Für jeden, der sich von den Anfängen christlichen Mönchtums ein Bild machen möchte, ist die sogenannte Historia Lausiaca eine ergiebige Quelle, denn ihr Verfasser, der spätere Bischof Palladius von Helenopolis (ca. 364-420 / 430), hat selbst am Ende des 4. Jh. viele Jahre unter den Einsiedlern Ägyptens und in Palästina gelebt. Palladius suchte herausragen- de oder auch absonderliche Asketen auf und beschreibt in seinen Mönchsgeschichten deren Lebensweise
Historia Lausiaca: příběhy egyptských mnichů sepsané biskupem Palladiem z Helenopole (asi 364–430), žákem slavného egyptského mnicha Euagria/Evagria z Pontu, pro kónstantinopolského dvořana jménem Lausos. Palladios se jako mladík vydal podobně jako Jan Cassianus/Kassián do Egypta, aby poznal proslulé mnichy, jejichž životní styl a učení formulované v poučných výrocích (apofthegmata) byly přitažlivé radikalitou v následování Krista. Palladios patřil do intelektuálního okruhu Euagria/Evagria z Pontu a také svatého Jana Zlatoústého. Jeho vzpomínky na významné postavy egyptských pouštních otců jsou cenným svědectvím přímého účastníka zlaté éry starověkého mnišství. Čtenářkám a čtenářům, které zaujala apofthegmata pouštních otců, se tu otvírá širší vhled do jejich běžného života a duchovního světa. Palladios do svých poučných příběhů zařadil příklady pozitivní i ty méně následováníhodné.
Kniha je opatřena úvodními texty, seznamujícími s autorem a jeho dílem, poznámkami a rejstříky. Čtenář má také možnost seznámit se na několika stranách s tím, jak si příběhy egyptských poustevníků překládali staří Čechové ve 14. století (staročeské Životy otců).
[z řeckého originálu ... přeložil, úvodem, slovníčkem a rejstříkem osob i toponym opatřil Jiří Pavlík ; úvod napsal a ukázku ze staročeských Životů svatých otců zpřístupnil Ondřej Koupil]
