Jan Kysela Books

V knize se dočtete jak mléčně kvasit stovky druhů zeleniny ve vlastní šťávě, v barevných nálevech, se solí i bez soli, v otrubách, v misu, s moukou a různými omáčkami, s ovocem a v ovocné šťávě, s různými druhy koření, bleskově, střednědobě i dlouhodobě, v zeláku i ve sklenicích, v chladu i teple... Autoři čtenáře provádí od základních, jednoduchých způsobů kvašení postupně k těm náročnějším. Všechny důležité postupy a recepty byly zachyceny formou fotek v jejich jednotlivých krocích. Tím pádem je přenesení dovedností z knihy do kuchyně snadné a zábavné.

Teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů.

Petr Pithart (*1941) je nepřehlédnutelnou intelektuální a politickou osobností českých dějin a českého usilování o svobodu a demokracii. Formálním vzděláním právník a z hlediska vyššího povolání aktivní občan čili politik se svým dílem profiloval i jako historik a politický myslitel. Jeho myšlenky nalézaly vždy odezvu i v prostředí akademické obce historiků a filosofů – někoho inspirovaly a provokovaly k dalšímu přemítání a promýšlení, jiné popuzovaly a dráždily jako údajně „nevědecké“, případně „protinárodní“, pokud se Petr Pithart vyjadřoval k neuralgickým bodům českých a středoevropských dějin, a tím i k naší současnosti a budoucnosti. Kniha Demokracie a občanské ctnosti představuje svérázný knižní dar k Pithartovým 80. narozeninám a rozhodně není jen pouhým panegyrikem, nýbrž byla zamýšlena jako mnohovrstevnatý pokus o ohlédnutí za dosavadním dynamickým působením Petra Pitharta uprostřed české a středoevropské pospolitosti. Publikace se vyznačuje i poněkud složitější strukturou, jde o transdisciplinární monografii, jejíž jednotlivé texty oscilují mezi vzpomínkou, literárním dopisem, esejem a vědeckou studií. Člení se do několika bloků, memoriálního, filosoficko-politologického nebo historického, přičemž nechybí ani reflexe Pithartových textů, myšlenek i činů.

Čtenáři se do rukou dostává pohled na diskutované otázky naší ústavy především v rovině nejen stručných mediálních komentářů, nýbrž v podobě důkladné odborné studie na pozadí zvládnutých teoretických proudů konstitucionalistiky, státovědy a politologie. Rozsah práce se mi jeví sice jako velmi uměřený, nicméně to souvisí i se schopností autora stručně vystihnout základní problémy a popsat základní odborná východiska, nehledě na to, že takto pojatá kniha přitahuje daleko větší pozornost i těch, kteří se odborným tlustopisům zpravidla vyhnou. Je to důležité i pro další vedení diskuse na téma naší ústavy, neboť ti, kteří o tom rozhodují, zpravidla vycházejí z toho, co o tom slyšeli za poslední týden v médiích. Zde se jim dostane na relativně malém prostoru fundovaná informace o základech ústavní teorie ve vazbě notabene na problémy politického systému. Je to podstatné právě proto, že autor i zde zdůrazňuje, že v ústavách nejsou rozhodující slova, ba ani věty, nýbrž jejich celková konstrukce, hodnotových základ a jejich celkové poslání. Neustále opakuji, že v ústavách je obvykle málo napsáno a hodně řečeno, a autor to v práci prokazuje.

Příležitostný sborník zkoumá různorodé aspekty parlamentu coby klíčové instituce soudobých ústavních a politických systémů.

Publikace zkoumá vliv soudcovské filozofie na rozhodování soudů ve složitých případech aplikace práva. Ukazuje, že odlišné vnímání zásad interpretace práva, role soudní moci v ústavním systému a funkce práva determinuje metodu soudního rozhodování a soudce dělí na právní formalisty, právní pragmatisty a právní substancialisty. Autorka na případové studii rozhodování rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu zkoumá projevy soudcovské filozofie v odlišných stanoviscích jednotlivých členů rozšířeného senátu a pojmenovává hlavní důvody neshody v kontroverzních případech.

