Milan Mysliveček Books

Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Kniha Velký erbovník autora Milana Myslivečka vychází vlastně již v třetím vydání - tentokrát ale v podstatně zvětšeném rozsahu, který vedl nakonec k rozdělení do dvou dílů, a v plnobarevném provedení, které umožnilo umístit vyobrazení erbů přímo k příslušným pasážím textové části. Publikace soustřeďuje základní informace o šlechtických rodech žijících na území Českého království a o jejich erbech. Zahrnuje více jak 5 tisíc rodů. Jednotlivé rody jsou abecedně encyklopedicky řazeny s odkazy na příbuzné rody či figury (erbovní znamení). Přehledu figur je navíc vyhrazena samostatná kapitola v úvodu knihy. Z četných archivních a knižních pramenů zde defilují rody od panovnických a nejstarších, až po zcela zapomenuté nebo naopak nobilitované až ve 20. století. Bohatě ilustrovaný Velký erbovník je nejrozsáhlejší encyklopedické dílo svého druhu v Česku a najde jistě příznivce jak v řadách odborníků, tak i mezi všemi, kdo se zajímají o českou historii a vlastivědu.

Druhé pokračování encyklopedie legend o českých hradech a tvrzích.

Čtvrtý díl obrázkového místopisu je věnován jižním Čechám. Autor popisuje úsek od Písku, Bechyně a Tábora až k Pelhřimovu, dále Vodňany, Týn nad Vltavou, Třeboňsko, Jindřichohradecko, Český Krumlov, Budějovicko, Nové Hrady a kraj až k Rožmberku. Kniha má stejné uspořádání jako předchozí díly - nejdříve barevné schématické mapky jednotlivých oblastí kraje i s vyznačenými památkami a pak již následuje vlatní text doplněný množstvím starých obrázků, nákresů, kreseb, fotografií i vyobrazení městských a šlechtických erbů. Popis je velice podrobný, doplněný ještě různými citáty, místními pověstmi a legendami - což vše dotváří celkový nostalgický půvab knihy.

Půvabný místopis Čech zahrnuje ve 2. díle oblast západních Čech a českého severozápadu (Plzeňsko, Chomutovsko, Krušné hory, Žatecko...). Spolu s reprinty starých ilustrací, erbů a dokumentů předkládá autor veřejnosti místopis široké oblasti českého západu a severozápadu s cílem všímat si kromě všeobecně známých míst i opomíjených oblastí či jednotlivostí, které stojí neprávem stranou zájmu. Svým zaměřením se jedná o dílo všeobecně kulturně-osvětové, poskytující poučení, zábavu i potěšení.

Příručka v 29 kapitolách stručně pojednává o hradech a zámcích Bavorska, taktéž o pamětihodnostem dvou největších měst Bavorska: Mnichova a Norimberku. Doplněno slovníčkem odborných výrazů týkajících se architektury.

Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Kniha Velký erbovník autora Milana Myslivečka vychází vlastně již v třetím vydání - tentokrát ale v podstatně zvětšeném rozsahu, který vedl nakonec k rozdělení do dvou dílů, a v plnobarevném provedení, které umožnilo umístit vyobrazení erbů přímo k příslušným pasážím textové části. Publikace soustřeďuje základní informace o šlechtických rodech žijících na území Českého království a o jejich erbech. Zahrnuje více jak 5 tisíc rodů. Jednotlivé rody jsou abecedně encyklopedicky řazeny s odkazy na příbuzné rody či figury (erbovní znamení). Přehledu figur je navíc vyhrazena samostatná kapitola v úvodu knihy. Z četných archivních a knižních pramenů zde defilují rody od panovnických a nejstarších, až po zcela zapomenuté nebo naopak nobilitované až ve 20. století. Bohatě ilustrovaný Velký erbovník je nejrozsáhlejší encyklopedické dílo svého druhu v Česku a najde jistě příznivce jak v řadách odborníků, tak i mezi všemi, kdo se zajímají o českou historii a vlastivědu.

Díl Erbovní mapy nás zavede do prosluněného kraje jižní Moravy, kde se setkáme s hrady, zámky a tvrzemi. Nad řekou Oslavou se tyčí náměšťský zámek, původně gotický hrad, přestavěný renesančně pány ze Žerotína, kteří podporovali Jednotu bratrskou a přispěli k tisku Bible Kralické v nedalekých Kralicích. Znak Náměště nad Oslavou vychází z erbu Werdenberků, kteří zámek přebudovali v barokním stylu. V blízkosti leží město Rosice, jehož znak nese symbol dávné vrchnosti, štiku z erbu Hechtů. Moravská metropole Brno dominuje vrch s hradním Špilberkem, známým svým vězením. Pánové z Lipé ovládali krajinu mezi řekami Jihlavou a Rokytnou, přičemž Moravský Krumlov byl jedním z jejich významných sídel, které ztratili v pobělohorských konfiskacích. Lichtensteinové získali panství v roce 1625 a vlastnili část jižního Moravského pomezí s honosnými zámky Valticemi a Lednicí až do roku 1945. Mikulov, s erbem Ditrichsteinů, dokládá dlouhou vládu tohoto rodu. Po Bílé hoře se pod vedením kardinála Františka z Ditrichsteina panství ještě rozrostlo. Knížecí rody Ditrichsteinů a Lichtensteinů zanechaly výrazné stopy v podobě stavebních památek, které jsou zachyceny v této knize, jež graficky mapuje a pomocí erbů přibližuje bohatství starých šlechtických a církevních sídel.

Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím v mapovaném území po několik generací, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo mají jeho jméno ve svém přídomku. Předchozích šestnáct dílů „Erbovní mapy“ pokrylo celé Čechy. Protože byly čtenáři dobře přijaty, rozhodl se autor ve svém projektu pokračovat. V sedmnáctém dílu tedy překročíme zemskou hranici a staneme v kraji, jemuž v azurové modři vládne stříbro - červeně kostkovaná orlice. Autor Milan Mysliveček před námi rozvinul mapu jihozápadního kouta Moravy jako goblén, posetý pestrou směsicí znaků a erbů, symbolů cti mocných velmožů a bohatých měst, ale i drobných, pozapomenutých zemánků a poddanských městeček. To všechno je naše dědictví a je dobré, že nám to grafik a osvědčený znalec heraldiky připomíná.

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem, jehož cílem je graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. V 15. dílu se zaměřuje na Chebsko, které bylo k Čechám připojeno za vlády krále Jana Lucemburského v roce 1322. Správním střediskem je starobylé město Cheb, chráněné románsko-gotickým hradem. Na Chebsku se nachází několik starých románských a raně gotických hradů, jako Vildštejn, Kinsberg, Seeberg a Hazlov, které vybudovali ministeriálové, členové nižší šlechty, jež kolonizovali krajinu. Mezi významné rody patřili Cedvicové, kteří zde postavili řadu sídel a udrželi se až do roku 1945, a Šlikové, kteří ovládli místa při řece Ohři a vlastnili i královské hrady Kynšperk a Loket. Na kopci jižně od Tachova se tyčí románská věž hradu Přimdy, který střežil zemskou hranici a sloužil jako královské vězení. Dalšími majiteli byli páni ze Švamberka, jejichž předci vlastnili rozsáhlé území. Významnou památkou je zámek Kynžvart, spojený s K. W. Metternichem. Po roce 1945, v souvislosti s odsunem Němců, došlo k devastaci mnoha obcí a zámků, což vedlo k zániku řady historických staveb v této oblasti.

Jihovýchodní hranice Moravy byla od pradávna ohrožována cizími nájezdníky, což vedlo k výstavbě strážních stanic, které se postupem času proměnily v opevněná města s hrady. Město Strážnice tak nese jméno, které odráží jeho historický vznik. Tento kraj si pamatuje vpády Tatarů, Turků a Uherských, a známá moravská města Hradiště, Ostroh a Brod dostala své přívlastky podle uherského souseda. Král Přemysl Otakar II. ve 2. polovině 13. století systematicky budoval soustavu královských měst s hrady, které chránily zemskou hranici a obchodní cesty. Mezi nejstarší hrady patří Buchlov, mající románské detaily spojené s klášterem Velehrad. Hrad Cimburk se dochoval pouze jako romantická zřícenina. Renesance je zastoupena zámkem Nové Zámky a zámkem v Bučovicích, který ukrývá nejstarší arkádové nádvoří na Moravě. Barokní sloh reprezentuje zámek ve Slavkově a další významné zámky, jako Buchlovice a Milovice. Zámecké stavby v Břeclavi a Hodoníně však postihly horší osudy, kdy se proměnily v zříceniny nebo zanikly. Erbovní mapa, která vychází od roku 2014, graficky zachycuje bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály a některé z nich dosud stojí.

Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ uzavírá 16. díl, který nás zavede na jih Čech, do říše mocného rodu erbu růže. Hlavním sídlem Vítkovců je Český Krumlov, kde po vymření krumlovské větve rodu vládli páni z Rožmberka po dobu 300 let. Jejich původní hrad Rožmberk dodnes střeží vltavské údolí. Dalšími sídly Vítkovců jsou Vítkův Kámen a Dívčí Kámen, oba dnes ve formě zřícenin. Dívčí Kámen je snadno dostupný, zatímco Vítkův Kámen byl dlouho nepřístupný kvůli „železné oponě“. Landštejnská větev postavila hrad a město Nové Hrady a zaniklý hrad u Trhových Svinů. Král Přemysl Otakar II. založil městskou pevnost České Budějovice, aby omezil moc Vítkovců. Po vymření Rožmberků část jejich majetku připadla Švamberkům, kteří však o něj přišli po stavovském povstání. Po bitvě na Bílé hoře změnila řada jihočeských sídel majitele. Císařský generál Karel Bonaventura Buquoy získal konfiskovaná panství, zatímco Českokrumlovské panství přešlo na knížata z Eggenberka a později na Schwarzenberky. Kromě hlavních památek zahrnuje mapování i další hrádky, tvrze a zámky s erby jejich majitelů. Velkou část 16. dílu tvoří rejstřík rodů, jednotlivců a institucí s odkazy na příslušné kapitoly a také rejstřík míst uvedených v předchozích dílech.

