Daniela Jobertová Books

Pavisův Divadelní slovník je mezinárodně uznávané dílo, přeložené do desítky jazyků. Vysvětluje a definuje základní pojmy estetiky a sémiologie dramatu a divadla na příkladech, čerpaných z historie i současnosti. Slovník využívá nejrůznějších metodologických postupů a vědních oborů, především ovšem sémiotiky, k jejímž uznávaným autoritám autor patří. Pavisův slovník zachycující přehledně novodobé teoretické pojmy teatrologie, aniž pomíjí jejich historické pozadí, bude přínosem nejen pro čtenáře z řad uměleckých teoretiků a kritiků, uměnovědců a estetiků, ale i pro všechny, kdo mají o divadlo hlubší zájem.

Fenomén scénického čtení hraje v kontextu současné divadelní tvorby nemalou roli. Přesto však - nebo právě proto - vyvolává rozporuplné reakce: dalo by se dokonce říci, že je průsečíkem protikladů. Odpůrci spatřují ve scénickém čtení nedokonalého konkurenta řádné divadelní inscenace, jenž má navíc velmi omezené možnosti tvůrčího vyjádření; příznivci oceňují službu autorům a zároveň poukazují na buditelskou funkci, díky níž se scénické čtení může stát formou a nástrojem kulturní animace. I scénické čtení si totiž vychovává své publikum a osobitým způsobem tak zasahuje do společenského prostoru "svého" města (či místa). Autoři této knihy se pokusili zmapovat fenomén scénického čtení v kontextu české divadelní tvorby posledního čtvrtstoletí, tedy po roce 1989, a tuto pomyslnou a samozřejmě neúplnou mapu doplnili o vhledy do jiných evropských divadelních kultur a o reflexe několika tvůrců, kteří se tomuto formátu pravidelně věnují.

Tartuffe, or The Impostor (pronounced: [taRtuf]; French: Tartuffe, ou l'Imposteur), first performed in 1664, is one of the most famous theatrical comedies by Moliere, and the characters of Tartuffe, Valere, and Dorine are considered among the greatest classical theatre roles. This is a translation for the stage by Ranjit Bolt. schovat popis

Vnímání francouzské divadelní tvorby v českém prostředí je poznamenáno paradoxem: zatímco někteří ji považují za mnohomluvnou a statickou, jiní obdivují její schopnost *zviditelňovat, zpřítomňovat* slovo. Kniha se zaměřuje na tendence a trendy divadla přelomu 20. století a zkoumá roli slova na francouzských scénách. Vychází převážně z osobních diváckých zážitků autorky a soustředí se na Paříž a její okolí. Cílem není pouze popis a hodnocení inscenací, ale snaha dospět k zobecňujícím závěrům. Kapitoly se věnují různým divadelním fenoménům, jako je inscenování klasických textů, status Francouzské komedie, současná dramatická tvorba, významné počiny francouzských režisérů, přesahy divadla k jiným žánrům a aktuální myšlení o divadle. Autorka ukazuje, jak je francouzská divadelní kultura spojena s úctou k dramatickému textu a kultivací jevištní řeči, která je klíčovým specifikem tohoto umění. Francouzští herci si jsou vědomi významu stylizované jevištní řeči, i když přecházejí do televize či filmu. Velká část francouzského divadla se stále řídí výrokem abbé d'Aubignaca *Parler, cest agir*, s důrazem na to, aby diváci mohli *entendre le texte*, tedy slyšet a porozumět textu.

Monografie je výsledkem dvouletého výzkumného projektu autorského týmu Katedry teorie a kritiky DAMU. Česká část monografie zachycuje proměny a podoby současného psaní pro divadlo v období 2000-2015 v divadelních kulturách Německa a Rakouska (Z. Augustová), Velké Británie (M. Schlegelová), České republiky (V. Pokorný), Polská (J. Jiřík), Ruska (M. Magdová) a Itálie (K. Bohadlová). Každá z těchto sond 1. sleduje, jak nové texty vznikají, 2. analyzuje vybrané texty, a 3. zkoumá vazbu současných textů na současnou společnost a její aktuální problémy. Anglická část monografie obsahuje příspěvky ze sympozia Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi.