Galeazzo Ciano Books

Úplné deníkové zápisy hraběte Galeazza Ciana, ministra zahraničních věcí Mussoliniho vlády, představují cenný historický pramen k dějinám 2. světové války. Ciano, popravený na Mussoliniho příkaz v lednu 1944, zachytil v deníku atmosféru fašistického režimu v Itálii. I když se v jeho zápisech nenacházejí senzační informace, odhalují antiněmecký postoj většiny Italů a vojenskou slabost země. Ciano byl proti válce, ne z důvodů míru, ale z obavy o italskou slabost a možnost německé okupace. Vnímal různé anexe a vpády jako běžnou součást mocenské politiky, což ilustruje jeho popis italských akcí v Albánii a Řecku. Deník také přináší charakteristiky významných postav, jako je nadutý Ribbentrop, marnivý Göring, a Mussolini, toužící po vojenské slávě. Ciano měl většinou pozitivní dojem z Hitlera, jehož názory považoval za logické. Zaznamenává také nudné sezení u čaje, kde Hitler mluvil bez přerušení více než hodinu, zatímco Ciano a Mussolini se snažili udržet pozornost. Cianoho zápisy tak poskytují unikátní pohled na politické intriky a osobnosti doby, v níž žil.

Úplné, nezkrácené deníkové zápisy hraběte Galeazzo Ciana, ministra zahraničních věcí Mussoliniho vlády. Díl 2, 1940-1943. Předmluvu napsal Sumner Welles. Vydání 2., v ERM 1. (Podle vydání z r. 1948). Deník italského ministra zahraničních věcí hraběte Ciana, v lednu 1944 na Mussoliniho příkaz popraveného, je hodnotným pramenem k historii 2. světové války. Poprvé česky vyšel už krátce po válce v roce 1948, v roce 1997 byl vydán ve dvou dílech v reprintu. V deníku nejsou žádné senzační informace, ale ukazuje nám zákulisí fašistického režimu v Itálii. Vysvítá z něj také zjevný antiněmecký postoj většiny Italů i vojenská slabost Itálie. Sám Ciano byl proti rozpoutání války, i když ne z nějakých mírumilovných důvodů, ale kvůli vědomí o slabosti Itálie. Měl také obavy, že po německém vítězství se Němci obrátí proti Itálii a obsadí pádskou nížinu obývanou německou menšinou. Na druhou stranu ale různé anexe, přepady apod. považoval za běžnou součást mocenské politiky, jak to vyplývá z jeho popisu italských vpádů do Albánie nebo do Řecka.