Martin Wihoda Books

The book explores the conditions that led Eastern nations of the Holy Roman Empire to embrace Western cultural practices. By examining the factors that facilitated the Westernization of Central Europe, it provides valuable insights into the historical context and influences that shaped the region's development. Martin Wihoda's work addresses a significant gap in understanding the transition and interactions between Eastern and Western cultures during this period.

Anders als in der modernen Gesellschaft, in der politisches Handeln stark durch Entscheidungen geprägt ist, bestimmte im Mittelalter eine strenge Rangordnung den Entscheidungsrahmen. Der Rang definierte die soziale Identität des Einzelnen. Entscheidungen des Herrschers konnten konfliktträchtig sein, insbesondere wenn sie an den Rang gebundene Ansprüche bedrohten und als Ehrverletzung wahrgenommen wurden. Diese potenziell destabilisierenden Folgen führten oft dazu, dass Herrschaftsausübung darin bestand, Entscheidungen zu vermeiden und in der Schwebe zu halten. Der vorliegende Band versammelt Beiträge von Historikern aus Deutschland, Polen, Tschechien und Ungarn, die 2023 in Brno/Brünn verschiedene Aspekte des herrscherlichen Entscheidens untersuchen. Die Beiträge beleuchten, wie im Mittelalter politische Handlungen nicht nur durch Entscheidungen, sondern auch durch die komplexen sozialen Strukturen und Rangordnungen geprägt waren. Die Diskussionen bieten einen tiefen Einblick in die Dynamiken der Macht und die Herausforderungen, die mit dem Treffen von Entscheidungen verbunden waren.

Autoři soustředí svoji pozornost k historickým a symbolickým „uzlovým bodům“, které jsou důležité jak pro vývoj polské společnosti, tak pro pozdější polskou historickou paměť. Text tak postihuje základní problémy a souvislosti historického vývoje jednotlivých období. Zvláštní pozornost je věnována úloze Polska v regionu a ve světě, regionální různorodosti, proměnám kolektivních identit a historické paměti, historickým formám státnosti, kulturnímu transferu a společenským strukturám.

Rozlišit dějiny vlastního Rakouska a celé rakouské (později rakousko-uherské) říše se stalo úkolem autorského kolektivu českých i moravských historiků. Pochopitelně v barvitém a pro mnohé čtenáře i v lecčems překvapivém a objevném líčení nebudou chybět ani komplikované česko-rakouské vztahy v minulosti i dnes, rovnice „rakušanství versus němectví“ či problematika „nelogické a násilné “ existence Rakouska v Evropě národů 20. století.

Publikace vychází k šedesátinám historika a muže mnoha zájmů a dovedností, profesora Masarykovy univerzity Libora Jana. Vedle tří osobních vzpomínek dokreslujících osobní profil jubilanta a soupisu bibliografie jeho odborných prací kniha nabízí více než šedesát studií z pera českých i zahraničních autorů. Většina textů je věnována problémům středověkých dějin a tvoří čtyři tematické celky: Čas knížat, Dlouhé 13. století, Stárnoucí středověk a Duchovní a rytířské řády. Poslední dva oddíly, nazvané Mezi Prahou a Vídní a Minulost jako argument a důkaz, dávají prostor také reflexi problematiky novějších a nejnovějších dějin stejně jako otázkám rezonance dějin ve společnosti (Matice moravská).

Sborník věnovný problematice geneze české a polské šlechty v raném a vrcholném středověku a problematice sociální reprezentace šlechty ve středověku pozdním. Příspěvky jsou v českém a polském jazyce.

Brožura o historii a přítomnosti chrámu na Hoře Uhlířské. V publikaci jsou dobové kresby a fotografie, jakožto doklad o vývoji a změnách tohoto kostela, ale rovněž lidské společnosti zde žijící.

První díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématy jsou historie jako věda, historický čas, problematika pramenů, metody historické vědy, heuristika, knihovny, odborné časopisy, informační technologie, muzea a galerie, archivy.

Tradice a zvyklosti jsou svorníkem státotvorného vývoje. Stačí si připomenout volby knížat, nalézání práva na sněmech Čechů i samo pojetí přemyslovské mytologie, jež definovala domácí pořádky a vztah vládnoucí dynastie k obci Čechů. Právě důraz na tradice a zemské zvyklosti ovlivnil veřejné mínění, které se stavělo ke královské hodnosti buď lhostejně, nebo ji vnímalo jako cizí, dílem přímo škodlivou novotu. Možná i proto dosud nebylo zcela zřejmé, jaká byla ideová a programová náplň prvních českých království, totiž Vratislavova a Vladislavova, a proč uspěl teprve koncept Přemysla Otakara I. Tento na komparaci hodnot knížecích a královských Čech založený výklad nabízí neotřelý pohled na dlouhý a obtížný zrod české státnosti v širším středoevropském kontextu.

