Abbas Kiarostami's films have taken their place alongside the masterworks of world cinema. Respected cinema historian Alberto Elena, using Iranian sources wherever possible, has written a comprehensive and instructive overview of Kiarostami's work.
Monografie o životě a díle scénografa Karla Zmrzlého (1936 - 2000). Výtvarník absolvoval katedru scénografie na pražské DAMU u profesora Františka Tröstra, po ročním angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, zakotvil v roce 1963 v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, kde potkal režiséra Milana Páska, s nímž spoluutvářel významnou éru hradeckého divadla. Poté spolupracovali i v Brně, v Divadle bratří Mrštíků a ve Státním divadle, kde vytvořili několik unikátních inscenací oper 20. století. Zmrzlého dílo čítá přes 300 inscenací. S neobyčejným citem a erudicí dokázal vycházet vstříc režijnímu pojetí, respektovat autora, vytvářet velké dramatické prostory i naivistické scény. Jeho malířské umění vykazují nejen vždy pečlivě vpracované návrhy, ale mnohdy i vlastní malba jako součást scénického obrazu. Vedle režiséra Milana Páska spolupracoval nejčastěji s Miroslavem Vildmanem, Pravošem Nebeským, Pavlem Rímským, Jaromírem Staňkem a Alenou Vaňákovou. Autorkou odborné části je teatroložka Helena Albertová. Součástí česko-anglické publikace je rozsáhlý soupis díla a obzvláště bohatý obrazový materiál: scénografické návrhy a fotografie z inscenací a osobního archivu.
Monografie kostýmní výtvarnice Ireny Greifové (*1939) mapuje její více než čtyřicetiletou divadelní a filmovou tvorbu. Odborná studie se zabývá nejvýznamnějšími inscenacemi, na kterých se podílela například s režiséry Janem Grossmanem, Evženem Sokolovským, Ivanem Rajmontem, či Petrem Novotným. Vedle Národního divadla, Divadla na zábradlí a Městských divadel pražských působila v mnoha divadlech mimo hlavní město a do roku 2008, kdy se rozhodla svoji uměleckou dráhu ukončit, vytvořila kostýmní návrhy k téměř 300 inscenacím. Po výtvarné stránce byl jejím nejbližším spolupracovníkem scénograf Ivo Žídek. Vedle divadla se vytvořila řadu výtvarně výrazných kostýmů ve filmu (například Morgiana, Petrolejové lampy nebo Noc na Karlštejně). Součástí česko-anglické publikace je rozsáhlý soupis díla a obzvláště bohatý obrazový materiál: kostýmní návrhy, fotografie z inscenací, filmů a osobního archivu.
Monografie sleduje život a dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920-2002) od jeho prvních amatérských pokusů v Čáslavi až po poslední inscenaci v roce 2002. Zachycuje klíčové období jeho práce ve Velké opeře 5. května v Praze, přechod do Národního divadla, socialistický realismus a éru v Národním divadle s významnými režiséry jako Bohumil Hrdlička, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jaromír Pleskot a Miroslav Macháček, přičemž v opeře spolupracoval především s Václavem Kašlíkem. Publikace se zaměřuje na vznik a úspěch Laterny magiky, která ovlivnila Svobodův vstup na mezinárodní scénu, a na jeho spolupráci s významnými světovými činoherními režiséry. Připomíná také jeho architektonické ambice, i když žádný z jeho projektů divadelních budov nebyl realizován. Kromě rozsáhlé autorské studie obsahuje téměř 300 fotografií a reprodukcí, biografické údaje a soupis scénografického díla. Tato zásadní publikace je založena na osobní odborné zkušenosti, archivních materiálech a rozhovorech s umělcem. Svoboda patří mezi nejvýznamnější scénografy druhé poloviny 20. století a přispěl k renomé oboru a založení Pražského Quadriennale. Kniha obsahuje DVD s filmem Jakuba Hejny.
