Spoluautor knihy, Martin Boštík, říká, že knížka pojednává o hudebních i nehudebních osudech skupiny, která byla trnem v oku předlistopadovému režimu. Vycházel z rukopisu zpěváka Homo Ludens – Michala Müllera a snažil se v textu ponechat autentická vyprávění o peripetiích, která muzikanti museli zdolávat v letech 1986 a 1987. Dočtete se tam například o koncertech na dvorech, obklopených policejními auty či o sledování Státní bezpečností.
1. vydání. V knize je vložen plakát.
Studie se zaměřuje na vznik a osudy sochy historika, muzikologa a komunistického politika Zdeňka Nejedlého, která byla v Litomyšli postavena v roce 1978. V polistopadovém období se socha stala předmětem intenzivních debat. V roce 1992 městská rada, pod vedením starosty Miroslava Brýdla, připojila k soše dodatkovou desku s textem archiváře a historika Milana Skřivánka, který se stal legendárním. Tento text obdivovali významné osobnosti jako Václav Havel a Zdeněk Svěrák a byl označen za „geniální zkratku“. V kontextu odstraňování politicky zatížených monumentů byl tento přístup uznán jako pozoruhodný pokus vyrovnat se s komplikovanou minulostí, avšak vzbudil také rozpaky a posílil diskusi, která vyvrcholila tiskovým prohlášením městského zastupitelstva v roce 2019. Problematika Nejedlého sochy se dostala do celonárodního povědomí díky vyhroceným diskuzím s účastí českých kulturních a intelektuálních osobností. Kniha také zkoumá český a světový kontext nakládání s politicky zatíženými artefakty, včetně pomníku Antonína Zápotockého a kauzy sochy maršála Koněva. Publikaci vydalo Regionální muzeum v Litomyšli k 30. výročí dodatkové desky ve spolupráci s Městskou galerií Litomyšl. Grafickou úpravu knihy vytvořil Jiří Lammel.
Podtitul: Příběh tragédie jednoho moderního intelektuála
Kniha vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 10. listopadu 2018 do 10. února 2019 v Městské galerii Litomyšl. Obsahuje plné verze výstavních textů sepsaných Martinem Boštíkem (Regionální muzeum v Litomyšli), Hanou Kábovou (Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.) a Jiřím Křesťanem (Národní archiv), které provádějí čtenáře peripetiemi Nejedlého života. Jejich převod do ich formy, jenž přináší značné oživení příběhu a umožňuje blíže proniknout ke čtenářům, provedla Marcela Boštíková. V objektivizované podobě pak následují přílohy Zdeněk Nejedlý a výtvarné umění (Václav Nájemník), Druhý život Zdeňka Nejedlého v Litomyšli (Martin Boštík), Zdeněk Nejedlý v dobových souvislostech se zvláštním zaměřením na Litomyšl (Martin Boštík, Jiří Křesťan), Zdeněk Nejedlý a Litomyšl v letech 1963–2018 (Martin Boštík). Tyto texty ve své většině ukazují hloubku Nejedlého vazeb k rodnému městu a odkrývají problematiku jeho „druhého života v Litomyšli“ který je od roku 1978 úzce spojen s jeho sochou postavenou před jednou z místních základních škol.
Publikace pojednává zejména o litomyšlských kořenech krajináře a věhlasného malíře Mostecka Bohdana Kopeckého (1928–2010) a jeho celoživotních vazbách na rodné město. Je založena na podrobném průzkumu malířovy pozůstalosti a přináší desítky unikátních fotografií a celou řadu dosud nepublikovaných reprodukcí Kopeckého děl s motivy z Litomyšlska i severních Čech.
Zdeněk Kopal (1914–1993), významný astronom, přispěl k výzkumu dvojhvězd a topografii Měsíce, což bylo klíčové pro projekt Apollo. V létě 1948 se vydal z Cambridge na západní pobřeží USA, aby se zúčastnil otevření největšího zrcadlového dalekohledu na Mount Palomar. Po návratu napsal pro rodiče v Československu vzpomínky na tuto cestu, které nazval Zdeňka Kopala z Litomyšle příhodové. Text zachycuje jeho zážitky z cesty k Tichému oceánu, kde popisuje, co viděl, zažil, jedl a pil, a jak se šťastně vrátil domů.
Název vzpomínek odráží jeho vazbu na rodnou Litomyšl, kterou opustil v devíti letech, a vzdává hold litomyšlskému cestovateli Martinovi Kabátníkovi. Kopal srovnává místa, která navštívil, s těmi ve své vlasti, a jeho vyprávění je živé a barvité, ukazující jeho radost ze života a dobrého jídla a pití. Jako vědec byl systematický a kritický, ale dokázal se silně ztotožnit s hrdiny příběhů, které měl rád, jako byli katoličtí misionáři.
Text je doplněn čtyřiceti fotografiemi, mapkami a dalšími dokumenty, které obohacují jeho vzpomínky. Edici připravili Milan Skřivánek a Martin Boštík, doslov napsal Jiří Grygar.
