Vůně posečené trávy

Již čtvrté vydání sbírky fejetonů oblíbené herečky Ivanky Deváté, neztrácí na aktuálnosti, ani půvabu. Nadčasové příběhy vykreslují nostalgii válečných a poválečných let a přitom nepostrádají pořádnou porci laskavého humoru. Autorka se vrací ke klíčovým momentům svého života a na scénu uvádí rodinné příslušníky, spolužáky z gymnázia ale i husy a králíky, či vši a blechy. Takže – nejdříve ze všeho jsem dostala vši. A řeknu vám, pěkně se mi ujaly. Tu první jsem si přinesla domů zároveň se spálovým bacilem. Povedení kumpáni se chutě dali do díla. Bacil vytáhl křivku horečky až na hranici, kde začíná fantas, a docílil, že jsem křičela, ať mi sundají z chodidel ty perníčky a vyženou dědka s flašinetem. Zatímco jsem takto blouznila, mladé vši věšely do oken záclonky, osídlující mou hlavu jako pohraničí. Stonala jsem dlouho, protože se přidaly komplikace, takže když jsem konečně vstala z postele, další generace vší už drandila na koloběžce.