Emilián Božetěch Glocar Book order (chronological)

Druhá část románové kroniky o vzestupu a pádu patricijského rodu Glocarů v 16. století. Ctižádost olomouckých pekařů se zpoloviny naplňuje až v této nové generaci a druhém dílu románu: Magistr Gabriel, písař olomoucký. Glocarem, jemuž byl udělen takový důstojný a zároveň výnosný úřad a jenž se později smí zvát "ze Sedmidubů", je Barbořin vnuk, muž na svou dobu neobyčejně vzdělaný a znamenitě zběhlý v městském právu. Když se už už zdá, že cesta Glocarů k dalším poctám je otevřena, magistr Gabriel umírá.

Třetí část románové kroniky o vzestupu a pádu patricijského rodu Glocarů v 16. století. Poslední nadějí glocarovského rodu je magistrův mladší syn Justinián. Tento pravověrný luterán začíná jako olomoucký rychtář. Ale doba obnoveného a stále více sílícího vlivu církve římské není příznivá zatvrzelému jinověrci, byť byl potomkem proslulého písaře a členem významné olomoucké rodiny. Z rozhodnutí císaře Rudolfa II. musí opustit Olomouc a odejít jako vyhnanec do Vratislavi. I když se po letech vrací zpátky, zůstává pro rodné město psancem.

První část románové kroniky o vzestupu a pádu patricijského rodu Glocarů v 16. století. V této části jsou reprezentanty především Barbora Glocarová a její lakotný muž Gabriel, syn Valentin s manželkou Uršulou a zeť Jiří Sedmidub - zbohatlí pekaři, neustále zvětšující svůj majetek auž sahající po biskupské mitře a šlechtickém erbu. Glocarovskému pojetí života se vymyká jen kanovník Zikmund, štědrý mecenáš učenců, básníků a malířů, a jeho bratr rotmistr Mikuláš, z duše pohrdající bohatstvím svých "počestných" příbuzných. 48-019-70

Třetí část románové kroniky o vzestupu a pádu patricijského rodu Glocarů v 16. století. Poslední nadějí glocarovského rodu je magistrův mladší syn Justinián. Tento pravověrný luterán začíná jako olomoucký rychtář. Ale doba obnoveného a stále více sílícího vlivu církve římské není příznivá zatvrzelému jinověrci, byť byl potomkem proslulého písaře a členem významné olomoucké rodiny. Z rozhodnutí císaře Rudolfa II. musí opustit Olomouc a odejít jako vyhnanec do Vratislavi. I když se po letech vrací zpátky, zůstává pro rodné město psancem.

Podle bohatých archívních pramenů zpracoval autor, americký krajan, první část své obsáhlé románové kroniky, zachycující minulost bohatého patricijského rodu. Pestrý život Olomouce v 16. stol. i vylíčení osudů jednotlivých příslušníků rodiny tvoří rámec příběhu nešťastné lásky mladého Gabriela a krásné schovanky jeho strýce.

Kronika zapadlé dědiny kdesi v Jugoslávii. Dějištěm románu je vesnice Vitojevce, stíhaná rok co rok povodněmi, které jsou pravou metlou kraje. Vypráví se tu o nešťastných láskách a děvčatech, o předsvatebních únosech, o třešňovém sadě strýce Kosti a po mnoha letech splacené mstě. Autor píše vlídně i o osadě cikánů a o jejích osudech, a líčí mnohé jiné nad pomyšlení zajímavé příhody. Velkou část knihy věnuje strašné povodni, která vyvrátila celou dědinu z kořenů, odplavila domy a ožebračila drobné sedláky, kteří odcházejí do nové země, aby našli své nové domovy. Román vyniká nejen svou jednotou a ostře viděnou a vykreslenou stavbou, ale má navíc ještě jazykovou dokonalost. Bez vší zbytečné literárnosti mluví zde vyprávěč krásným jazykem své mateřštiny, která nemá kazů ani nedostatků. Prostá a jednoduchá řeč, pevná ve svém jádře a podepřena velkou vírou v lepší zítřek, vždy optimistická, je hlavním kladným znakem knihy.