Kateřina Hloušková Books

Nové Dějiny Ruska jsou kolektivní prací pěti českých historiček a historiků. V chronologicky vymezených částech (Kyjevská Rus, Moskevská Rus, 18. století, 19. století, sovětské období ruských dějin, Rusko po roce 1991) jsou zmapovány hlavní vývojové linie ruských dějin od raného středověku až do současnosti. Vedle zachycení klíčových událostí politického rázu autoři věnují pozornost také otázkám hospodářského, sociálního, kulturního a náboženského vývoje Ruska. Jedním z hlavních cílů je přiblížit českému čtenáři ruské dějiny způsobem reflektujícím nejnovější výsledky světového bádání.

Nejspíš žádné české tištěné médium nevěnovalo v minulosti tolik pozornosti vzrůstajícím imperiálním ambicím putinovského Ruska a dění na Ukrajině jako politicko-kulturní revue Kontexty. Ojedinělá publikace je určena všem, kdo se snaží hlouběji porozumět dějinám, mentalitě a kultuře Ruska i Ukrajiny, historii jejich vzájemných vztahů a současným tendencím ve vývoji obou společností. Nabízí pestrou skladbu studií autorů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, ať již v revue Kontexty nebo jinde. Najdeme zde mimo jiné obsáhlé texty předsedy vlády České republiky Petra Fialy, poslance Evropského parlamentu Alexandra Vondry, ukrajinského filosofa Konstantina Sigova či renomovaného polského historika Andrzeje Nowaka.

F. T. M. jsou iniciály jména Filippa Tommase Marinettiho – umělce, jehož jméno většina z nás kdysi zaslechla ve škole, ale který nám patrně splývá s masou dalších etablovaných klasiků. Marinetti přitom nikdy klasikem nebyl, byl to buřič a bohém, který vyzval na souboj tradiční umění i společenské konvence své doby a stal se zakladatelem prvního avantgardního hnutí – futurismu. I o tom jsme četli nebo slyšeli vesměs ve spojení s hesly či frázemi jako rychlost, modernizace, agresivita, velebení války či fašismus. Autorka nabízí více než popis tohoto uměleckého hnutí, líčí fascinující příběh o tom, jak se prolínalo umění a politika v prvních desetiletích 20. století, poodkrývá neobyčejné osudy konkrétních osobností a představuje některá známá i turisty opomíjená místa s futurismem spjatá. Vedle zasvěceného historického výkladu tak kniha poslouží i jako užitečný „futuristický bedekr“, jenž lze přibalit do zavazadla při cestě do slunné Itálie. Doprovází ji bohatý obrazový materiál a je doplněna i o překlady zásadních futuristických manifestů, z nichž některé dosud nebyly do češtiny přeloženy.

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?

Historické události nemají význam pouze v době, kdy se dějí. Neméně důležitá, mnohdy i důležitější, je jejich následná interpretace, recepce a snad i mytizace. Některé z nich měly důsledky skutečně dlouhodobé, trvající i mnoho desetiletí. Jedním z mezníků novodobých československých dějin byly události roku 1948. Jiným pak polosvobodné volby v roce 1946, které v českých zemích skončily výsledkem nevídaným - dvěma pětinami hlasů určenými komunistické straně. Komunisté nebyli na budování totalitního státu sami. Pomineme-li zvláštní roli socialisty Edvarda Beneše, smutnou úlohu mouřenína sehráli sociální demo­kraté. I v dalších zemích střední a východní Evropy se v letech 1945-1948/9 ukázalo, jak blízko k sobě obě strany mají. Tento sborník představuje obecnější filozofické a politologické úvahy o vztahu socialismu a komunismu, dále přináší pohledy na první vlnu znárodňování, jež začala v Československu v roce 1945, a dále pak na spolupráci sociálních demo­kratů a komunistů, od jejichž sloučení uplynulo v červnu 2008 šedesát let. Sborník vychází ve druhém, upraveném a podstatně rozšířeném vydání. (historické a politologické pohledy na spolupráci sociálních demokratů a komunistů)

Ani 60 let nedokázalo zacelit bolesti a pocity křivdy způsobené nejhorším konfliktem v dějinách lidstva. Stín druhé světové války a jejích následků zůstává v Evropě trvalou připomínkou chronického pocitu nespravedlnosti, pramenícího z neochoty vyslechnout pravdu druhého. Česko-německé vztahy nejsou výjimkou; otázky spojené s odsunem německé menšiny z Československa jsou klíčovým bodem bilaterálních kontaktů. Tato problematika, zviditelňovaná silnou sudetoněmeckou reprezentací a snahou o revizi Benešových dekretů, rezonuje v Evropě a negativně ovlivňuje vzájemné soužití, stejně jako kredit České republiky. V reakci na neobjektivní hlasy se brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) spojilo s evropským poslancem Hynkem Fajmonem a oslovilo přední akademické odborníky, aby vypracovali nezkreslený obraz poválečného vývoje česko-německých vztahů na základě historických faktů. Konference pořádaná CDK a Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR 18. dubna 2005 se zaměřila na 60. výročí konce druhé světové války a zkoumala konec soužití Čechů a Němců v Československu.