Středem sedmého dílu "Erbovní mapy" je krajské město Plzeň. Jsou zde zaznamenány hrady, zámky a tvrze v povodí řek Mže, Radbuzy,Úhlavy a Úslavy, které se v metropoli západních Čech slévají. Důležitým prvkem na tomto území jsou významné kláštery - Teplá, Plasy, Chotěšov a Kladruby, které měly v době předhusitské v tomto kraji nemalou moc i majetky. Jejich obnovu a nový rozkvět, který nastal po třicetileté válce v době baroka, ukončily josefínské reformy. Po nich na konci 18. století připadly Plasy, Kladruby i Chotěšov do světských rukou a byly částečně upraveny na šlechtická zámecká sídla. Z gotických hradů vyniká v této oblasti královská Radyně a též sídla významných západočeských rodů - Švamberk, Gutštejn či Roupov. Renesance je zastoupena zámkem Kaceřov a také mohutným zámkem v Horšovském Týnu, jenž byl původně hradem pražských biskupů. Barokní zámecké stavby reprezentuje na severním Plzeňsku především Manětín, jižně od Plzně pak Nebílovy a Dolní Lukavice. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň grafickým pokusem pomocí heraldiky zachytit nesmírnou množinu hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů.

Osmý díl Erbovní mapy nás zavádí na jihozápad Čech, do podhůří Šumavy. Tudy, přes pásmo hlubokých lesů, procházelo do Čech několik obchodních stezek, střežených pomezními hrady. Jedním z nich byl hrad Rýzmberk, jehož zakladatelé, páni z Rýzmberka stáli u zrodu několika dalších významných hradů této oblasti. Jejich stavební činnost vyvrcholila v 15. století vybudováním mohutné hradní pevnosti - Rabí, a též dodnes zachovaného vodního hradu Švihova, po němž se jedna z rodových větví psala "Švihovští z Rýzmberka". Starobylé erbovní znamení pánů z Rýzmberka (tři polopruhy v polceném štítu) mělo v tomto kraji ve svém erbu několik dalších spřízněných rodů. K nejznámějším z nich patří dosud žijící panský a hraběcí rod Černínů z Chudenic. Na příkaz krále byly na ochranu zemských stezek vystavěny mohutné hrady Kašperk a Vimperk a také strážný hrad Kunžvart. Mezi významné hrady Pošumaví patří též Velhartice s pozoruhodným hradním mostem. Kromě zmíněných hradů nalezneme v této mapované krajině velké množství drobných šlechtických sídel. Jejich stavebníci jsou pomocí svých erbů představeni v této knize. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství dávných šlechtických sídel, které zdobily naši zem, i když na některé z nich není zrovna ideální pohled.

Devátý díl erbovní mapy nás zavádí do dolního toku Otavy, až po její soutok s Vltavou a do rybničnaté krajiny mezi těmito řekami, kterou protéká říčka Blanice. Tento kraj od 13. století částečně ovládal mocný rod Bavorů ze Strakonic, který kromě svého rodového hradu ve Strakonicích založil též v okolí Blatnou, Radomyšl a také Bavorov. Dál po proudu Otavy zvedá své věže město Písek. Z tamního královského hradu se však zachovalo jen torzo. Další královská pevnost, Zvíkov, se tyčí na soutoku Otavy s Vltavou. Královskou vládu na jihu Čech značně oslaboval mocný rod Vítkovců, především jeho nejbohatší větev, páni z Rožmberka. Těm se časem podařilo získat některé původně královské državy. Kromě Zvíkova i Hlubokou, Protivín a po Šternbercích také Bechyni. Z hradů Helfenburka a Příběnic, které páni "z růže" v této popisované oblasti vystavěli, se zachovaly už jen zříceniny. Na poslední Rožmberky upomíná hezký renesanční zámek Kratochvíle. Další hojně navštěvovaný zámek je Hluboká, přebudovaná v polovině 19. století v novogotickém slohu kněžnou Eleonorou ze Schwarzenberka. Erbovbí mapa, jejíž díly postupně vycházejí od roku 2014, je pokusem ve zkratce graficky zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Podrobný místopisný atlas České republiky zahrnuje na šest tisíc geografických míst a vychází ke stému výročí vzniku Československa. Hlavní devizou projektu je unikátní ručně kreslená mapa zaměřená na krajinné dominanty měst, obcí, hor a vod, doplněná heraldikou. Mapa přináší stručné informace pomocí grafických značek a symbolů, včetně značek zasvěcení kostelů či pivovarů. Autor ukazuje krásu a bohatství naší země, přičemž nezapomíná na některé historické nedostatky. Kniha shrnuje a přepracovává nejpodstatnější části textu jedenáctidílného cyklu, který vycházel v letech 1998 až 2010. Letošní výročí republiky nás vyzývá k zamyšlení nad významem naší vlasti. V tomto jubilejním roce bychom měli být vlastenci a objevovat krásy naší země prostřednictvím vzácného kukátka – Krasohledu, které umožňuje nahlédnout do odlehlých míst i do minulosti, reprezentované kresbami erbů. Kniha obsahuje abecední rejstřík s více než 4000 hesly. Úvodní slovo napsal PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc., kmotr knihy. Tento atlas je určen jako dárek republice a všem, kteří oceňují její krásy a bohatou historii.

