Dvě novely zralého spisovatele, básníka a překladatele věnované jeho oblíbenému tématu — zvířatům. Tentokrát jejich zneužití k vědeckým výzkumům a ke službě lidem, ovšem bez nároku na odměnu či vděčnost. Znamení býka je zároveň vyznáním autorova vztahu k samorostlému filozofovi, netypické městské figurce. Vychází k 80. výročí spisovatelova narození.
Vojtěch Jestřáb Book order (chronological)







Autor nic nezamlčuje, ať jde o prudké erotické sugesce mládí, intimitu lásek pozdějších z doby totálajnzacu, dobrodružství ilegality a skrývání před gestapem, kuriózní zatčení a zázračné přežití.
... a vždycky přijde nové léto
- 142 pages
- 5 hours of reading
Kniha moravského autora velmi kultivovaným jazykem a s vypravěčským umem líčí příhody zvířecích přátel, kteří prošli životem vypravěče. (vyprávění Matěje K., gymnazijního profesora v. v.)
Brno můj Amarcord
- 144 pages
- 6 hours of reading
Autobiografický román autora, který vzpomíná na život rodného města.
Co znamenají časté únosy dětí? „Zvláštní nabídka dětského kadeřnictví: Zhotovíme panenku podle Vašeho dítěte!“ Co našel komisař Hard na Ostrově starých mládenců?
K 40. výročí založení Lidového nakladatelství vyšla kniha próz, jejíž sjednocujícím prvkem je slavné město Oděsa, její genius loci, obyvatelé i ne vždy vítaní návštěvníci. Jak napsal Isaak Babel, Oděsa je jediné město v Rusku, kde se může narodit ruský národní Maupassant. Nakonecto byl právě on, kdo tuto roli ve světové literatuře sehrál. Oděsa - město plné námořníků, dobrodruhů, lehkých holek a zasněných fantastů, dle Babela "hrozné a hanbářské, přitom nejpůvabnější v Ruské říši", mělo na začátku 20. století všechny podmínky, aby se stalo místem zrodu vitální a sugestivní literatury - Bunin, Pasternak, Kuprin, Illf s Petrovem, Petrov s Illfem a desítky dalších zde našli své hrdiny, svá témata, svoji poetiku. Vybral, sestavil a uspořádal Vojtěch Jestřáb.
Lāčplēsis (což česky znamená trhající medvědy či medvědobijec) je podobně jako finská Kalevala či estonský Kalevipoeg dílo, které zastupuje neexistující hrdinský epos. Vychází z lotyšského folkloru, ale i z cizích pramenů jako je např. Jindřichova Livonská kronika ze 13. století, Homérovské eposy nebo dílo G. Merkela. Lāčplēsisův souboj s Temným rytířem symbolizuje dávný boj tehdejších kmenů proti německým křižákům, ale i dobový zápas za národní i sociální svobodu. Do postavy moudré a věrné Laimdoty, Lāčplēsisovy družky, zase Pumpurs promítl ideál lotyšské ženy. Nejpozoruhodnější postavou je pak čarodejnice Spīdala, která se zřekne zla ve prospěch dobra. Tento epos, stejně jako ostatní severské a baltské eposy, inspiroval řadu umělců např. J. Rainise nebo M. Zālīteovou. Do češtiny byl převyprávěn Radegastem Parolkem roku 1987 jako Souboj nad propastí.
Na jednotky Rudé armády u Kyjeva útočí bílá vojska Děnikinova, jimž velí generál Kovalevskij. Čeká vysílá do jeho štábu mladého rozvědčíka Kolcova. Ten si po složitých peripetiích získává postupně důvěru, stává se nakonec pobočníkem samého generála Kovalevského a začne zevnitř rozvracet a mařit akce bílých. Napínavý děj románu je založen na vzájemném boji rudé a bílé rozvědky.
Dějovou linií románu, umístěného do prvních desetiletí tohoto století, je příběh mladého námořníka z kanadské obchodní lodi, který u břehů Čukotky prožije tragický úraz, při němž pozná obětavost čukčských lidí a který posléze, když jeho loď odpluje bez něho, nalézá mezi Čukči nový domov i životní uplatnění.
Dobrodružství prostopášnic aneb Kratochvilná skládání ze svaté Rusi - mátušky. Jedná se o povídky, básničky, pohádky a jiné krátké útvary z mátičky Rusi.
Historický román líčí obraz období vlády Alexandra II a Alexandra III. Ukazuje tvář obou těchto samovládců.
Výbor z poezie amerického básníka. Verše s civilizačními, ale i biblickými obrazy, verše s ironií i verše citově zaujaté, ve kterých autor po válečných zkušenostech vyjadřuje deziluzi, hořkost a zamyšlení nad hlavními otázkami lidského bytí, vyslovuje se proti válce, ale napadá též snobismus a bezduché skrupule.
Výbor z veršů největšího básníka ruského symbolismu, který se vyvíjel od mlhavých linií plných tušení a víry v Lásku, Krásu a Moudrost k romantické desiluzívní a groteskní vizí světa týchž hodnot a který Říjnovou revoluci přijal jako očistnou bouři, již očekával. Výbor zahrnujerůzné básně z jeho tvorby, je však orientován zejména na poezii milostnou (výbor byl dělán, jak přiznává ediční poznámka, na základě subjektivního vkusu a intimního vztahu překladatele k některým autorovým básním).
Překlady, přebásnění a parafráze pijáckých a milostných básní slavného starořeckého básníka Anakreonta (asi 577–478 př. n. l.) a anonymních básníků, kterým byla jeho neobyčejně oblíbená lyrika vzorem. Inspirovány téměř napořád vínem, ženou a láskou jsou stále působivým projevem a opěváním pohody života a štěstí člověka.
Výběr básní z 20. a 30. let. Reprezentuje jak období skepse, do níž autor upadl po příchodu z Oděsy do Moskvy, tak pozdější vyrovnanější období v řadách konstruktivistů. Ve svých verších Bagrickij tematizuje tíhu života, naději na dělnické sbratření a lepší život, ale také smrtonosnou tuberkulózu, kterou onemocněl a které nakonec podlehl.











