Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni. Soustřeďuje se zejména na Šímovo meziválečné období a definuje jeho přechody mezi různými světy, nejen Čechy-Francie, ale i mezi výtvarnými žánry, mezi uměním vysokým a nízkým, představuje méně známé Šímovy knižní ilustrace, nebo návrhy skleněných vitráží.
Půlstoletí teoretické, kurátorské, publikační a organizační činnosti přední osobnosti české fotografie, Dr. Anny Fárové. První světová monografie o Henri Cartier-Bressonovi, zpracování díla Josefa Sudka a Františka Drtikola, založení a vybudování fotografické sbírky v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, dlouholetá spolupráce s Josefem Koudelkou, "9&9" v Plasích a další legendární fotografické výstavy v 80. a 90. letech - to vše, a řada novátorských počinů na poli fotografie jsou nemyslitelné bez práce a osobnosti Anny Fárové.
Básně z let 1968–1990. Odchod do exilu roku 1968 znamenal pro Anastáze Opaska návrat k původnímu poslání benediktinského mnicha, obnovený kontakt s rozvinutou, svobodnou křesťanskou kulturou se společným zpěvem žalmů, se slavnými dny církevního roku. První básně byly napsány v nádechu svobody a v údivu nad mnohotvárností nezničeného světa. Poezie Otce arciopata vzniká na okraji událostí, sleduje cesty, pouti, rytmus církevního roku i roční období. Přibližuje nám osobnost v její velikosti a naivitě. Autor ji označuje jako vnitřní deník. Témata se vracejí, zpracována podobným způsobem, neslábne intenzita údivu, radosti z kultury, z charakteru, z příslibu Vzkříšení. Básně ukazují míru poezie v jednom životě. Hovoří z tichých chvil, vzácných ve dnech činnosti. Poezie autorovi není smyslem života, ale má ji rád. Nabízí sám sebe i touto formou, zvyšuje počet těch, kdo mohou přijímat život upřený do Středu nevšedního kněze zvláštního osudu.
Obsahuje životopisná data, přehled výstav, zastoupení ve sbírkách.
Bohatě ilustrovaná kniha přináší podnětnou studii o různých podobách fotografie v surrealismu českém i světovém.