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a pokusem graficky zmapovat a pomocí heraldiky zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné množství dávných staveb, na které je naše zem značně bohatá. Šestý díl mapy zobrazuje lesnatý kraj brdských vrchů, kde měl své hrady mocný rod erbu kančí hlavy nazývaný staročesky "Buzici". K jeho sídlům patří například Valdek, Rožmitál, Březnice či Třemšín. Území v klínu mezi Berounkou a Vltavou patřilo z velké části též pod královskou korunu. Nalezneme zde proto několik královských hradů, z nichž nejznámější je Karlštejn. K dalším významným královským sídlům zmíněným v tomto dílu patří Žebrák, Točník, Kamýk nad Vltavou či Orlík. Mezi zámeckými stavbami této oblasti vyniká Dobříš či Hořovice.

Krajina zemí Koruny české je hustě popsanou knihou, do níž generace našich předků vkládali další a další listy. Ze stránek časů minulých i nedávných před námi defilují zhmotněné symboly - tvrze, hrady a zámky, které mnohdy tvoří dominantu svému okolí. Knížka, již právě otevíráte, nepracuje s žádnými dlouhými texty. Graficky mapuje jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky z řad šlechty či církevních i světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijících v této krajině po několik generací, z nichž se některé po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

"aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví" Kniha obsahuje 1044 erbů v barevné příloze, 1923 abecedně řazených rodů i množství dobových ilustrací.

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem, jehož cílem je zachytit pomocí heraldiky množství hradů, zámků a tvrzí a jejich majitelů. V desátém dílu se zaměříme na jihovýchodní část Čech, konkrétně na povodí Lužnice a Nežárky, kde sídlily různé větve rodu Vítkovců, známého erbu růže. Jindřich, předek jedné z větví, postavil pevný hrad nad řekou Nežárkou, kolem kterého vzniklo výstavné město. Jeho potomci, páni z Hradce, zde žili téměř 400 let. Další větev, sídlící na Třeboni, Lomnici a Landštejně, měla stříbrnou růži v červeném poli. Město s hradem Stráž nad Nežárkou patřilo větvi s erbem modré růže. Kromě růží je symbolem kraje také kalich, pod kterým v 15. století vzplála husitská revoluce. V roce 1420 dobyli husité Sezimovo Ústí a nedaleký hrad Hradiště, kde vzniklo město Tábor. Hrad Kotnov, součást městského opevnění, se později stal známým. Vrch Choustník s mohutnou zříceninou hradu se stal dominantou krajiny. Rožmberkové hrad přebudovali a poslední člen jejich rodu, Petr Vok, rozšířil zámek v Třeboni. Kromě těchto sídel obsahuje díl řadu dalších zajímavých hradů a zámků. Barvy erbů majitelů prostupují knihou a vyprávějí o osudech, lesku, úpadku a neustálém boji. Erb proti erbu, znamení proti znamení, tak jako kdysi, tak jako včera a v přeneseném smyslu i dnes.

Druhý díl "Erbovní mapy" nás zavádí do kraje horního Posázaví od Zruče až po Přibyslav. Na jihu sahá prostor tohoto dílu mapy k Humpolci a Červené Řečici, na severu graficky mapuje hrady, zámky a tvrze Kutnohorska, Čáslavska a částečně i Chrudimska. Pomocí erbů jsou zde představeni stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně svycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Druhý svazek publikace soustřeďující základní informace o šlechtických rodech žijících na území Českého království a o jejich erbech.

Místopis věnovaný městům a městečkám středních Čech. Kniha je doplněna bohatým dobovým ilustračním materiálem.