Vývoj soudní moci během 20. století vyvrátil teze o její malé politické relevanci, formulované v 18. století. Podle některých pozorovatelů vyvrátil i jiné dobové postřehy o její nejmenší nebezpečnosti, srovnáme-li ji s mocemi dalšími. Ať už o tom soudíme cokoliv, evidentní je, že soudní moc začala být zkoumána nejen co do výsledků své činnosti v komentářích soudních rozhodnutí, ale také jako institucionální struktura, specifické socializační prostředí, ba i jako soubor osob. Právě poslednímu tématu je věnována tato publikace, jakkoliv jen v určitém výseku. V centru pozornosti stojí soudci českého Ústavního soudu, svébytného a mocného orgánu stojícího na pomezí práva a politiky. Autoři jednotlivých portrétů se pokoušejí přiblížit osobnosti vybraných soudců, a to zejména se zřetelem k tomu, jak se to, jací jsou jako lidé, promítá v tom, jak rozhodují jako soudci. Kniha pojednává o těchto soudcích (řazeni abecedně): Stanislav Balík, Vladimír Čermák, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Jurka, Vladimír Klokočka, Jiří Malenovský, Jan Musil, Jiří Nykodým, Vladimír Paul, Vlastimil Ševčík, Eva Zarembová

Kolektivní monografie téměř dvaceti autorů nabízí různé pohledy na soudce jako rozhodovatele právních sporů i politického aktéra, a to jak na národní, tak i na mezinárodní či evropské úrovni, na metody a limity soudcovského rozhodování v různých typech politických systémů, a zejména reflexi soudců v masmédiích, i na to, jak soudce zobrazuje krásná i dětská literatura nebo film. Soudce totiž není odosobněný "stroj na právo", ale lidská bytost s určitými psychologickými a hodnotovými charakteristikami, které mají vliv na to, jak soudce rozhoduje jednotlivé kauzy. Autoři také bádají nad tím, co dalšího ovlivňuje soudcovské rozhodování- od politiků přes média až po manželky. Tak jako jsou pestrá témata jednotlivých kapitol, střídají se v knize i žánry. Vedle klasických akademických pojednání jde i o recenze a recenzní stati či volnější, esejistické úvahy. Ukazuje se tak, že předmětem zkoumání a přemýšlení může být stejně tak judikatura jako televizní pohádky. Autoři se tématu věnují převážně v souvislosti s konkrétními osobnostmi a s konkrétními kauzami. Monografie je tak přitažlivou četbou nejen pro odborníka, ale i pro člověka, který vidí právo jen zvenčí.

Sborník, který vyšel u příležitosti 30. narozenin doktora Marka Antoše. Obsahuje příspěvky z ústavního soudnictví, evropské integrace, základních práv a svobod atd.

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.

Populismus patří mezi velmi frekventovaná slova posledních let. Co vše však může populismus obnášet? Kdo jsou populisté, a proč jimi vlastně jsou? Z těchto základních otázek vychází mezioborový tým, složený z autorů zavedených i začínajících, zdůrazňujících charakteristiky populismu tu jako politického stylu, jindy více jako svébytné doktríny, analyzujících jej jako nebezpečnou alternativu liberální demokracie, případně i "jen" jako stimul pro její revitalizaci. Prvořadým zřetelem knihy nicméně není populismus jako takový, nýbrž jeho vztah k právu, právnímu státu, potažmo k institucím vůbec. V tomto rámci se stává zřejmým, že nelze přehlížet vazby mezi populismem a překonáváním mnohých konvenčních omezení moci, jejichž účinek byl založen na tom, že se některé věci prostě nedělají. Vzniká tak větší prostor pro výslovnou právní regulaci, avšak s jakým obsahem? Populisté mohou vládnout i pomocí práva, jakkoliv především "svého" práva. Mohou "dobýt" i instituce, jejichž účelem bylo limitovat moc aktuální většiny. Vyústěním společného přemýšlení tak snad je banální postřeh, že bychom měli snižovat případný pocit významné části společnosti, že právo a právní instituce slouží jen někomu, jen bizarním zájmům a právům jednotlivců a menšin, a to na úkor většiny. Jelikož se žádné zřízení neudrží proti nevůli většiny, je třeba o přízeň většiny stále znovu usilovat.

Dělba moci, klasické téma v politickém a právním myšlení, zůstává klíčovým prvkem teorie a praxe omezené vlády. Publikace zkoumá vznik, důvody a různé historické i soudobé modely dělby moci, přičemž se věnuje i jejím předchůdcům a alternativám, jako je smíšená vláda. Kniha začíná přehledem pojetí moci a končí shrnutím relevantním pro Českou republiku. Autor, Jan Kysela, přináší cenné poznatky uspořádané v přehledné systematice, doplněné o vlastní teze a závěry. Text je psán čtivým a odborně precizním stylem, což usnadňuje čtenářům porozumění důvodům a směrům předkládaných úvah. Kniha se vyznačuje podrobnými analýzami, které jsou v české literatuře méně časté. Autor kombinuje rozsáhlé znalosti o vývoji právního a politického myšlení s přehledem německé a anglické literatury, diskutuje aktuální ústavněprávní vývoj a uvádí koncepci dělby moci do nových souvislostí. Publikace je užitečná jak pro ty, kteří se zajímají o alternativní způsoby omezení státní moci, tak pro ty, kdo chtějí hlouběji proniknout do filosofických základů dělby moci. Nabízí poučení jak politologům, tak právníkům, a ukazuje, co vše je třeba zohlednit nad rámec právních konstrukcí.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Pozorujeme-li současný stát ve vývojové perspektivě, můžeme říci, že slábne, či naopak posiluje? A neplatí v různých ohledech obojí? Autoři z pražské právnické fakulty ke svému tématu přistupují ze širší perspektivy, když je po nastínění pojmu a vývoje státu pozornost věnována několika skupinám proměnných, jež mají zásadní dopad na rozsah a výkon jeho rolí. Patří sem etablování moderního mezinárodního systému a rozvoj mezinárodního práva, členitá globalizace, evropská integrace a její dynamika, lidská práva, ale i poměr státu a společnosti, včetně klíčového a vzácného statku důvěry. Stát jistě není jedinou možnou formou politické organizace lidstva, jeví se však být formou vcelku flexibilní a osvědčenou.

