Praktická příručka Označování potravin je určena výrobcům a distributorům potravin, jenž musejí přizpůsobit etikety svých produktů požadavkům evropského nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.
Kniha se skládá ze tří žánrově odlišných částí – deník, medailonky světců a strašidelná povídka – ale tvoří vnitřně soudržný celek. Autorka využívá ich-formu a všechny texty mají autobiografický základ, přičemž hlavními postavami jsou matka čtyř dětí, její manžel a přítelkyně. První část obsahuje krátké deníkové záznamy z let 2011 až 2012, které se zaměřují na každodenní problémy v domácnosti, pracovní život, náboženské otázky a manželské vztahy. Vypravěčka je nepraktická, zatímco její manžel je velmi praktický. Záznamy jsou stručné, vtipné, groteskní, ale i melancholické a rozpačité. Druhá část se věnuje konverzacím, vzpomínkám a reflexím na téma katolických světců, jak je vidí autorka a její blízcí. Postavy manžela a manželky se dále prohlubují, přičemž důležitou roli hraje i přítelkyně – řeholnice. Zde se objevují nestandardní obrazy svatých, jako jsou sv. Prokop, Václav a další. Třetí část je strašidelný příběh o událostech v areálu bývalého statku, kde došlo k nálezu mrtvé podnájemnice. K hlavním postavám se přidávají sousedé, nájemníci a policisté. Vnitřní napětí a drama se rychle vystupňují, ale příběh nemá jasné řešení. Jazyk autorky je jednoduchý a sugestivní, obrazy jsou jasné a nezapomenutelné.
Desetiletá Ema žije se svou rodinou v jednom starém domě na předměstí. Má mámu, tátu, sestry Betynu a Julu, bratříčka Jáchyma, mladou tetu a hodnou prababičku. Ema se potýká se svými starostmi, přáními a tajemstvími. Na své narozeniny dostává od kamarádek dárky, které jí pomáhají splnit její sny. Nebo se jí to snad jen zdá? Autorky knihy, které by měly dohromady sedm dětí a sto osm let, se inspirovaly svými vlastními zkušenostmi. I když jsou dvě, mohou společně tvořit knihy – jedna píše, druhá ilustruje. Kamila Míková (dnes Hantáková) vystudovala francouzštinu a češtinu, zatímco Magdalena Martinovská (dříve Sokolová) absolvovala grafickou školu. Kamila pracovala jako redaktorka a psala články, Magdalena navrhovala časopisy a kreslila. Jejich první společná kniha, Useknutá ruka (1996), byla určena dospělým, stejně jako pozdější Vosy, mravenci, mouchy (2017). Obě autorky se staly maminkami, ale psaní a ilustrace je nikdy neopustily. V roce 2011 se sešly nad druhou společnou knihou, inspirovanou dětmi.