Kniha o evropské větvi anglického rodu lodních stavitelů Rustonů a s ní spojené pražské továrně „Rustonce“ nabízí čtenáři pozoruhodný příběh nejen z dějin paroplavby, strojírenství a průmyslového podnikání v Čechách, ale také zážitek z mozaiky pestrých životních osudů zajímavých osobností 19. a 20. století.
Nová kniha M. Huberta líčí z různých pohledů dění na pražském úseku Vltavy od 19. století do současnosti. Vedle popisů osobní a nákladní dopravy zde nechybějí informace o sportovní plavbě, plavidlech stojících trvale u vltavských nábřeží, údaje o jezech, přístavech, náplavkách, loděnicích nebo o spolku VLTAVAN a některých plaveckých zvycích. Velké množství obrazového materiálu z minulosti i současnosti doplňuje text a čtenáři přibližuje životě na, i u Vltavy v Praze a jejím nejbližším okolí.
Největším bojovým plavidlem Československa byla hlídková loď President Masaryk; měřila padesát metrů a vyzbrojena byla 66milimetrovými kanony. Dvě původně československé jednatřicetimetrové pancéřové minonosky používaly za druhé světové války flotily nacistického Německa a Rumunska… I o tom všem se můžeme dočíst v tomto svazku. Po stručném úvodu, který se zabývá historií československé “flotily”, následuje popis patnácti lodních tříd (některé byly zastoupeny pouze jediným plavidlem) a obrázky z výcviku a života vojáků a důstojníků vojenských lodních útvarů. Seznámíme se s nelehkými počátky československého loďstva, rozkvětem v období třicátých let, zánikem v letech okupace a znovuvzkříšením po 2. sv. válce
Přitažlivý svět zakladatelů paroplavebních společností, konstruktérů, lodníků, strojníků i cestujících ožívá v zajímavém povídání z počátků rozvoje osobní lodní dopravy.
Obsahem této skromné publikace je zcela nekonvenční názor, který si o vzniku a účelu Kodexu , a rozbor několika aspektů jeho obsahu. Jejím účelem ovšem není seznámit běžného čtenáře s Kodexem a tím suplovat příslušnou literaturu. Je spíše výzvou zaměřenou do odborných kruhů k profesionálnímu, různými ohledy nezatíženému hledání vzniku a účelu Kodexu gigas. Ing. Miroslav Hubert, původním povoláním lodní konstruktér, je autorem řady knih a článků o naši plavbě a stavbě lodí a motorových člunů. Jeho dlouhodobý zájem o obecnou historii, venkovské románské a gotické kostely a o kláštery jej přivedl do kontaktu i s historií kláštera v Podlažicích a Kodexu gigas.
Trochu jiný pohled na některé dobové události ve kterých Josef Ressl žil, tvořil a řešil technické problémy svých vynálezů. Velká pozornost je věnována parníku Civetta a jeho osudům, které se staly alfou a omegou i Resslova života. Modeláři ocení množství výkresů.
Rady stavitelům motorových člunů, včetně plánků.
Historické údaje i staré fotografie lodí, které je možné vidět již jen na obrázcích. Něco technických údajů a zajímavostí. Počátky paroplavby ve střední Evropě. Splavnění Vltavy pro pravidelnou lodní dopravu. Historie osobní lodní dopravy v Praze. Přehled lodí pražské osobní lodnídopravy od roku 1865 do roku 1983. Statistické údaje o pražské osobní lodní dopravě. Osobní lodní doprava na přehradních jezerech Slapy a Kamýk. Osobní lodní doprava na přehradním jezeře Orlík. Osobní lodní doprava na přehradním jezeře Lipno. Konstrukce vltavských osobních lodí. Lodní posádky a jejich práce. Osobní lodí po vlnách Vltavy-Kde, jak a co k vidění.
První český parník Bohemia představuje legendu naší technické historie. Z historiků naší techniky se parníkem Bohemia začal v padesátých letech důkladně zabývat dr. František Psota. Své poznatky shrnul doobsáhlé studie „První český parník, ale k vlastnímu archivnímu bádání se však již nedostal. Novodobé výsledky podrobného archivního bádání, studia soudobého tisku a kontaktů se zahraničními institucemi a osobnostmi autor poprvé publikoval v roce 1987 a následujících letech. Příležitost k uveřejnění kompletních materiálů mu poskytla až tato monografie o parníku. Uveřejněním písemných a obrazových materiálů a výkresových podkladů se tedy z parníku legendárního stává parník, patřící nesporně k nejlépe zdokumentovaným říčním parníkům z první poloviny 19. století. To ovšem neubírá nic na jeho technické kráse a romantice jeho plaveb i v současnosti.
