Konec (s)nové epochy

More about the book

Fenomén secese se v dějinách umění zkoumá od šedesátých let dvacátého století, a to jak v českém, tak mezinárodním kontextu. Existují monografie od Jiřího Kotalíka a Petra Wittlicha, které analyzují toto období z hlediska stylu a formy, a naznačují potřebu dalších monografických výstav, jež by ukázaly, že secesní a symbolistické styly tvoří významný evropský sloh. Publikace Konec (s)nové epochy se zaměřuje na méně známé osobnosti, jako jsou Vojtěch Preissig, František Dvořák, Viktor Oliva, Emil Holárek, Richard Teschner a Emil Orlik, jejichž příspěvky k umění přelomu století představují důležitý protipól k známějším autorům, jako jsou Alfons Mucha a Luděk Marold. Publikace se snaží představit nejen české umělce, ale také českoněmecké, kteří obohacují naše chápání středoevropského uměleckého prostoru. Zvolený výběr děl pečlivě reaguje na dobové směry, jako jsou symbolismus, naturalismus a dekadence, které formovaly fenomén secese. Tyto umělecké směry mají v současném diskurzu dějin umění své místo a vyzývají k novým interpretacím.