V pořadí 11. svazek edice Osobnosti české scénografie je věnována osobnosti scénografa Ivo Žídka. Česko-anglická monografie mapuje Žídkovu činnost od počátečních prací v Ústí nad Labem a Činoherním klubu přes období spolupráce s režisérem Janem Grossmanem s stěžejních inscenacích Divadla Na zábradlí až po jeho nedávnou činnost v Divadle Viola. Ivo Žídek Ivo Žídek se narodil v roce 1948, studoval scénografii na pražské DAMU u profesora Františka Tröstera, poté na UMPRUM v ateliéru architektury Josefa Svobody. V letech 1979 – 1984 působil ve Státním divadle Z. Nejedlého v Ústí nad Labem, Činoherním klubu. Zde prožil jeho významnou éru, kdy se toto malé divadlo dostalo do centra zájmu pro svoji odvážnou dramaturgii, režii a pozoruhodný soubor mladých talentovaných herců. Navázal úzkou spolupráci s režisérem Ivanem Rajmontem a kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou (inscenace Goldoniáda, Dobové tance, Obrazy z dějin, Zojčin byt, Heda Gablerová a další). V karlínském Hudebním divadle našel dalšího trvalého režijního partnera Petra Novotného (Cikáni jdou do nebe, Někdo to rád horké, My Fair Lady ad.). Ivan Rajmont ho přivedl koncem 80. let do Divadla Na zábradlí v Praze (Tatarská pouť, Caligula), v období let 1989 – 1993 zde spolupracoval s režisérem Janem Grossmanem na stěžejních inscenacích této éry (Don Juan, Largo desolato, Pokoušení). V letech 1990 – 1994 byl stálým scénografem v Národním divadle v Praze, zde pracoval především v týmu s I. Rajmontem a M. Krobotem. V roce 1989 se setkal s režisérkou Lídou Engelovou; převážně spolupracovali na francouzských komediích, dodnes spolu tvoří komorní inscenace v pražském Divadle Viola.
Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 - 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze, překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod, úspěchy a osudy Laterny magiky, vstup na velkou světovou scénu operní a baletní i práci s významnými světovými režiséry v činohře. V případě Josefa Svobody nestačí jen vyjmenovat a popsat inscenace - nedílnou součástí jeho tvorby a světového věhlasu byly i jeho objevy v oblasti nových divadelních technologií. Rozšiřování jeho "scénografické abecedy", jak on sám pojmenoval arsenál prostředků, které má, ale nemusí, moderní divadlo využívat ve scénografii, disciplině, kde je vše dovoleno, pokud to slouží inscenačnímu záměru a myšlence díla se stalo jeho celoživotní posedlostí. K poznání Svobody - architekta by měla posloužit i kapitola o jeho nerealizovaných projektech divadelních budov. Důležitou součástí a inovací této monografie je kompletní soupis díla doplněný, pokud jen bylo možno, malým informatívním obrázkem ke každé položce.
Monografie scénografa a malíře Jana Vančura sleduje jeho divadelní tvorbu od sedmdesátých let po dnešek. Publikace v českém a anglickém jazyce obsahuje stručný Vančurům umělecký životopis, studie k jeho významných uměleckým obdobím a především řadu reprodukcí Vančurových scénografických děl. Kniha je druhým dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Souběžný anglický text.
První monografie z této řady je věnována Josefu Jelínkovi, jehož tvorba kongeniálním způsobem propojuje vysoce uměleckou výtvarnou hodnotu s řemeslným zvládnutím profese. Vedle odborné studie Heleny Albertové (současně s českou verzí v anglickém překladu Julka Neumanna) obsahuje rozsáhlý soupis díla, dokumentující Jelínkovu tvorbu po celou dobu jeho čtyřicetiletého působení jak na území České republiky, tak v zahraničí. Hlavním těžištěm publikace je bohatá obrazová část představující kostýmní a scénické návrhy z autorova osobního archivu a Scénografické sbírky IDU. Souběžný anglický text.
