Martin Franc Books

Anglické vydání - Dějiny Akademie věd ČR v obrazech.

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2

Publikace se zabývá proměnou vědeckého a vysokoškolského prostředí v poválečných letech na příkladu vzájemné spolupráce i konkurence mezi Univerzitou Karlovou a Československou akademií věd.Radikální proměna společnosti v době poúnorové zásadně ovlivnila jak vědecké, tak i vysokoškolské instituce. Toto období je charakteristické hledáním fungujícího modelu koexistence obou výzkumných prostředí a postupným přesunem jejich pozice z “pouhé” socialistické výrobní síly k respektovanému mozkovému trustu, jenž měl vytvářet formulace politických a ekonomických strategií a legitimizovat důležitá rozhodnutí. Autoři na příkladu Univerzity Karlovy a nově založené Československé akademie věd ukazují, jak fungovala jejich vzájemná spolupráce i soupeření, jak se (ne)implementoval akademický režim ze Sovětského svazu, jaký byl jejich obraz ve společnosti i jejich reálný vliv a co všechno zůstalo v tomto prostředí z let poválečných a co naopak se v něm z této doby promítlo až do současnosti.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Životopisná studie věnovaná mikrobiologovi Ivanu Mládkovi ilustruje vztah vědy a politiky (vědní politiku) v Československu od 50. do 80. l. 20. stol. Současně je příspěvkem k dějinám ČSAV.

Studie vývoje kulturního dění a životního stylu se skládá ze tří částí. Dílo představuje nové pojetí problematiky i v mezinárodním kontextu. Od podobných lexikálních prací se liší především snahou o jasné časové zařazení a o podloženost na základě dobových pramenů. Autoři zde mapují členitou oblast kultury a životního stylu v padesátých a šedesátých letech pomocí dobových pojmů a výrazů, prostřednictvím hesel a sond do oblastí každodenního života tehdejšího Československa.

Kniha, kterou připravili zkušení badatelé Jiří Knapík a Martin Franc společně s kolektivem českých i německých historiků střední generace, nabízí sondy do života českých dětí a dospívajících ve věku od 6 do 18 let v letech 1948–1970. Zabývá se poměry v tehdejších rodinách, hmotnou kulturou obklopující tehdejší školáky, jejich mimoškolními aktivitami a formou trávení letních prázdnin. Všímá si snah politické sféry ovlivňovat nejmladší generaci, fungování oficiálních dětských a mládežnických organizací stejně jako rostoucího významu masových médií v životě dětí a mládeže. Nezapomíná ani na důležitá specifika učňovské mládeže nebo na méně radostné otázky tehdejšího dětství a mládí – kriminalitu spojenou s touto věkovou skupinou, dětské domovy, sebevražednost a rovněž péči o mentálně, tělesně i sociálně postiženou mládež. Většina kapitol se sice opírá zejména o archivní výzkum a dobovou literaturu, neoddělitelnou součástí výzkumu byly i vzpomínky pamětníků. Jeho výsledky shrnuje speciální kapitola, která přispívá k oživení výkladu a zaplňuje historii konkrétními osudy. Publikaci doplňují dílčí exkurzy do celkově velmi široké a u nás dosud celistvě nezkoumané problematiky, stejně jako řada unikátních doprovodných fotografií.

Poválečné zkracování pracovní doby a nárůst volného času významně ovlivnily životní styl v padesátých a šedesátých letech. Ideologické představy kladly důraz na společenskou angažovanost, sebevzdělání a tělesnou aktivitu, avšak realita se lišila, zejména mezi mladou generací, která se v šedesátých letech přibližovala svým evropským vrstevníkům. Rukopis sleduje společenské souvislosti zvyšování objemu volného času a jeho dopady na českou společnost v druhé polovině padesátých let a v šedesátých letech, včetně odborných diskusí o této problematice. Zaznamenává proměny mentality společnosti a nový vztah k konzumerismu. Zkoumá účinnost snah vládnoucí moci ovlivnit život v privátní sféře občanů, zejména v oblasti volnočasových aktivit. Na základě analýzy různých forem trávení volného času, jako je sběratelství, kutilství, cestování, taneční zábavy a kulturní činnost, detailně rozebírá příklady dobových aktivit a jejich vztah k ideologickým představám. Zvláštní pozornost je věnována trávení volného času mládeží a patologickým jevům, jako je alkoholismus, počátky narkomanství a chuligánství.

