Karlu Koutnému se po ukončení kariéry kriminalisty hroutí život. Rozpadl se mu vztah s partnerkou, profesně tápe a noční můry řeší alkoholem. Ač se snaží na dráhu vyšetřovatele zapomenout, shodou okolností objeví v lese oběšenou dívku. Vyšetřování oběšené dostává na starost mladý Martin Tůma jako svůj první samostatný případ. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o sebevraždu a nadřízení směrují mladíka k uzavření případu. On má ale podezření, že se jednalo o vraždu.
Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her, románů, memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě. Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů, které se vážou ke každému z roků jeho života, a esemeskově stručných poznámek, které doplňují každý text a současně mapují lidský, občanský, umělecký i osobní stav autora Letorostů samomluv v dané době.
Mandel v podání Pavla Kohouta = dva svazky shrnujících patnáct her, které
napsal mezi lety 1957-2020 1 – 7 * Taková láska (1957) Připsáno in memoriam
hercům Janě Dítětové, Josefu Vinklářovi a Valtru Taubovi, pro něž byla napsána
Cesta kolem světa za 80 dní (1961) Připsáno in memoriam režiséru Václavu
Lohniskému, který se vsadil, že přepis pro scénu je nemožný Dvanáct (1963)
Připsáno herečce a celoživotní přítelce Marii Drahokoupilové August August,
august (1967) Připsáno mé „manžetě“ Jeleně Mašínové, zvané Zet Válka ve třetím
pochodí (1971) Připsáno všem, kdo se mnou prožili Pražské jaro 1968 i Chartu
77 Ubohý vrah (1973) Připsáno in memoriam herci a příteli Jiřímu Adamírovi,
který „svou“ broadwayskou roli nesměl hrát Ecce Constantia! (1989) Připsáno in
memoriam celoživotnímu příteli a mentoru, režisérovi Luboši Pistoriusovi 8 –
15 * Nuly (2000) Připsáno Janu Burianovi, který hru poprvé inscenoval v Plzni
a znovu v moskevském MCHATu Éros (2002) Připsáno Vendule Daňhelové-Kramperové,
která mé pozdě, ale včas naučila pracovat s počítačem Arturovo bolero (2003)
Připsáno Viktoru Polesnému, režiséru mnoha našich scénářů Cyrano!! (2005)
Připsáno mým dětem a dětem mých dětí jako moje největší divadelní láska Hašler
(2013) Připsáno Petru Rychlému, že to tak úžasně dlouhá léta hrál Vítězný únor
L. P. 1948 (2016) Připsáno mně samému, tehdy ještě básníkovi Katyně Lízinka
(2018) In memoriam Eriku Spiessovi a Juergenu Braunschweigerovi, kteří mé hry
a prózy přivedli do světa Valná hromada (2020) Vinohradskému divadlu, jehož
principál Tomáš Toepfer mě nechal hru přečíst „onlajn“ prázdnému hledišti
Unikátní, vůbec první výbor z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga z let 1953–2010 přináší nadčasové, stále platné úvahy o životě, svobodě, tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. Publikace mapuje prostřednictvím dobových publicistických textů i pozdějších Lustigových osobitých postřehů jeho novinářské literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Kniha obsahuje odkaz na audiozáznamy s vybranými rozhlasovými relacemi včetně adaptací některých Lustigových literárních děl.
„Řeky mají přítoky, které posilují jejich proud. Romány je mají též. Objevují se v nich ucelené příběhy, které je buď přímo inspirovaly nebo obohatily. V Babičce naší paní Boženy Němcové je to příběh Viktorky. Přečetl jsem teď všechny své prózy znovu, vybral z nich pasáže, fungující po malé úpravě jako samostatné povídky či dokonce novely, a připojil k nim i svůj nejčerstvější román, byť teprve rozepsaný. Seřadil jsem všechny texty v pořadí, v jakém byly napsány, aby zrcadlily i dobu svého vzniku. Je to možná můj opus ultimus, mé poslední dílo.“ – Pavel Kohout, držitel Ceny za celoživotní dílo (2020) ankety Kniha roku
V rodinném domku v Soběslavi nalezne policie tři mrtvá těla. Jedná se o bývalé partnery a jejich půlročního vnuka. Jediný, kdo z rodiny zbývá naživu, je jejich dcera, která je nyní pravděpodobně v nebezpečí. Případ vyšetřuje zkušený podplukovník Petr Machala a policejní nováček Martin Tůma. Vyšetřování zavádí policisty do slepé uličky a do hry promlouvá také varianta, že dcera budoucí obětí není a motiv vražd byl úplně jiný, než se zdál…
Les Bor u Českých Budějovic je místo opředené mnoha tajemstvími a tragickými událostmi. Není tedy divu, že poté, co najde skupina studentů v lese zavražděného muže, vyvolá tento hrůzný čin značný rozruch. Případ dostává na starosti zkušený kriminalista Karel Koutný spolu s Janem Sojkou, který se z rodinných důvodů vrací z Prahy do rodného města. Ač byl Sojka pryč několik let, vyšetřování vraždy se ho osobně týká – oběť, vdovu i podezřelé s ním totiž spojuje společné studium na střední škole. Dříve než detektivové dokáží rozplést spletité nitky případu, zasáhne do vyšetřování nečekaná událost, která ovlivní i jejich osobní životy…
Am 20. Juli 2018 feierte Pavel Kohout seinen 90. Geburtstag. In den „Tagebüchern eines Europäers“ blickt er auf sein Leben zurück und behandelt die großen Themen der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Seine „Memoiromane“ – eine Verschmelzung literarischer Dichtung mit biografischer Wahrheit – umfassen eine Epoche, in der sich die Welt mehr gewandelt hat als je zuvor. Kohouts Leben spiegelt die Brüche seines Jahrhunderts wider: Er war in jungen Jahren überzeugter Kommunist und meistgespielter Stückeschreiber der ČSSR, wurde später Wortführer des Prager Frühlings und Dissident, den man aus der Partei ausschloss und des Landes verwies. In den ausgewählten Herzstücken seiner Lebensberichte, wie „Aus dem Tagebuch eines Konterrevolutionärs“ (1969) und „Mein tolles Leben mit Hitler, Stalin und Havel“ (2010), lässt er die entscheidenden politischen Ereignisse Revue passieren, die in seine Existenz eingriffen. Er beschreibt den Kampf gegen Totalitarismus, für Freiheit und Demokratie und die Akteure auf beiden Seiten. Als brillanter Theaterautor arrangiert er seine Geschichte wie ein Bühnenstück, tritt mit seinen Lesern in Dialog und begleitet sie auf persönliche Weise durch seine Lebensbilanz. Diese autobiografische Sammlung ist sein eindrucksvolles Vermächtnis an die Leser.
