Spodoby

Poezii zdobí kde co. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik Bárt píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dominik Bárt dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená po čertech ďáblech hledat prameny, "jako by hluchý kladl prsty na flétnu". Bárt se vyhýbá zhovadilé popisnosti, jíž by jeho underground dýchal kyselostí ostravského piva a kýchal bohémskou nakvašeností Brna. Důležitější je, co se neopakuje, střízlivost ve světě, kde poezie nasedá do vlaků, které neřídí grafikon dopravy, a kde se současná básnická generace "stala nezávislou na poezii". Bártovy verše pro kluky a holky střeží tajemství prožitků, deníkových iniciací a pozorování, nenesou ale jmenovky na zvoncích, cosi suchého a nezamilovaného tam praská, když "z prostoru vybírá prostotu". Nakladatelská anotace. Kráceno.