Výběr z plastik 1984 až 2017. Výpravná fotografická publikace věnovaná plastikám malíře a sochaře Jaroslava Róny, známého veřejnosti především monumentálními díly ve veřejném prostoru: pomníkem Franze Kafky v Praze, jezdeckou sochou Jošta Lucemburského v Brně či Mýtickou lodí v Bratislavě. Kniha představuje umělcovu tvorbu ve specifické oblasti plastik ztvárňujících fantaskní architekturu archaickou, mytologickou, orwellovskou i futuristickou. Fotograf Robert Portel s citem pro detail vtahuje čtenáře do umělcova magického světa. Teoretik umění Ladislav Kesner zasazuje odborným textem jeho u nás ojedinělou tvorbu do světového uměleckého kontextu. Grafická úprava Jan Havel.
Bohatě ilustrovaná publikace věnovaná proměnám „formulí patosu“, tj. emocionální řeči lidského těla, jak ji zachycuje výtvarné umění a vizuální kultura v posledních zhruba sto dvaceti letech. Autor originálně rozpracovává psychologickou teorii umění a model umělecké historie významného německého historika umění a kultury Abyho Warburga (1866?1929) a rozšiřuje ji do současnosti. Warburgův pojem „formule patosu“ (Pathosformeln) se v jeho práci stává průsečíkem, v němž ožívají a vzájemně se protínají velká témata humanitních a sociálních disciplín, ale také věd zabývajících se lidskou myslí: otázky mechanismů, skrze něž obrazy působí na své diváky, vzájemného ovlivňování biologických a kulturních aspektů tělesného výrazu a prožívání emocí, vztahu mentálních a materiálních reprezentací či racionality a afektu. Odkazují ale i k eticko-politickým dimenzím těchto otázek, které jsou dnes stejně palčivé jako za Warburgova života a souvisí kupříkladu s potřebou porozumět tomu, jak je lidské vědomí manipulováno obrazy. Kniha navazuje na stejnojmennou výstavu pořádanou Západočeskou galerií v Plzni počátkem roku 2018.
Výstava mapuje proměnu expresivních struktur lidského těla v umění v posledních 120 letech. Idea výstavy se opírá o pojem "formulí patosu", jímž Aby Warburg označoval umělecké reprezentace vypjatých emocionálních stavů. Termín však lze použít obecněji k postižení výrazového repertoáru (zobrazeného) lidského těla. Od konce 19. století, v době nastupujícího modernismu, se rejstřík formulí patosu neobyčejně rozšířil a umělecká intence nacházela nové způsoby figurace mentálních stavů a emocí v obraze. Výstava se pokouší definovat několik tendencí či poloh, do nichž se formule patosu rozvinuly a které rámcově shrnuje její název: moderní pokračování reprezentace traumatických a vzrušených emocionálních stavů, reprezentace tísně a úzkosti a konečně moderní a současné "antiformule patosu", které odkazují k absenci či deficitu emocí spíše než jejich přebytku. Výtvarná díla pokrývají celé spektrum médií, se silným důrazem na skulpturu, včetně fotografie a videa. Exponáty sestávají jak ze známých a mnohokrát vystavených děl, prezentovaných zde v novém kontextu, tak z relativně méně známých prací především současných autorů. Vystavena jsou zde díla Felixe Jeneweina, Bohumila Kubišty, Antonína Procházky, Františka Bílka, Františka Foltýna, Käthe Kollwitz, Quido Kociána, Karla Mařatky, Jaroslava Horejce, Jana Štursy, Ladislava Šalouna, Dany Kyndrové, Dity Pepe a dlouhé řady dalších.
Publikace přináší koncentrovaný pohled na široké spektrum témat a otázek současného zkoumání mozku a mysli. Klíčové tematické okruhy se týkají nového poznání vztahu mozku a mysli, biologie chování, prožívání a vnímání podstaty sexuality a evolučních kořenů našich partnerských vztahů, mechanismu účinku psychoaktivních látek a problematiky duševních poruch, včetně současných názorů na příčiny jejich vzniku.
