Jednorozměrný člověk

More about the book

Marcuse ve své knize z roku 1964 kritizuje kapitalismus a zároveň odmítá socialistické režimy v tehdejší východní Evropě. Moderní industriální společnost, ač se tváří jako racionalistická, je ve skutečnosti iracionální. Ovládla přírodu i člověka, stala se totalitní, neboť technika určuje nejen společenské potřeby, ale i individuální přání, čímž zasahuje i do volného času lidí. Svoboda, jako svobodná volba zboží a služeb, se mění na nástroj ovládání. Rozvinutá industriální společnost je ideologičtější než její předchůdkyně; ideologie se přesunula do výrobního procesu, lidé se stávají produkty a reklama se proměňuje v žádaný životní styl. Kapitalisté se stávají byrokraty, zatímco dělnická třída je integrována do nesvobodné společnosti. Pojmy se redukují na operace a opakované hypotézy v masových médiích se mění na definice. Nerozumné je považováno za neoperacionalizovatelné, což vede k jednorozměrnému chování a myšlení. Cestou ven je návrat k dvojrozměrnosti – rozpornosti v filozofickém myšlení, které musí upozorňovat na to, co není přítomno, a zpochybňovat společnost i sebe samé. Osvobození individuality může iniciovat zejména menšiny, outsideři a radikální intelektuálové.