Druhý díl skript pro studenty historie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Tématem jsou specifika výzkumu jednotlivých historických období (středověku, raného novověku, 19. století a 20. století) a dějiny dějepisectví.

Autor se zabývá moravskými dějinami v knížecím období, od zániku Staré Moravy po konec 12. století, kdy vymřely moravské větve přemyslovské dynastie. Novou interpretací pramenů vykládá moravské dějiny v temném 10. století, několikeré připojení země k přemyslovskému státu, osudy olomouckého biskupství, snahy moravských knížat (většinou neúspěšné) zasednout na pražský knížecí stolec a později získat větší nezávislost, což nakonec vyvrcholilo vznikem markrabství.

Autor stírá nános národní mytologie spojené se Zlatou bulou sicilskou a přináší řadu informací a faktů, které o ní nejsou všeobecně známy. Zlatá bula sicilská je dnes vnímána jako nesporný doklad hlubokých kořenů české státnosti. Nebylo tomu tak ale vždy a kupříkladu ještě redakce Ottova slovníku nepovažovala za nutné přidělit tomuto privilegiu samostatné heslo. Přinejmenším rozpaky budí rovněž skutečnost, že Zlatou bulu sicilskou nepoužil jediný z vládnoucích Přemyslovců a že tato listina musela být „objevena“ českými stavy v roce 1306 a poprvé byla kodifikována teprve Karlem IV. Zlatá bula sicilská sama o sobě dokumentuje proměnu říše a říšských struktur na přelomu 12. a 13. století. Odtud také plyne soubor řešených otázek, které směřují k objasnění jejího vzniku, skutečného obsahu a jejímu místu v českých a středoevropských dějinách.

Práce přináší všestranné vyhodnocení vrcholně středověkých fortifikací-hradů (13.-15. stol.) na území české části historického Slezska, při zapojení archeologie, historie, dějin umění a celé řady dalších historických a přírodovědných disciplin. Sleduje však nejen vlastní opevněná sídla, ale i jejich úlohu v sídelním procesu, dotýká se otázek kolonizace, komunikací, důlní činnosti a pod., podává zcela nový a neotřelý pohled na historii Opavskaa Těšínska od jejich vstupu na historickou scénu vprůběhu 9. věku až po období česko-uherských válek v 60.-70. letech 15. století.

Prostor, který je dnes označován jako "středovýchodní Evropa", se utvářel v plynulém dialogu domácích předpokladů s proudem (zejména) západoevropských inovací v podstatě již od svých historických počátků. Výpověď pramenů dále naznačuje, že zhruba mezi léty 800 a 1300 došlo k velké modernizaci politických a mocenských struktur po obou stranách říšské hranice, během níž se državy arpádovských, piastovských a přemyslovských knížat změnily v dědičná království a sídla metropolitů. Tuto dlouhou a ve výsledku úspěšnou proměnu sleduje kolektivní monografie, do níž přispěli čeští, polští a slovenští medievisté mladé a střední generace. Strukturu práce rytmizují tři hlavní problémové okruhy: samotná geneze středovýchodní Evropy, proměna dědičných přemyslovských a piastovských držav v království a utváření oficiálních vzpomínek

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval.

Zlatá bula sicilská sice již po generace náleží k pevné výbavě veřejného prostoru v českých zemích, nicméně jak ukázal novější výzkum, mnohé dosud přejímané závěry v sobě nesly punc letitého zápasu o národní sebeurčení a české státní právo. Jubilejní rok 2012 proto vybídl nejen k oslavám, nýbrž i k jakémusi ohlédnutí, jehož výsledek je nyní předkládán veřejnosti v podobě sborníku s výmluvným názvem a ještě výmluvnějším podtitulem. Proč naše představy uvázly mezi realitou a mýty, dokládá šestice autorů na různých příkladech. Na listině samotné, jejím druhém životě i na obecném historickém kontextu, přičemž sama skutečnost, že své síly spojili historikové z univerzitních, archivních i akademických pracovišť, posouvá sborník do role jakéhosi zasvěceného průvodce po historikově dílně.

Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku. Mariánský svatostánek totiž naposledy zmiňuje tzv. Dalimilova kronika, jejíž vznik bývá zpravidla kladen nedlouho za rok 1300. O něco později kostel zanikl a jeho poloha upadla v zapomnění. Objevit se jej podařilo až výzkumem, který roku 1950 vedl Ivan Borkovský. Nevelký objekt zakončený apsidou o rozměrech zhruba 7,5 × 6 m byl však natolik poničen, že se jeho původní podoba i stavební vývoj vzpírají jednoznačné interpretaci. Osmička archeologů, historiků, lingvistů, religionistů a uměleckých historiků (Iva Adámková, Nora Berend, Jiří Dynda, Jan Frolík, Jana Maříková-Kubková, Dalibor Prix, Ivo Štefan a Martin Wihoda) se nyní zamýšlí nad možnostmi a mezemi výkladu a pokouší se provázat Borkovského objev s christianizací Čechů.

