Trojjediný prst

More about the book

Kniha po zásluze nominovaná na Magnesii Literu! Ačkoli lyrickým deníkem Elsy Aids prochází povědomý odstín tmy jako místa osamění, v centru stojí jiný obraz: noc, která je těsnější než lidské tělo. Psaní pak povléká ztemnělou krajinu spolknuté noci, z níž náhle už není kam se probudit. Duté, samo sebe uzavírající tělo je výrazem bezmocného stavu, v němž se skutečnost spojuje s obrazem. „Dnešní noc přiléhá těsně jako bránice. Vzduch lepí. Je konec října a venkovní kočka pomalu obrůstá novou srstí. Pecky se ukrývají ve švestkách a rozvěšují se po stromech. Vnitřní práce se na nic neohlíží. A nikdy se nezastavuje.“.