Kniha obsahuje postoje odborníků na výživu k inovacím a tradicím v české stravě 50. a 60. letech 20.století.

Nakoukněte pod pokličku socialistické gastronomie! Pamatujete na mléčné bary, šunku v aspiku, ruské vejce, kubánské pomeranče nebo termosky, co se tak snadno rozbily zevnitř? Na některé podoby socialistického stravování vzpomínáme rádi, u jiných se nám strachy sevře žaludek – pojďte si je připomenout všechny! Během gastrovýletu do minulosti se zastavíme v ikonických podnicích jako Čínská restaurace a Zlatá Praha, ale nevynecháme ani domácí kuchyni či školní jídelny s proslulou omáčkou UHO.

Druhý díl dějin ČSAV se zabývá obdobím, kdy v jejím čele stál chemik František Šorm. Šedesátá léta jsou spojována s uvolňováním politických poměrů, rozvojem občanské společnosti i se stále větší otevřeností vůči impulzům ze západní společnosti. Změny naplno využívala i ČSAV a pro mnoho oborů byla šedesátá léta zlatou érou rozvoje. Zároveň šlo o období výrazných reforem uvnitř Akademie věd i o dobu hledání nové pozice této nejvýznamnější československé mimouniverzitní vědecké instituce ve společnosti v podmínkách hospodářské krize i zásadních ekonomických reforem. V nelehkém bouřlivém období sklonku šedesátých let ČSAV, její zaměstnanci i vedení celkově obstáli se ctí, i když to znamenalo, že instituce upadla u mocných v nemilost jako jedno z „center kontrarevoluce“.

Publikace přináší celkový pohled na dějiny výživy a stravování od poválečné bídy a přísného přídělového systému až po velký rozmach české haute cuisine na konci šedesátých let. Autor se zaměřil jak na domácí vaření, tak stravování v restauracích i v jídelnách. Ukazuje, jak se utvářely ceny potravin a co lidé vnímali jako luxus. Zkoumá nejrůznější aspekty ovlivňující stravovací návyky a zaměřuje se i na dobovou propagaci zdravé výživy a na prosazování inspirací ze zahraničí. Problematiku zasazuje do širokého kontextu kulturních, sociálních, hospodářských, ale i politických dějin. Dozvíte se, jak se u nás konzumovalo velrybí maso, co rád jídal Antonín Zápotocký, jak se v padesátých letech přejmenovalo tournedos Rossini, jak se sháněla čočka a játra i jak se bojovalo proti obezitě.

Jak probíhaly modelové kariéry českých vědců od vzniku Československa až po rok 1968? Co ji ovlivňovalo? Jak vypadalo jejich dětství a dospívání? Jak trávili volný čas? Kolik vydělávali a za co utráceli? Jakou roli hráli jejich styky se zahraničím? Jak se sdružovali ve společnostech a jak si (ne)rozuměli s politiky? Jak se slavily na veřejnosti jejich jubilea a jak probíhaly jejich pohřby? A jak vypadaly postavy vědců v českém filmu a televizi? To vše ukazuje kniha Habitus českých vědců 1918–1968. Příklad dvou generací od kolektivu autorů z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Dozvíme se z ní leccos o utváření vzorců chování předních českých vědců i o tom, jak se tyto vzorce postupně proměňovaly. Zároveň se zamýšlí ve dvanácti kapitolách, jak se dynamicky vyvíjela pozice vědců ve společnosti.

Publikace vycházející v edici Česká společnost po roce 1945 představuje pět sociálně-historických studií. Milan Otáhal se věnuje problematice nástupu Gustáva Husáka a jednotlivým klíčovým aspektům „obnovování pořádku“ stejně jako přirozené obraně české společnosti reagující na masové čistky a nové opatření kádrové politiky. Tomáš Vilímek se soustředil na jednotlivé komplexy příčin ekologické, ekonomické, politické a morálně sociální destabilizace režimu v ČSSR a NDR v roce 1989. Květa Jechová přispěla studií o postavení ženy v české společnosti, v níž upozorňuje, že podrobnější poznání úlohy ženy v minulosti je nezbytným předpokladem k tomu, aby výklad dějin překročil rámec politických dějin a zahrnul i dimenzi obyčejných lidí. V pojednání o historii publikace Sedm pražských dnů 21.–27. 8. 1968 se David Weber neomezuje pouze na bezprostřední souvislosti vzniku tzv. černé knihy, zabývá se i postupným zapojením Historického ústavu ČSAV do obrodného procesu a jeho pracovníků do protiokupační rezistence. Poslední studie Martina France o vánočních svátcích v českých zemích v 50. a 60. letech představuje téma jako konkrétní příklad specifické ambivalentní funkce svátků a konsumu za komunistického režimu.

