Petr Švácha Books

Básnickou sbírku Proutky lze označit za bilanční, je zaklenuta od motivů jara po závěrečnou báseň Večer, a byť se Petr Švácha ohlíží do své vlastní minulosti, jeho verše nenesou patos a lítost, autor si je vědom dočasnosti a přistupuje k ní racionálně, co víc, dokonce s nadějí. Sbírkou prochází několik linií a témat, která se prolínají a zhutňují. Počáteční „vítání jara“ se záhy mění v osobní příběh, v obrazy, kdy se autor vrací do svého rodiště, ke starým přátelům, místy se obrací k milované bytosti, která jej opouští. Petr Švácha mistrně pracuje se zkratkou, bez zbytečných slov přesně pojmenovává to nejpodstatnější, přitom není ve svých řádcích dějově strohý. Naopak. Text postupně poodhaluje další roviny a vyznění.

Ohlížet se dá různým způsobem: s láskou, úzkostí, výčitkami, s radostí, se sekerou přes rameno – jak kdo, jak kdy, jak proč. U Petra Šváchy existuje jistota, že jeho ohlížení bude citlivé, ohleduplné, chápající, vždycky usilující o to, aby i přes zataženou oblohu bylo vidět kus krajiny, nějakou lidskou stopu, aspoň světýlko v té chalupě na protější stráni. Nepatří mezi ty, kteří předvádějí své bolístky, svá krásná tajemství, svou neopakovatelnost. Uvědomuje si šrámy a omyly své i šrámy a omyly osudu, která nám visí na krku. A umí to pojmenovat. Tady se potkali: Petr Švácha – básník, Eva Hubatová – výtvarnice. On umí pojmenovat bezmála nepojmenovatelné či aspoň vydat tiché, plaché svědectví o existenci dosud neobjevené planety v nás a ona, která slyší, cítí, vnímá a svou výtvarnou technikou fotoinformelu vystihuje přesně to, co bylo naznačeno, aby čtenář či posluchač s autorem spolupracoval. Aby pochopil. Petr Švácha říká: Pod knihou je vždycky podpis – někdy je to podpis ďábla. Ne, tato kniha podpis ďábla nemá, nejde o rozdírání ran, jde o to, aby nás neopustila lidská důstojnost, i když – i když – Tiká to v něm jak hodinový stroj: Co potom, co dál? Chvílemi zatrne, jak slovo dokáže námi zacloumat. Přesto se cítím nad těmi řádky dobře. Je to knížka pro ty, jimž ještě srdce neokoralo, kdo umí číst, kdo se umí dívat. (z doslovu Karly Erbové)

Petr Švácha, narozený v roce 1942 v Plzni, žil v několika městech v západních Čechách a nyní pobývá v Senomatech. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni a postgraduální studium nakladatelské práce na UK v Praze. Většinu své kariéry strávil jako redaktor odborného tisku a od roku 1962 publikoval poezii a krátké povídky v různých časopisech a médiích. V roce 2008 obdržel výroční cenu měsíčníku PLŽ za poezii. Jeho sbírka V sousedství Eridanu je jeho 27. lyrickým svazkem. Mezi jeho nedávné publikace patří Plameny, Otisky deště, Posedlý veršem, Poryvy léta, Zátiší se stolem a knihou, Přijď bílá anebo zelená a Komorní vítr. Ilustracemi jeho básnických sbírek se podílela plzeňská výtvarnice Eva Hubatová, která pracuje s autorskou technikou fotoinformel a od roku 2014 má na tuto techniku ochrannou známku. Hubatová uspořádala řadu výstav a ilustrovala třiatřicet knih, většinou poezie. Spolupracuje s členy Střediska západočeských spisovatelů a je členkou Unie výtvarných umělců ČR a Syndikátu novinářů ČR.

Básník Petr Švácha po několikaletém odmlčení už řadu let vydává jednu parádnější knížku za druhou. Moudřejší, dospělejší, sdílnější a zároveň tajemnější. Protože on už něco o člověku a jeho cestách ví. Poryvy léta budou patřit ke knížkám, k nimž se obracím, když je ouvej. Nebo skoro. Nejen proto, že je to knížka moudrá a sličná, příjemná do ruky i na pohled, že výtvarný doprovod Evy Hubatové je jako obvykle výborný. K veršům Petra Šváchy se znamenitě hodí. Cítíš, že si rozumějí, že si ladí. Jako by ti dva pili z jedné studánky - a byla to voda dobrá. Zdá se mi, že básník má tentokrát o něco lehčí krok, že našel sílu se vrátit ke vzpomínkám, které tolik neskřípou, nedrhnou kůži, že se opět potkává s něčím, co bylo laskavé, přes kořeny pomáhající. Návrat k něčemu, co dosud neztratilo hodnotu, trvalý vztah k domovu, který má zašitý pod kůží jako málokterý, touha kamsi se vrátit. Někam, kde nám bylo dobře, bezpečno, kde to mělo cenu. Žít normálně, docela obyčejně lidsky. Bez hysterie současných dnů, bez lží. Nějak se nad tou knížkou lehčeji dýchá. Jemná, křehká poezie má sílu takovou, že se o ni opírají nosné stěny mnohého z nás. Čtěme si, přemýšlejme a popřejme básníku i výtvarnici hodně takových setkání. (z doslovu Karly Erbové)

Básník a spisovatel Petr Švácha vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni, absolvoval postgraduální studium na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze a převážně pracoval jako redaktor odborného tisku. Od roku 1962 publikoval poezii a krátké povídky v Hostu do domu (Zeleném hostu, Červeném květu, Květech, Československém rozhlasu, v západočeské Pravdě a jinde. Vydal řadu básnických sbírek, mimo jiné např. Horké flétny (1970), Docela pozdní inventura duše (2006), Tažní ptáci (2008), Házení houslovými klíči (2008), Předvolání (2009), Vypřahám básně (2010), Na návětrné straně pelyňku (2012), Že se mýlím (2013), Svlékání času (2014), Po lásce nožem (2015), Prázdniny v hadí kůži (2016), Mimoběžky (2017), Otisky deště (2021) a další. Na několika básnických sbírkách včetně této se svými ilustracemi podílela výtvarnice Eva Hubatová.