Výzkum mozku a mysli obecně, ale specificky i mnoho z probíraných témat se těší pozornosti širší veřejnosti a médií a má zjevné aktuální společenské souvislosti. Kniha je proto koncipována pro zainteresovaného laika a obrací se i ke studentům a čtenářům z jiných akademických oborů, kteří se zajímají o antropologii, psychologii, neurobiologii, psychiatrii a evoluční biologii. Jednotlivé kapitoly přinášejí aktuální pohled na stav zkoumané problematiky a otevírají problémy a výzvy, kterým výzkum mozku a mysli čelí. Autorský kolektiv tvoří především vědečtí a kliničtí pracovníci Národního ústavu duševního zdraví a publikace současně přibližuje bádání a seznamuje s činností tohoto prestižního výzkumného pracoviště.
Aby Warburg patří do společnosti velkých německých vědeckých géniů rané modernity, jakými byli Walter Benjamin, Sigmund Freud, Emil Kraeppelin nebo Albert Einstein. Ač byl respektován již za svého života, jeho zásadní přínos pro dějiny umění a kulturní historii byl doceněn až dlouho po jeho smrti. V posledních třiceti letech se Warburgův odkaz stal předmětem téměř kultického obdivu a kolem jeho fragmentárního díla vyrostl celý akademický průmysl. Warburg sám sebe při jedné příležitosti nazval „psychohistorikem“ a jeho myšlenky skýtají pozoruhodnou inspiraci nejen pro dějiny umění a kulturní historii, ale jsou rovněž podnětem k promýšlení některých fundamentálních otázek, s nimiž jsou vědy o mozku a mysli a sociální vědy konfrontovány.
Devět studií, sebraných v tomto svazku, přináší upravené a rozšířené příspěvky, jež zazněly na kolokviu uspořádaném Seminářem dějin umění, Centrem pro dějiny obrazu a vizuální kultury a Centrem pro transdisciplinární výzkum kulturních fenoménů ve středoevropských dějinách Masarykovy univerzity v Brně při příležitosti 150. výročí Warburgova narození v říjnu 2016. Ve svém souhrnu vypovídají o pokračující důležitosti a aktuálnosti myšlenkového odkazu velkého německého badatele nejen pro dějiny umění, ale celou sféru humanitního myšlení.
Publikace představuje různé způsoby prezentování lidské mysli v umění a vědě od starověku až po současnost. Přináší soubor esejů předních světových odborníků, věnovaný různým aspektům mysli a jejího zobrazování, a v obrazové části široké spektrum výtvarných projevů od dálněvýchodních malířských svitků přes renesanční portréty představující "hnutí…
Kniha vychází k nedožitému stému výročí narození Ernsta Hanse Gombricha, jednoho z nejvýznamnějších historiků umění dvacátého století. Publikace se zaměřuje na dosud nezmapované oblasti Gombrichova badatelského zájmu, od metodologických úvah o dějinách kultury po detailní výzkumy psychologie dekorativního umění. Zkoumá také Gombrichův ambivalentní vztah k modernímu umění, jeho celoživotní zápas s metafyzickými teoriemi a recepci jeho díla v době komunismu za „železnou oponou“.
Tento sborník navazuje na úspěšnou monografii Františka Mikše, která se věnovala Gombrichovu dílu. František Mikš, ředitel Institutu pro politiku a kulturu a šéfredaktor časopisu Kontexty, se zaměřuje na výtvarné umění a vede nakladatelství Barrister & Principal.
Ladislav Kesner, vyučující na Semináři dějin umění na Masarykově univerzitě, se věnuje teorii obrazu a vizuálnímu vnímání v kontextu interpretace uměleckých děl. Je autorem několika knih, které se zabývají současným anglo-americkým myšlením o výtvarných dílech a dopadem digitální doby na umění.