Monografie předního českého heraldika charakterizuje slovem i obrazem oblast městské heraldiky. Poprvé vyšla v r. 1966 anglicky a teprve po téměř třiceti letech se dočkala českého, rozšířeného vydání. Obsahuje 321 barevných kreseb znaků evropských měst.

Třetí díl obrázkového místopisu je věnován jihozápadním Čechám a Šumavě. Autor zvolil úsek od Boru u Tachova po Příbram, Strakonice, Prachatice, Volary, Vyšší Brod, Sušici, Železnou Rudu, Klatovy a Domažlice. Jako v přechozích dílech uvádí nejprve schématické barevné mapky jednotlivých oblastí s vyznačenými památkami a pak již následuje text spolu s množstvím starých obrázků, perokreseb, a fotografií - což vše dokmnetuje dřívější tvářnost kraje. Také úryvky z literatury, různé citáty, pověsti a legendy oživují text a vcelku přinášejí čtenáři velice příjemný zážitek.

Cesta pátého dílu "Erbovní mapy" nás zavede do krajiny severozápadně od Prahy. Mapuje území bývalého Slánského kraje připojeného v roce 1714 k Rakovnickému kraji. Na severu projdeme dolní tok řeky Ohře od Postoloprt přes Louny až k Budyni a ještě o kousek dál až k Roudnici nad Labem. Jižní část mapy tvoří Rakovnicko s rozlehlými křivoklátskými lesy, které byly vyhledávaným lovištěm českých panovníků. Zde se nalézá královský hrad Křivoklát i prezidentský zámek Lány. K dalším významným sídlům mapovaným v tomto dílu patří Okoř, Krakovec, na severu pak Most, Házmburk a zámky Libochovice, Nelahozeves a Veltrusy. V knize jsou pomocí erbů představeni stavebníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Další zobrazené erby patří rodům, které z tohoto území pocházejí. Erbovní mapa je dlouhodobým projektem a zároveň pokusem zachytit nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Ve čtvrtém dílu "Erbovní mapy" navštívíme krajinu hradů, zámků a tvrzí severovýchodně od Prahy. Od Mělníka proti proudu Labe se přes Brandýs a Lysou dostaneme k Nymburku. Přes Benátky a Dražice se údolím Jizery vydáme k Mladé Boleslavi, v jejímž okolí se tyčí mohutné zříceniny Michalovic a Zvířetic. Zvláštní kapitolou tohoto dílu je královská metropole Praha, jejíž plocha, ve 20. století značně zvětšená, zaujímá hned několik políček mapy. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

12. díl Erbovní mapy zobrazuje romantickou krajinu severních Čech, kde kopce sloužily jako místa pro hrady. Krajina byla pod vládou Ronovců, jejichž erb tvořily zkřížené ostrve. Z tohoto rodu pocházeli páni z Lipé, Ronova, Dubé a Klinštejna. Další významný rod, páni z Vartenberka, ovládali řadu pevných hradů, včetně královského hradu Děčín, který chránil vodní cestu po Labi, na níž vznikla další královská města a hrady. Mezi nimi vyniká Ústí nad Labem s hradem Střekov a Litoměřice s přemyslovským knížecím hradem. Renesanční stavby několika zámků připomínají vliv saských a německých rodů. Ve šluknovském výběžku v 16. století vládli páni ze Šlejnic, zatímco Býnové z Býnu obohatili krajinu kolem Děčína svými stavbami. Mezi renesanční skvosty patří zámky v Benešově nad Ploučnicí, postavené pány ze Salhausenu. Barokní styl reprezentuje zámek v Ploskovicích, kde sídlil rod Habsburků, a dominantou krajiny je Bezděz s královským hradem. Kniha se zaměřuje na zachycení bohatství starých šlechtických sídel prostřednictvím erbů, přičemž některé z těchto památek přežily dodnes.

Jedenáctý díl Erbovní mapy hradů, zámků a tvrzí mapuje oblast kolem středního toku řeky Ohře, obklopenou Krušnými horami. Tato oblast, zasažená těžbou uhlí, zažila zánik mnoha obcí a šlechtických sídel. Doupovské hory, vojenský újezd, se staly místem zničení obcí, včetně města Doupov, kde byl v roce 1965 odstřelen mohutný zámek. Čeští králové zde vybudovali opěrné body, které se staly součástí městské zástavby. Kromě Karlových Varů panoval král i ve městě Žatci, kde byl v roce 1802 na troskách hradu postaven pivovar. Mezi zachovalé královské hrady patří Kadaň, kterou zachránila Marie Terezie přestavbou na kasárna. V knize se setkáme s Pluhy z Rabštejna, kteří přestavěli hrad Bečov, a s rodem Hrabišiců, kteří sídlili na různých místech. Německé rody, jako pánové z Plavna, ovládaly okolí Žlutic a Toužimi. Zřícenina hradu Hasištejna, vybudovaná českým králem, se v 15. století dostala do majetku Lobkoviců, jejichž barokní zámek Jezeří byl postaven po roce 1713. Neobývaný zámek měl být v roce 1965 zbořen, ale jeho zničení bylo odloženo a od 90. let probíhá jeho záchrana. Hrad Hauenštejn, přestavěný na pseudogotický zámek, také prochází obnovou. Mezi barokními klenoty v této části mapy se nachází zámek Krásný Dvůr a částečně obnovený zámek Valeč.

