Případ ztracených duchů

More about the book

Nejoblíbenější postavička ze světa duchů dobývá čtenářská srdce i prodejní řebříčky v Evropě. Člověče, řeknu ti, práce smrťáka je vážně děsná fuška! Věčně dřu sám a bez ustání mi pípá mobil, na který mi chodí oznámení o skonaných duších. Ty všechny musím posbírat a odvézt na věčnost. A že jich je! Jak na běžícím pásu… Otrava, že by z toho jeden umřel, to mi věř! Navíc nemám skoro žádnou dovolenou a ta almužna, co mi dávají místo výplaty! Vždycky si hned vzpomenu na přísloví: „Kde nic není, ani smrt nebere.“ Ještěže jsem se skamarádil s Otou a Emilkou. Sice jsou to obyčejní smrtelníci, ale na to, že jsou to jen lidi, jsou docela v pohodě. Máme teď smrtelně důležité poslání: zachránit svět před velkým zlem – nebo tak něco. Každopádně nutně musíme co nejrychleji vypátrat, kdo ukradl Otova domácího ducha.