Hvězdy jedna po druhé hasnou

Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů ze třinácti plodných let doprovází autor téměř 40 ilustracemi malovanými přírodním uhlem. Celkem 11 oddílů odhaluje intenzivní básníkova životní období, často inspirované jeho pobytem na Šumavě.Podobně jako u většiny Szpukových děl i zde platí, že se s touto knihou budete muset vyrovnat. Vstupujete totiž někomu do duše. Najednou dýcháte chladný šumavský vzduch, vydechujete páru, došlapujete mezi byliny, z nichž každá nese jméno, hledíte na vrchy, jež básník umí pojmenovat česky, německy i lokálním slangem, ocitnete se uprostřed milostného poryvu i ve vánici, anebo jen v přítomném okamžiku bezelstně vnímáte přírodu a život kolem. Někdy si po třetím čtení řeknete: „Heuréka, přišel jsem na to!“ a jindy hned na první dotek verše víte: „Ano, je to silné a přesné.“