Paris, 1941. Joseph a dix ans. Dans le pays occupé par les nazis qui obligent tous les Juifs à porter l’étoile jaune, le jeune garçon et son frère Maurice tentent de franchir la ligne de démarcation sans papiers, pour gagner la zone libre.
Eva Pilarová, právem vysoce oceňovaná zpěvačka, našla další zdroj své neutuchající inspirace ve fotografování a v dalším zpracovávání snímků počítačovou technikou, které tak získávají poněkud jiný tvar, prostor, barevné kompozice a uměleckou hodnotu. Eva Pilarová si velmi skromně nechávala tuto zálibu zatím jen pro sebe. Byla by velká škoda pro veřejnost, aby její dílo nespatřila. V době, kdy se kniha připravuje, dostala Eva nabídku vystavovat svá díla ve Vídni. Její tvorba je umocněna verši Josefa Fouska, který se nechal každým jejím snímkem inspirovat k jejich vytvoření. Oba autoři, každý trochu jiný, našli formu vzájemného prolínání své individuální tvorby.
Předpisy na studené i teplé předkrmy, polévky a hlavní jídla z klokaního masa, které je mnohostranně použitelné, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu, vysokým obsahem proteinů a minerálů.
Eva Pilarová popsala životní příběh léčitele Jaroslava Doubravy. Formou rozhovorů se dozvídáme o jeho dětství stráveném u prarodičů, o jeho první lásce, se kterou si hrál na pana doktora, o tom, jak se seznámil se svojí ženou, ale především jak objevil své léčitelské schopnosti.
Přibližuje čtenáři, jak funguje energie, kterou jako léčitel předává, a také odkud pramení. Upřímně mluví o jiných léčitelích a alternativních cestách, nezapomíná ani na klasickou medicínu a otevřeně líčí své zážitky a životní zkušenosti.
Eva Pilarová v knize vyzpovídala i nejbližší rodinné příslušníky a také několik pacientů, které pan Doubrava úspěšně vyléčil z těžké nemoci (včetně Miloše Macourka, známého dramatika, básníka a scenáristu). Jednoznačně se postavila na stranu spolehlivých léčitelů, kteří znají svoje schopnosti i svoje hranice a mají zájem spolupracovat s lékaři.
A jako bonus paní Doubravová prozrazuje recept na vynikající vepřový guláš Doubrava.