Erbovní mapa je dlouhodobým projektem, který graficky zmapovává a pomocí heraldiky zachycuje množství hradů, zámků a tvrzí v Čechách. Čtrnáctý díl se zaměřuje na kraj východně od Hradce Králové. Povodí řek Tiché a Divoké Orlice kolonizoval koncem 13. století rod pánů z Potštejna a Litic z Plzeňska, kteří pojmenovali hrady podle svých rodových sídel. Příbuzní těchto pánů, jejichž erbovním znamením byl pruhovaný štít, vládli z Dobrušky, Opočna a Častolovic. Povodí řek Kněžné, Zdobnice a Rokytenky kolonizoval rod pánů z Rychnova s erbem lekna. Broumovský výběžek ovládal benediktinský klášter, zatímco Litomyšl byla významným církevním sídlem s knížecím hradem spravovaným premonstráty. V roce 1344 bylo založeno litomyšlské biskupství, které spravovalo řadu opevněných míst. V 16. století vlastnil několik hradů v oblasti rod pánů z Pernštejna, což dokládá pozdně gotická úprava hradu Potštejna a renesanční skvosty jako Nové Město nad Metují a zámek v Litomyšli. Baroko reprezentují zámky od rodu Libštejnských v Chroustovicích a Rychnově nad Kněžnou. Čistý empír je zastoupen novým zámkem v Kostelci nad Orlicí, který se po roce 1990 vrátil do majetku Kinských a byl zpřístupněn veřejnosti.

Cesta třináctého dílu Erbovní mapy začíná na severním pomezí Čech, kde se tyčí hrad a zámek Frýdlant, kdysi pod vládou Redernů, kteří se účastnili stavovského povstání. Po Bílé hoře získal severočeské državy Albrecht z Valdštejna, jenž učinil z Frýdlantu středisko svého vévodství. Postupem času se však centrum moci přesunulo blíže k jádru země. Rod Valdštejnů je spojen s mnoha hrady a zámky v podhůří Krkonoš a horním povodí řeky Jizery, jako jsou Návarov, Nístějka, Štěpanice a další. Mezi nimi se nachází i původní rodové sídlo, hrad Valdštejn. Jihovýchodně od Turnova se rozkládá romantická krajina „Český ráj“, jejímž symbolem je zřícenina hradu Trosky, založená ve 14. století pány z Vartenberka. Renesanční zámek Hrubý Rohozec, který Vartenberkové ztratili po Bílé Hoře, byl přestavěn francouzským rodem Desfours. Nedaleký zámek Sychrov přestavěli knížata Rohanové do novogotické podoby. Po Valdštejnově smrti v Chebu získali Frýdlantsko Gallasové, jejichž nástupci, Clam – Gallasové, upravili hrad a zámek Frýdlant do klasicistní a romantické podoby. V tomto dílu navštívíme další zajímavá sídla v horním povodí řek Nisy, Jizery, Labe a Úpy. Přejeme Vám úspěšnou cestu za poznáním!

aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví

Abecedně řazená hesla v této knize tvoří pestrý seznam symbolů na různých znacích, značkách a znameních. Zrcadlí v sobě celý svět. Jejich význam je však mnohdy skrytý a často jen pomocí fantazie nalezneme stopy vedoucí k jejich vysvětlení.

Unikátní historicko-genealogicko-heraldická práce, která vychází z nejlepších tradic české historiografie.

Zatímco o B. Smetanovi, B. Němcové, F. Palackém, F. L. Čelakovském, A. Slavíčkovi či L. Janáčkovi toho víme poměrně dost, životy jejich dětí vlastně vůbec neznáme. Šly ve šlépějích svých slavných otců a matek, nebo se "ztratily" v bouřlivých letech konstituování českého národa? Osudům potomků 44 významných českých rodin 19. století věnoval autor více než dvacet let "mravenčí" práce. Studoval archivy a matriky, procházel hřbitovy, sledoval dobový tisk, pročítal vzpomínky, navštěvoval vnuky a pravnuky. Výsledkem je kniha, kterou držíte v ruce, kniha k oživení paměti, bez níž by nebylo přítomnosti.

Poslední část encyklopedie pověstí českých hradů a tvrzí.

