Jiří Mikulec Books

Monografie vydaná Historickým ústavem AV ČR ve spolupráci s Universität Stuttgart je věnována problematice náboženského násilí, k němuž docházelo během 15. – 18. století jak v českých zemích, tak také šířeji ve středoevropském prostoru. Obsahuje celkem 21 studií domácích i zahraničních historiků, kteří své prvotní teze k těmto příspěvkům formulovali na mezinárodním vědeckém sympoziu ke konfesnímu násilí konaném v Praze v roce 2014. Kniha má mezioborový charakter, kromě politických a náboženských dějin zasahuje do dějin literatury, výtvarného umění, teologie apod. Z tematického hlediska je publikace členěna do tří oddílů, první se zabývá typy konfesního násilí a jeho důvody, druhý je věnován úloze náboženství při vzniku a průběhu těchto konfliktů a třetí oddíl sleduje snahy, jež měly vést ke zmírňování nábožensky motivovaného násilí. Jednotlivé studie jsou publikovány v angličtině nebo němčině, každý text je doplněn českým resumé a resumé ve druhém světovém jazyce (německé příspěvky anglickými resumé a naopak). Monografie je opatřena rejstříkem místních a osobních jmen. Publikace je určena jak vědecké veřejnosti, tak i všem dalším zájemcům o náboženské dějiny raného novověku.

Víra, náboženství a zbožnost. V raně novověké společnosti prolínala tato témata každodenním životem příslušníků všech sociálních vrstev. Vydejte se s námi za poznáním a pochopením našich předků ze 17. a 18. století. Tato publikace nabízí vedle úvahy o vzniku a obsahu toho, co se obvykle zahrnuje pod pojem barokní zbožnost, také informace o kultech českého baroka, o rituálech a reáliích doprovázejících náboženský život, o laických institucích a aktivitách, jakými byla náboženská bratrstva a poutě. Nezapomíná ani na problematiku umírání a smrti, jež ve studované době představovala velké duchovní téma, ale ani na nepřátele katolické církve a jejího vyznání. V závěru se pak věnuje proměnám, kterými prošel náboženský život za osvícenství a které se do jisté míry podílejí i na jeho dnešní podobě.

Královská trilogie je souborným vydáním tří knih (Ženy a milenky českých králů, Muži a milenci českých královen, Děti a levobočci českých králů), napsaných čtveřicí význačných českých historiků, kteří se rozhodli postihnout ty stránky našich dějin, jež donedávna nepatřily mezi obvyklá témata klasické historiografie.

Syntetické zpracování pobělohorského období představí jednu z nejdramatičtějších epoch českých dějin. Na jejím počátku stály radikální proměny českých zemí po porážce stavovského povstání, které navíc doprovázelo násilí třicetileté války. Po ukončení tohoto konfliktu, tedy v dobách mírové rekonstrukce, pak střední Evropu ohrozila rozpínavost osmanských Turků, proti kterým se spojilo několik zemí, aby zachránily obleženou Vídeň. Kniha vedle těchto i mnoha dalších událostí z českých dějin, nazíraných v širším kontextu habsburské monarchie, seznámí s barokní společností, s rozvojem katolické zbožnosti obyvatelstva a s kulturním vývojem v českých zemích. Představí také modernizační rysy, které již v 17. století položily základy novodobého státu.

Rekatolizace šlechty v Čechách : čí je země, toho je i náboženství. Sjednocování víry obyvatelstva s panovníkem podle raně novověké zásady uvedené v podtitulu knihy představovalo složitý a dlouhodobý proces, který v Čechách vyvrcholil v roce 1627. Dne 31. července vydal císař, uherský a český král Ferdinand II. patent, jímž vypověděl ze země veškeré nekatolické šlechtice, kteří odmítnou přestoupit na katolickou víru. Jde o jeden z nejvýznamnějších okamžiků v dalekosáhlých proměnách, jimiž český stát procházel po porážce stavovského povstání. Necelých sedm let po vítězství na Bílé hoře se panovník odhodlal k závěrečnému úderu proti nekatolíkům, který otevřel cestu také k masovému obracení širokých vrstev venkovského i městského poddaného obyvatelstva. Vydání 1.

