení a argumentace sv. Tomáše, zařazuje ho do kontextu předcházejících i následných myšlenkových směrů a ukazuje na moderní perspektivy řešení této otázky. Esej je doplněna překladem Tomášova dílka De aeternitate mundi.

Do domu Hospodinova půjdeme (Ž 122,1). Téma "církev" je aktuální v každé době. Úvahy mladého katolického teologa nejsou vyčerpávajícím poučením, ale spíše osobním svědectvím na toto téma – pokusem zamyslet se nad některými otázkami naší víry a podělit se o radost z četby Bible a některých patristických textů.

Společná deklarace katolické církve a Luterského světového svazu k učení o ospravedlněníDekrety Tridentského koncilu o dědičném hříchu a ospravedlnění : pracovní překlad