Přemýšlíme-li o vztahu práva a literatury, nemůžeme nevnímat právo jako literaturu svého druhu. Sestává přece z textů, ač psaných poněkud specifickým jazykem, často nepříliš srozumitelným, zakládajícím si na přesnosti oproti obraznosti a invenci. Stále častěji se však právní akademici uchylují ke krásné literatuře (a rovněž k filmu) jako zdroji situací, obrazů a dilemat, umožňujících promýšlet, co vše může znamenat být právníkem, jak dalece se právo může vztahovat ke spravedlnosti, ale též k nespravedlnosti, jak obstát v morálně vyhrocených životních předělech. Výběrem takových pohledů či možná spíše průhledů je tato kniha.

První souhrnné zpracování tématu práva na odpor a občanskou neposlušnost u nás. Předmětná problematika je čtenáři přibližována jak v právně-teoretické, tak i politologické rovině. Učení o právu na odpor autor sleduje v jeho historickém vývoji.

V knize vycházející k 20. výročí ustavení Senátu se autorsky sešly více než dvě desítky senátorů, právníků a politologů, což umožnilo vznik pestré a přitom sevřené mozaiky názorů a analýz prohlubujících naše povědomí o smyslu a fungování parlamentů nejen dvoukomorových.V první části knihy je nabídnuta reflexe Senátu ze strany senátorů, druhá se věnuje především debatám provázejícím vznik Senátu v roce 1992. V dalších částech jsou zevrubně rozebírány činnosti Senátu, resp. to, jak vykonává své působnosti, pozornost je věnována specifické parlamentní kultuře v Senátu, volbám, ale i obecně nízké důvěře v politické instituce u nás.

Soudobá Evropa čelí v uplynulých měsících a letech novým výzvám, které plynou jak z hromadných migračních vln dosud nebývalého rozsahu, tak i z opakovaných teroristických útoků. Jak mají Česká republika, Evropská unie a její státy na tyto jevy právně reagovat? Bude nám stačit současný právní systém, anebo bude potřeba přijmout změny? Jak správně vyvážit právo státu vyhostit ze svého území cizince podezřelého z terorismu vůči povinnosti respektovat jeho základní lidská práva? Za jakých okolností je možné někoho zbavit státního občanství? Je možné ve výjimečných situacích omezovat lidská práva? A nebude třeba přehodnotit celé dosavadní chápání lidských práv, tak jak se staly jedním z hlavních atributů evropské liberální společnosti? To jsou jen některé z mnoha závažných otázek, nad kterými se zamýšlí skupina právních expertů Univerzity Karlovy, a to jak na úrovni národních právních řádů, tak i na evropské a mezinárodní úrovni. Klíčovými tématy knihy jsou proto především migrace, uprchlictví a občanství v kontextu lidských práv

V prosinci 2012 uplynulo 20 let od přijetí Ústavy České republiky. Výročí bylo připomenuto mj. dvoudenní konferencí, kterou uspořádaly ve svých sídlech obě komory Parlamentu České republiky společně s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy. Tato kniha přináší záznamy projevů i upravená odborná vystoupení z konferenčního jednání, jakož i statě dalších expertů, věnované široké paletě otázek od vzniku Ústavy přes tzv. materiální jádro ústavy i limity ústavodárce, metody interpretace, účelnost a techniku novelizací české Ústavy až po změny v postavení, činnosti či stylu jednání důležitých ústavních orgánů. Vyvstává tak plastický obraz Ústavy jako nutně nedokonalého lidského díla, jež je opět lidem svěřeno k tomu, aby s ním nakládali, dávali se jím usměrňovat, rozvíjeli je a v případě prokázané potřeby i citlivě měnili.