Erby 700 téměř zapomenutých šlechtických rodů aneb dodatek k Velkému erbovníku. Knížka, jak už její podtitul napovídá, navazuje na knihu Velký erbovník. Od doby, kdy bylo toto dvousvazkové rozsáhlé dílo vydáno (2005, 2006), se objevila značná řada dostupných heraldických pramenů, které obsahují tisíce dalších šlechtických rodůa jejich erbů, jež ve Velkém erbovníku nejsou zaznamenány. Z tohoto množství byl proveden výběr upřednostňující rody, jejichž jednotlivci něčím v zemích Koruny české vynikli (vědci, průmyslníci, umělci), nebo kteří tu zanechali stopu v podobě svých sídel. Další velkou skupinu tvoří císařští důstojníci, kteří své erby získali za hrdinné vojenské činy či za dlouholetou službu v c.k. armádě. V neposlední řadě kniha zmiňuje slavné historické osobnosti šlechtického původu, jejichž osudy byly alespoň krátce spojeny se zeměmi Koruny české. V bohatě ilustrované knize jsou vedle sebe abecedně řazeny dva druhy hesel. Pod ornamentální linkou nalezneme zcela nové rody, které nefigurují ve Velkém erbovníku. Pod obyčejnou linkou jsou uvedeny zbývající rody, u kterých došlo k určitému doplnění, upřesnění či opravě oproti původnímu textu či vyobrazení ve Velkém erbovníku. Zatímco Velký erbovník představuje především významné staré české i cizí rody, v dodatku se setkáme spíše s rody novodobými, z nichž mnohé byly nobilitovány v 19. a 20. století.

Erbovní mapa, jejíž díly pokračují Moravou a Slezskem, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály, rozpadávají se, a z nichž ty šťastnější dosud stojí. Předposlední díl mapy nás zavádí na severovýchodní výspu naší republiky, kterou z větší části tvoří Slezsko. Na území tohoto poněkud opomíjeného kraje se ve středověku rozkládalo několik slezských knížectví. Hlavním historickým centrem této oblasti je Opava. Okolo roku 1269 udělil král Přemysl Otakar II. Opavsko svému nemanželskému synu Mikuláši, který se tituloval Mikuláš I., vévoda Opavský. Jeho potomek Přemek postavil na počátku 15. století v Opavě hrad a přenesl sem správu vévodství z nedalekého Hradce nad Moravicí. Z rezidenčního sídla opavských vévodů vládla téměř dvě století do roku 1456 Opavsku boční větev Přemyslovců. Při rozdělení opavského knížectví mezi syny Mikuláše II. v roce 1377 obdržel kníže Jan Krnovsko a vytvořil z něj samostatné knížectví. Třetím, kdysi samostatným územním celkem, jehož část zasahuje do České republiky, je Těšínsko, zmiňované jako knížectví od roku 1281. Vlivem důlní činosti zanikla na Ostravsku a Karvinsku řada obcí a s nimi též zámků a dalších stavebních památek. Jejich četné vyobrazení v této knize vypovídá o značné devastaci zdejší krajiny, v níž pro slavné časy šlechtických sídel jakoby již nebylo místa.

Ve 20. dílu Erbovní mapy navštívíme hrady, zámky a tvrze, které stojí či stály v rovinaté krajině Hané, protékané řekou Moravou. Pomocí erbů jsou zde představeni jejich stavebníci z řad šlechty či církevních a světských institucí. Značný vliv a význam má v této oblasti olomoucké biskupství a arcibiskupství, do jehož majetku patří několik významných zámků – Kroměříž, Vyškov a další. Ze starých šlechtických rodů, které ze svých sídel vládly v tomto kraji, jsou zde zmíněni především páni z Cimburka, ze Šternberka, z Kravař, z Pernštejna z Ludanic či z Lichtensteina. A pak tu máme celou řadu drobných zemanů a rytířů, jejichž tvrzičky jsou dávno rozpadlé v prach, nebo se při troše štěstí proměnily v zámky. Z množství památných staveb zobrazených v této knize vyniká „starobylý“ hrad Bouzov, sídlo řádu německých rytířů přebudované na přelomu 19. a 20. století v pseudogotickém slohu. Pohádkový hrad nás přenáší do časů, kdy rytíři měli své erby, kdy lesk a noblesa panských sídel se po staletí proměňovaly s novými a novými generacemi rodů od slavného vzniku velkolepých staveb, až po jejich úpadek a zkázu. Pestré barvy erbů jejich majitelů prostupují celou touto knihou.

