Pandemie šlendriánství
- 115 pages
- 5 hours of reading
Sbírka básní, jejichž záměrem je alarmovat a otevřít lidem oči před skutečností, že naše planeta není v dobrém stavu a spěje ke stavu ještě horšímu.






Sbírka básní, jejichž záměrem je alarmovat a otevřít lidem oči před skutečností, že naše planeta není v dobrém stavu a spěje ke stavu ještě horšímu.
Básně psané od konce roku 2011 do poloviny roku 2012 odrážejí pocity, objevy a nálady autorky. Přeskakují od rozhořčené kritiky vyvolané nejnovějšími zprávami ke vzpomínkám na lidi dávné i současné, od povzdechů nad vlastní fyzickou kondicí k něžnému zamyšlení nad láskou.
Velká část sbírky se věnuje vztahům - lidem, které autorka znala, vzpomínkám na dětství, důležitým okamžikům života, lásce. Ani zde ale nechybí básně kritické k soudobému stavu společnosti a planety.
Podtitul knihy zní "variace na přísloví, citáty a pořekadla". Každá ze společenskokritických básní je proto uvozena nějakou známou, obecnou pravdou skrytou v přísloví či výroku moudrého člověka.
Autorka hovoří k Číně současnosti i minulosti, k jejím tradicím i k jejím současným aktivitám.
"Jsou muži, před nimiž si s úctou kleknu Jiní, jejichž křiku se nezaleknu ale pociťuji k nim pohrdání O tom všem je mé povídání" Tak autorka sama charakterizuje obsah své sbírky básní. Najdeme zde poezii kritickou vůči destruktivitě, bezohlednosti a velikášství mužů, jejímž důsledkem je mnoho společenských problémů, ale i fiktivní hovory s muži, jichž si autorka vážila, jako byl Darwin nebo Gándhí.
Výbor z přírodní lyriky, již autorka psala od mladých let do současnosti. Vedle básní odrážejících okouzlení krásou přírody se ve sbírce objevují i básně upozorňující na devastaci přírody a ekologické problémy.
"Tísňové volání není sbírka básní, ale úzkostných vzlyků nad stavem živé jsoucnosti společné vlasti - naší planety, široko daleko svým zjevem ojedinělé mezi hvězdami," uvádí autorka v doslovu ke knize. Autorka si bere na paškál člověka a zásadní chyby, jichž se dopouští v neprospěch lidstva i celého světa.
Tak jako mince má dvě strany, ani téma Romů není jednostranné. Autorka vzpomíná na bezproblémové Cikány, kteří byli jejími žáky, sousedy nebo havíři v severních Čechách, kde žila. Zároveň se ale nevyhýbá otázce problematického chování, jež je s částí tohoto etnika spojené.