Quido Šimek (1857–1933) byl litomyšlský kupec, jehož odkaz zahrnuje kresby, kroniky, sběratelství a humor. V roce 1893 podnikl cestu do Itálie, o níž napsal satirické svědectví pod pseudonymem Jeremiáš Okurka. Kniha, vydaná vlastním nákladem, popisuje jeho účast na jubilejní pouti do Říma s asi 400 poutníky z Čech, Moravy a Slezska. Cesta trvala 20 dní a zahrnovala návštěvy Neapole, Vesuvu a Pompejí, odkud si přivezl pozoruhodnosti, včetně dlaždic z mozaiky.
V roce 1900, ve 43 letech, Šimek cestoval do Paříže se třemi přáteli, aby navštívili světovou výstavu, jež měla představit úspěchy 19. století. Jejich putování trvalo od 2. do 18. června. Šimek později literárně zpracoval tuto výpravu v rukopise Cesta do Paříže 1900.
I po více než sto letech zůstávají Šimkovy cestopisy zábavnými a humornými texty, které oslovují současné čtenáře. Nabízejí unikátní pohled na cizí prostředí očima kupeckého stavu, ne elitních vzdělaných kruhů. Oba texty jsou svědectvím o Šimkově humoru a vypravěčském talentu, plné názorných popisů života v zahraničních metropolích, zejména atmosféry světové výstavy a pařížského života. Úvodní studii napsali Martin Boštík a Stanislav Vosyka, vydání připravil Martin Boštík, jazykovou redakci provedla Lenka Košková.
O politickém procesu s posledním rektorem litomyšlské piaristické koleje Františkem Ambrožem Stříteským a „teroristickou skupinou ATA“.
Historická studie o síle a slabosti poválečného člověka, která je vydavatelským počinem Regionálního muzea v Litomyšli, detailně zachycuje okolnosti vedoucí k uvěznění rektora piaristické koleje v Litomyšli Františka Ambrože Stříteského a dalších 23 osob, které se podle vyjádření rozsudku „spolčili za účelem rozvrácení lidově demokratického řádu zaručeného ústavou a k tomuto účelu hromadili zbraně“. Kniha je založena na výpovědích všech žijících účastníků procesu a zpracování všech dosud veřejnosti dostupných archivních materiálů, které se k danému tématu váží.
Publikace pojednává o činnosti svérázného mužského humoristického spolku zvaného Hnízdo kosů litomyšlských, který v Litomyšli existoval mezi lety 1889–1903. Její neobvyklost je zvýrazněna grafickou úpravou, která pochází z dílny pražského grafického studia Michala Uhdeho. Studie se zabývá nejen dějinami litomyšlského kosáctví, ale také jeho chrudimským původem. Právě v Chrudimi totiž vzniklo v roce 1867 první kosí společenství parodující tajné spolky, které mělo za úkol nejen recesistickou zábavou naplňovat volný čas svých členů, ale také přispívat k poněkud jinému pohledu na veřejné dění ve městě. Z Chrudimi se potom kosí hnízda jakožto filiální odnože Prahnízda kosů chrudimských rozšířila během několika desetiletí nejen do více než 40 českých měst a městeček, ale také do českých čtvrtí ve Vídni a Chicagu. Kniha obsahuje desítky fotografických reprodukcí a obrázků dokumentujících život litomyšlských kosů v celé jeho šíři.
Kniha pojednává o životě a díle Quidona Šimka (1857–1933), litomyšlského kupce, sběratele, muzejníka, soukromého kronikáře, insitního malíře a velkého humoristy, jehož životní dílo, zejména kronikářské a malířské, se stalo neocenitelným pramenem pro poznání každodennosti jeho doby. Svým odkazem, v mnoha ohledech srovnatelným s dílem dobrušského řemeslníka Aloise Beera, Šimek zcela zásadně obohatil nejen historickou paměť svého rodného města, ale také kupeckého stavu, jehož příslušníkem byl po celý život. Kniha je uceleným pokusem jeho dílo nejen popsat, ale také uchopit v širším kontextu a ukázat jak jeho jedinečnost, tak i dobové zakotvení v proudu sběratelství a insitního malířství 19. století.
Kniha, vydaná k stému výročí narození Václava Boštíka, je historicko-uměnovědná práce a netradiční obrazová monografie od tří autorů. Historik Martin Boštík, bez příbuzenského vztahu k malíři, strávil léta bádáním a shromáždil rozsáhlý materiál o malířově životě a inspiracích, přičemž velký důraz klade na rodný kraj Václava Boštíka, Litomyšlsko. Historik Stanislav Vosyka popisuje duchovní klima tohoto uměleckého regionu v období malířova působení. Třetí autor, Jaromír Zemina, malířův celoživotní přítel a kurátor, doplňuje text úryvky ze svých starších úvah o díle, které ho provází více než padesát let. Publikace obsahuje téměř pět stovek fotografií a reprodukcí Boštíkových děl, z nichž většina je publikována poprvé. Kniha nejen přispívá k poznání osobnosti Václava Boštíka, ale také vyvrací mýty a omyly, které se tradují v odborných kruzích i mezi jeho obdivovateli. I když se Boštík bránil titulu největšího českého malíře druhé poloviny 20. století, důkladnost práce s pramennými materiály zaručuje, že se tato publikace stane referenčním dílem o Václavu Boštíkovi na mnoho let.
Počet stran: 320
Počet ilustrací a příloh: 440
Vydalo Arbor vitae a Regionální muzeum v Litomyšli.