Čtyři významné panské moravské rody ovládaly ve středověku značnou část oblasti vytyčené v 21. dílu Erbovní mapy, tentokrát na moravské straně Českomoravské vrchoviny. Na horním povodí řeky Svratky postavili hrady páni erbu „zubří hlavy“, mezi nimiž se nachází majestátní hrad Pernštejn, sídlo nejmocnějšího rodu pánů z Pernštejna, který ovládal česko-moravské pomezí. Mezi Svratkou a Svitavou leží městečko a zámek Kunštát, kolébka rodu pánů z Kunštátu, kteří se zapsali do historie významnými úřady. Další významný rod, páni z Lomnice a Meziříčí, erbu „orlího křídla“, vybudovali hrad a městečko Lomnici a stáli u zrodu jednoho z nejstarších šlechtických sídel na Moravě. Čtvrtým rodem jsou páni z Boskovic, jejichž hrady se tyčí nad městem Boskovice. Zámek v Moravské Třebové, přestavěný Ladislavem z Boskovic, je raně renesanční památkou, zatímco klasicistní zámek v Rájci nad Svitavou, vlastněný rodinou Salmů, patřil k největším panstvím na Moravě. Erbovní mapa, vydávaná od roku 2014, graficky zachycuje bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v naší zemi stály a z nichž některé stále přežívají.

Kniha popisuje kraj od Horácka, přes Znojmo,Bítov, Ivančice, Hrušovany po Moravské Budějovice. Osmý díl místopisné práce. Kniha je doplněna bohatým dobovým ilustračním materiálem.

Knížka obahující 239 vtipů v českém a francouzském jazyce.

Obsahuje 239 vtipů v německém a českém jazyce.

Kniha popisuje kraj od Horácka, přes Znojmo,Bítov, Ivančice, Hrušovany po Moravské Budějovice. Osmý díl místopisné práce. Kniha je doplněna bohatým dobovým ilustračním materiálem.

Devátý svazek Místopisného obrázkového atlasu mapuje území Slezska, oddělené od Moravy hradbou Jeseníků i část Moravy jižně od Jeseníků. Navštívíte Javorník, Vidnavu, Zlaté Hory, Velké Losiny, Praděd, Uničov, Sovinec, Rýmařov, Prostějov, Olomouc a další místa

Šestý díl obrazového místopisu je věnovaný oblasti severovýchodních Čech, Krkonoš a Orlických hor. Popisovaný kraj je vymezen městy: Vrchlabí, Broumov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Chlumec nad Cidlinou, Jičín, Jilemnice a Trutnov; zároveň oblast zahrnuje hraniční pohoří - od našich nevyšších hor, Krkonoš, až po Kralický Sněžník. Ve vnitrozemí kraje je nejvýznamnější Jičínská pahorkatina a všeobecně známý Český ráj. Ve východní části se rozkládá - řečeno autorovými slovy - "podivuhodné Broumovsko" se stěnami Adršpašských a Teplických skal. Centrem je pak Hradec Králové - bývalé věnné město českých královen. Text je doplněn mnoha kresbami a fotografiemi, barevnými mapkami jednotlivých částí oblasti a městskými i šlechtickými erby.

Sedmý díl obrazového místopisu se věnuje části Polabí, Horního Posázaví a Českomoravské vrchoviny - tedy jihovýchodu Čech. Popisovaný úsek je vymezen těmito městy: Pardubice, Čáslav, Chrudim, Hlinsko, Litomyšl, Svitavy, Lanškroun, Ledeč nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chotěboř, Přibyslav, Polička, Bystré a Jihlava. Před vlastním textem předcházejí obrázkové mapy oblasti spolu s erby všech měst. Jako v předchozích dílech, tak i zde, se popis jednotlivých míst skládá z jejich historie, plánků a hlavně četných vyobrazení i fotografií; to vše je doplněno životopisy slavných osobností spjatých s oblastí a dále citáty ze starých kronik. Výsledkem je velice poutavý a živý popis minulosti i současnosti jihovýchodních Čech - kraje starobylého, ale turisticky někdy neprávem opomíjeného.

Pátý díl obrazového místopisu je věnován severním a středním Čechám. Popisovaný úsek je vymezen těmito městy: Šluknov, Děčín, Česká Kamenice, Varnsdorf, Liberec, Tanvald, Jirkov, Teplice, Ústí nad Labem, Litoměřice, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Turnov, Mladá Boleslav. Před vlastním textem předcházejí obrázkové mapy oblasti spolu s erby všech měst. Vyprávění o jednotlivkých městech je doplněno příslušnými citáty ze starší a vzpomínkové literatury, dále vedutami, dřevoryty, perokresbanmi i staršími a současnými fotografiemi - výsledkem je dokonalý a živý obraz minulosti i současnosti tohoto koutu Čech v působivé grafické úpravě.

Desátý svazek Místopisného obrázkového atlasu mapuje území jihovýchodní Moravy.

Jedenáctý svazek Místopisného obrázkového atlasu mapuje území severovýchodu Moravy a Slezska.

Kniha obsahuje přes 400 erbů s medailonky pánů, rytířů i erbovních měšťanů, kteří byli potrestáni za účast na odporu proti Habsburkům.