Stručná historie největší československé válečné lodě z pohledu technika. Od projektu přes stavbu, službu na Dunaji v československé armádě a mobilizaci, předání lodi Německu po zániku Československa, období druhé světové války pod vlajkou Kriegsmarine až po její navrácení z americké internace. Pokusy o znovuzprovoznění v poválečné československé armádě. Projekty na civilní využití a hořký konec. Obrazová příloha, výkresová dokumentace.
Kde jsou ty časy, kdy mezi Prahou a Ústím nad Labem bylo denně vídat mohutné vlečné parníky s černým trupem a vysokými dýmajícími komíny, které táhly dva tři nákladní čluny. Publikace věnovaná našim nejpracovitějším a zároveň snad nejkrásnějším parníkům je vzpomínkou na tyto neúnavné parní stroje, které stále žijí v myslích dnešních padesátníků. Autoři – jeden z nich technik mající právě „péčka“ v padesátých letech u plavby na starosti, druhý tehdy konstruktér v pražské loděnici, mající občas s „péčky“ co do činění – životopisy těchto parníků zachytili písmem i obrazem.
Historie plavby mezi Prahou a Mělníkem ve 2. polovině 18. a v počátku 19. století počíná pražským Helmovským jezem a končící ústím do Labe u Mělníka, o délce 52 kilometrů. Kniha zaznamenává vzestup, i úpadek plavby pro zanedbávání péče o splavnost řeky, a zaváděním množství tíživých cel, vodních mýt a plavebních privilegií polabských německých měst. K novému oživení došlo až po dlouhé době, v 70. letech 18. století.Tímto datem začíná také naše historie. Důsledek ohromného populačního a technického rozvoje v našich zemích přinesl i velký rozvoj říční plavby na Vltavě až do velkého nástupu železnice.
Sdružení Lloyd Austriaco byl založen v Terstu roku 1833 sedmi námořními pojišťovacími společnosti s vizí realizovat pomoc rakouské námořní plavbě a následně vytvořit centrum námořního obchodu a plavby. Na základě statutu vznikla roku 1836 Paroplavební společnost Rakouského Lloydu, která měla připravit a provozovat námořní linky mezi Terstem a přístavy východního Středomoří – Řecka, Turecka, Egyptu a zemí Levanty. Jak se vše podařilo a jaký vliv měly pravidelné paroplavební lineky na život v Rakousku, kolik českých námořníků, kapitánů a důstojníků získalo na těchto lodích své první zkušennosti a kolik lodí mělo jména po významných českých osobnostech, nebo městech? To vše a ještě mnohem víc lze shrnout do jedné věty. Moře jsme sice nikdy neměli, ale život na něm jsme ovlivňovali.
Vylíčit historii plavby v určité oblasti, ať je to třeba jen Vltava nebo nějaké moře, je vždy obtížný úkol, protože ji ovlivňovalo množství okolností. Přesto jsem se o to pro labskou plavební oblast pokusil, ovšem pouze se zaměřením na vlečnou paroplavbu, tedy do období, kdy nákladní čluny se zbožím byly přepravovány v závěsu kolesových vlečných parníků. K této nelehké práci mě přimělo vědomí, že toto historicky dlouhé a zajímavé období plavby nebylo českými historiky plavby ještě zpracováno, a také to, že v něm sehrály poměrně významnou roli soukromí loďaři, plavební podniky a loděnice sídlící v Čechách. Zaměřil jsem se především na vylíčení a zdůraznění českého přínosu labské paroplavbě. Vedle kapitol o organizaci labské paroplavby a technickém vývoji jejích plavidel je do knihy pojato několik kapitol méně technických: o životě a plavbách českých soukromých loďařů, o třech parnících stejného jména a o barvách těles a komínových manžetách (nacionálkách) parníků několika velkých labských společností a rejdařství. Poslední kapitola knihy je věnována nákladní vlečné paroplavbě Československé plavební akciové společnosti Labské (ČPSL) od doby jejího založení v roce 1922 až do vyřazení parníků ze služby v 60. letech 20. století.
