Ludmila Pelcová Book order (chronological)







Než Krakonošovi narostly vousy
- 78 pages
- 3 hours of reading
O tom, jak Krakonoš pomáhal chudým a trestal lakomce, ví každé malé dítě. Donedávna však nikdo z nás nevěděl, proč se Krakonoš jmenuje právě tak, jak se jmenuje, zda chodil do školy a jaký vůbec byl jako dítě. A nejen na tyto otázky nám odpoví příběhy skryté v knížce.
Meloun pro Zuzanku
- 105 pages
- 4 hours of reading
...Nebe se spouštělo po hustých kapkách a vytvářelo před očima mléčnou clonu. Veronika měla lokty v klíně a najednou se zeptala: Myslíš, že lidi všechno předstírají..? Ne všichni. A taky ne všechno. Jde jen o to se v nich vyznat...
Malá Markétka má tajuplnou hrací skříňku, ve které je bezpočet nápadů, které potřebuje, kdy si chce hrát hry, jaké nejsou k dostání v žádném hračkářství. Odtud vychází paní Modrozlatá do zámeckého parku, odtud vyplouvá velká modrá loď, tady odpočívá starý gramofon na kliku a tramvaj číslo sedm vyjíždí bez kolejnic a dojede až na konečnou. V tajuplné hrací skříňce vznikají hry. Stačí na ni pomyslet, otočit neviditelným klíčkem a potichoučku otevřít...
Námětem osobitých povídek jsou děti a dospívající, jejich problémy a konflikty se světem dospělých, jejich touha po rodičovské lásce a životní jistotě.
Vrchlabská spisovatelka Ludmila Pelcová vyčarovala z obrázků na dětském pyžamku veselá a něžná vyprávění: o černouškovi a slůněti, o mlsném klukovi v Cukrovém království, o tom, proč pes honí kočku, o kozlíkovi a husách, o zatoulaném míčku, neviditelných hříbatech, o kočičce bezocásku a jiných obyčejných záhadách. Vychází ze známého pohádkového motivu, z říkadla, hádanky nebo písničky a dochází k novému osobitému příběhu.
Námětem souboru povídek ze života dětí (Jen se tak houpat, Čekuláda, Větší kus nebe, Úplně modrá tráva, Taková hodná paní, Duha, Ani kapka krve, Svátek, Zelená myš, Cesta s kočárem, Nevím, co to bylo, A brouk, Cukr, Dítě k zbláznění), autorčina debutu, jsou zdánlivě bezvýznamné okamžiky, z běžné denní skutečnosti, které však v dětech zanechávají trvalou stopu a které, jak autorka (nar. 1922) říká, "prožívají... po svém, neuvěřitelně citlivě, jak toho my už dávno nejsme schopni."