Soubor textů, jehož editorem je medievalista Martin Wihoda, se věnuje tématu státu a státnosti v českém středověku.

Postkonferenční sborník nabízí pohled na problematiku středověkého smírčího řízení a snaží se alespoň částečně zahladit jeden ze zjevných dluhů české medievalistiky. Více než dvě desítky příspěvků jsou věnovány různým postupům, jimiž se civilizace středověkého Západu pokoušela vyhnout krveprolití, případně dosáhnout nápravy. Z dílčích studií je dále patrné, že obnova řádu nebyla myslitelná bez symbolické a rituální komunikace, jež se pro společnost nemající pevné byrokratické struktury a promyšlený právní systém stávaly významným svorníkem veřejného dění.

V tomto svazku přicházejí se svými příspěvky blahopřát významnému medievistovi Jaroslavu Mezníkovi jeho kolegové a žáci. Ve čtyřech tematických oddílech jsou zařazeny příspěvky dotýkající se pramenů a historikovy práce, problematiky státu a formování národa, období českých vládců z rodu Lucemburků a tématiky raného novověku

Přestože nejmladší syn druhého českého krále Vladislava a jeho manželky Judity Durynské nepatří mezi nejznámější osobnosti českého středověku, nelze přehlédnout, že stál u zrodu královských Čech a že jsou s jeho vládou na Moravě (1197–1222) spojeny reformy, které daly vzniknout zemsky definovanému markrabství. Vladislav Jindřich přitom vystoupil z ústraní jen několikrát, čemuž odpovídá skromná pramenná základna. Odtud také otázka, jak vyprávět jeho příběh a čemu připsat mimořádně úspěšnou proměnu Moravy. Autor zvolil kombinaci chronologického výkladu činů markraběte Vladislava Jindřicha s analýzou jeho výrazných zásahů do dějin Čech a Moravy na konci 12. a v prvních desetiletích 13. století. Kniha představuje přepracované vydání původní edice, připravené Maticí moravskou v roce 2006. Před třemi lety se knize dostalo i anglického vydání pod názvem Vladislaus Henry. The Formation of Moravian Identity. East Central and Eastern Europe in the Middle Ages 450–1450.

Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané ve dnech 12.7.-12.9.2012 Ostravským muzeem ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Ostravě. Názvy příloh: Genealogie Přemyslovců, pět generací potomků knížete Břetislava I., Genealogie Štaufů, dvě generace potomků Fridricha I. Barbarossy.

Modernizace dědičných přemyslovských držav v průběhu dlouhého 13. století na sebe vzala mnoho podob a jedna z nich, proměna Moravy knížecí v markrabskou, přivedla na sklonku léta 2022 do louckého kláštera ve Znojmě archeology a historiky z českých zemí, Německa a Rakouska. Společně si chtěli připomenout památku moravského markraběte Vladislava Jindřicha, za jehož vlády (1198–1222) byla Morava vtažena do hlavního proudu inovačních změn a začala se přetvářet ve svébytné, zemskými hodnotami definované markrabství. Pronesené příspěvky a průběžně vedená rozprava se propletly v nápaditém mezioborovém dialogu, jehož výtěžek se podařilo převést do nyní předkládané, písemné podoby.

Rozsáhlý sborník vznikl k šedesátým narozeninám doc. PhDr. Pavla Kouřila, CSc., archeologa středověku a ředitele Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i. Publikace se zaměřuje na tři klíčová témata dějin středověké střední Evropy: odkazy nejstarších slovanských státních útvarů, každodenní život středověkého člověka a prostředí mocenských elit. Obsahuje 37 příspěvků od 45 autorů z Česka i zahraničí, včetně studií v polštině, slovenštině a němčině, s anglickými resumé, úvodními abstrakty a klíčovými slovy. Vydání má pevnou vazbu, laminované desky a křídový papír s více než 270 převážně barevnými ilustracemi. Po úvodní impresi M. Wihody následuje rozsáhlá bibliografie doc. Kouřila, zahrnující přes 250 titulů. Sborník je rozdělen do tří tematických bloků. První oddíl, "Stará Morava jako místo k zamyšlení", se věnuje vzniku a rozmachu staroslovanské společnosti v 6.–10. století. Druhý blok se zaměřuje na každodenní život středověkého člověka v 11.–15. století, přičemž využívá archeologické nálezy. Třetí oddíl, "Svět moci, války a urozených", přibližuje středověké válečnictví, hrady, zbraně a politickou praxi. Publikace nabízí celistvý pohled na středověk střední Evropy a její texty mají trvalou hodnotu pro odborníky i laiky.