Jedním z vladařů, kteří jako by vypadli z českého dějepisu, je římský císař, uherský a český král Leopold I. V jeho případě je takový nezájem zvláště paradoxní, protože se jednalo o druhého nejdéle panujícího českého krále vůbec - od jeho korunovace svatováclavskou korunou do jeho smrti uplynulo 48 a půl roku. Jeho panování přineslo zemím Koruny české takřka nepřetržité období míru, což bylo velmi důležité pro rekonstrukci z následků pustošivé třicetileté války. Autor knihu rozčlenil do 4 častí. V první nazvané První kroky (1640 - 1658) se věnuje Leopoldovu dětství a přípravě na vládnutí, když nečekaně zemřel jeho starší bratr, a obtížnému získání císařské koruny, v druhé Ve víru válek a mezinárodní politiky (1658 - 1683) jeho napjatému vztahu s Francií a bratrancem Ludvíkem XIV., Osmanské říši, vztahu k Uhrám a Českému království, ve třetí Leopoldus Magnus (1683-1705) popisuje vítězství nad Turky, kteří obléhali Vídeň, získání Španělska po vymření tamních Habsburků a Lepoldovo úmrtí a velkolepý barokní pohřeb. Poslední část Osobnost a všední život panovníka popisuje jeho vlastnosti dle dobových záznamů (dopisy s přáteli např. Humprechtem Černínem, zprávy cizích velvyslanců na vídeňském dvoře, kroniky.. ), jeho rodinný život (měl celkem 3 manželky a 16 dětí), fungování jeho dvora a legendy a předpovědi, které zaznamenali jeho současníci a životopisci.

Tématem této knihy jsou slavnosti konané od doby baroka k poctě jednoho z nejuctívanějších českých světců, sv. Jana Nepomuckého. Autoři je sledují v souvislosti se vznikem, rozvojem a proměnami jeho kultu od středověku do současnosti. Součástí velmi navštěvovaných a oblíbených květnových poutí do Prahy konaných u příležitosti Nepomukova svátku byly po tři století svatojanské lodní hudby (musicae navales). Tradice těchto slavností na Vltavě sahá až do roku 1715. Ve svém dlouhém vývoji vždy odrážely duchovní, kulturní a sociální proměny společnosti v jed¬notlivých historických epochách, promítly se do nich i významné události českých dějin. Vedle období rozkvětu prošly i dobami útlumu, či dokonce zákazů. Po roce 1989 se podařilo tyto slavnosti obnovit. Jejich současnou podobu organizá¬toři nazvali „Navalis“ s odkazem na barokní lodní hudby. Nyní patří mezi největší pražské kulturní a náboženské události. Vedle uvedených lodních slavností a vývoje kultu sv. Jana Nepomuckého publikace zpracovává také další aktivity a události spojené s tímto světcem – zabývá se například náboženskými bratrstvy, která sdružovala jeho ctitele, oslavami jeho blahořečení i kanonizace, stejně jako připomínkami těchto aktů při jejich kulatých výročích. Ale sleduje i každoroční poutě a pražská poutní místa, kde si věřící tohoto mučedníka připomínali. Historický výklad v knize doprovází rozsáhlá obrazová dokumentace, která obsahuje také doposud nepublikované dobové grafiky, fotografie a texty.

Kolektivní monografie sleduje v devíti kapitolách postavení křesťanských církví (chápaných především z institucionálního hlediska) v 16.-18. století v Čechách a na Moravě. Přibližuje jejich náboženskou činnost a věnuje se důležitým oblastem ve vztazích mezi církvemi a společností. Jedná se o poměr církví a státu, o sféru církevní správy a náboženské praxe, o sociální problematiku, o oblast výchovy, vzdělávání a vědy a o kulturní působení církví. Všechny tato témata jsou sledována ve vývoji během tří století. Samostatná pasáž je věnována specifikám církevního vývoje na Moravě. Knihu uzavírají dvě kapitoly zařazené do historiografického exkursu.

Sborník, prvním tematickým supplementem časopisu Folia Historica Bohemica, se zabývá institucionalizací smrti v raném novověku prostřednictvím 13 studií. Vznikl jako výsledek kolokvia pořádaného Historickým ústavem AV ČR v březnu 2006. Příspěvky vycházejí z referátů a diskusí, nebo byly dodány později. Pavel Král analyzuje knihy o dobrém umírání v předbělohorských Čechách, zatímco Dalibor Janiš hodnotí testamenty olomouckých biskupů a jejich majetkovou politiku. Ota Halama se zaměřuje na revenanty v protestantské literatuře. Pavel B. Kůrka zkoumá městské pohřby na přelomu 16. a 17. století, Tomáš Sterneck se věnuje pohřebním praktikám v konfesionálně rozděleném Brně kolem roku 1600. Radmila Pavlíčková analyzuje pohřební kázání nad biskupy v období konfesionalizace. Marie Ryantová se dotýká pohřbů světských duchovních v pražské arcidiecézi. Jiří Mikulec se zaměřuje na katolická bratrstva a laickou zbožnost, zatímco Zdeněk Orlita zkoumá pohřební průvody v mariánských kongregacích. Jan Zdichynec a Hedvika Kuchařová přiblížili pohřební rituály cisterciáků a premonstrátů. Jana Oppeltová se věnuje premonstrátským zvykům spojeným s umíráním a pohřby. Kateřina Valentová a Karel Černý sledují smrt a pohřeb v kontextu jezuitských konsvetudinářů. Zdeněk R. Nešpor uzavírá sborník analýzou mezikonfesních sporů po vydání tolerančního patentu.

První díl zamýšlené trojdílné monografie probírá dějiny města od počátku středověku do konce 17.století.