Akademická pravidla českého pravopisu

More about the book

Pravidla českého pravopisu se zaměřují na odchylky od hláskového pravopisu, jako je volba mezi i (í) a y (ý), rozlišení měkkých, tvrdých a obojetných souhlásek a tvorba seznamů vyjmenovaných slov. Dále se zabývají pravopisem koncovek podle gramatických vzorů a shodou přísudku s podmětem. Zohledňují také používání písmena ě, rozlišování mě a mně, a změkčování písmen d, t, n. Dále se věnují ztrátě znělosti souhlásek na konci slov, pravopisu skupin souhlásek, volbě předložek a předpon, a označování délky samohlásek. Pravidla se dotýkají psaní přejatých slov, zkratek, vlastních jmen a kapitalizace, včetně odlišných pravidel pro víceslovná jména. Zahrnují také interpunkční znaménka a pravopis jednotlivých slov. Závaznost pravopisné kodifikace není přímo stanovena zákonem, ale norma češtiny je ustalována Ústavem pro jazyk český a školskou soustavou. Tento ústav vydává doporučující publikace a provozuje jazykovou poradnu. Ministerstvo školství obvykle schvaluje tyto zásady pro školní výuku, a pravidla doporučená Ústavem jsou považována za oficiální.