Historická monografie se zaměřuje na organizaci studia a studijní systém a popisuje mocenské a institucionální mechanismy ovlivňující školu v jednotlivých etapách její existence od jejího založení Benešovými dekrety v roce 1946 až po počátek 90. let. Prostřednictvím vzpomínek pamětníků se současně snaží zachytit i subtilní rovinu bytí na škole a možností studia a tvorby. AMU se vydáním této publikace řadí po bok nejen českých univerzit a vysokých škol, jako jsou Univerzita Karlova, Masarykova univerzita či Univerzita Palackého, které se již svým dějinám věnovaly, ale také například Oxfordské či Cambridgeské univerzity, které o svých dějinách vydaly množství knih. Vědomí a reflexe vlastních dějin je podstatnou součástí vlastní identity a zároveň nástrojem k hlubšímu poznání souvislostí a příčin aktuálního stavu. V případě dějin AMU se tak například otevírají složité a dodnes aktuální otázky o podobách a pozici terciárního vzdělávání v umění či diskuse o vztahu mezi uměním a vědou.

Katalog ke stejnojmenné výstavě, jejíž vernisáž se uskutečnila 13. září 2010 v konferenčním sále Akademie věd ČR, přináší stručné texty k jednotlivým aspektům trávení volného času v období 1948–1989. Zabývají se mj. tematikou odborových rekreací, závodních klubů, chatařením a chalupařením, sportem a tělovýchovou apod.

Publikace postihuje „genia loci“ AMU v jednotlivých obdobích její existence a načrtává aspekty ovlivňující její fungování a kreativní potenciál jejích pracovníků v druhé polovině 20. století. Kniha přinese patnáct rozhovorů s osobnostmi, které jsou s AMU úzce spojeny. Tématem rozhovorů jsou vzpomínky na léta strávená v AMU, na činnost na jednotlivých fakultách, na kolegy i na výrazné postavy z řad studentů. Rozhovory jsou doplněny interpretační studií, která vychází nejenom z uveřejněných rozhovorů, ale i z dalších životopisných vyprávění získaných v rámci několik let probíhajícího výzkumu.

Kniha jako první mapuje celkový vývoj české mimouniverzitní vědy od počátků v humanistických učených společnostech až po transformaci Československé akademie věd na Akademii věd ČR. Tým zkušených autorů přibližuje - poutavě a zasvěceně - dějiny takových významných vědeckých institucí, jako byla např. Královská česká společnost nauk, Česká akademie věd a umění, Masarykova akademie práce a v poválečném období dominantní Československá akademie věd. Opomenuty nejsou ani vědecké instituce Němců z českých zemí. Součástí bohatě ilustrované publikace jsou také biografické medailony osobností, které českou vědu v minulosti ovlivnily nejvýrazněji. Vedle toho obsahuje kniha i průřezové kapitoly věnované vývoji vědy v devatenáctém a dvacátém století. Čtenáři se tak nabízí možnost poznat zajímavé i dramatické peripetie jedinečného příběhu české vědy, která musela tolikrát zápasit o svoji pozici a uznání.

Studie uvádí jako příklad "sovětizace" českých přírodních věd dokumenty ze studijního pobytu českých lékařů a přírodovědců v Sovětském svazu v r. 1950.

První svazek čtyřdílné kolektivní publikace věnované dějinám Československé akademie věd (ČSAV) zpracovává první dekádu její existence, kdy v jejím čele stál Zdeněk Nejedlý. Zároveň líčí okolnosti založení této klíčové instituce vědy druhé poloviny 20. století. Publikace zkoumá vývoj celé instituce, stejně jako proměny sboru členů a vedení ČSAV v širokém politickém a společenském kontextu. Reflektuje i vývoj vybraných důležitých vědeckých pracovišť a některých společných pracovišť a zařízení. Velká pozornost je věnována otázce mezinárodních kontaktů, která je pro vědu vždy mimořádně důležitá, a nechybí ani medailony nejvýznamnějších osobností ve vedení tehdejší ČSAV. Knihu doprovází množství ilustrací a rozsáhlé přílohy, především seznam všech členů a vědeckých pracovišť ČSAV v letech 1952–1962.