Das Zeitalter des Narzissmus

More about the book

Kulturní historik Christopher Lasch (1932–1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky patologického narcismu v americké kultuře 20. století prostřednictvím psychologické, kulturní a historické syntézy. Diagnostikuje patologii, která se rozšířila do všech oblastí života Američanů, přičemž se opírá o Freudovu definici narcisty, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému. Tento jedinec uniká do velkolepého sebepojetí a využívá ostatní jako nástroje k uspokojení, zatímco touží po jejich lásce a uznání. Lasch identifikuje ozvěny těchto vlastností ve fascinaci slávou celebrit, strachu ze soutěživosti a neschopnosti potlačit nedůvěru, stejně jako v mělkosti osobních vztahů a hrůze ze smrti. Po 2. světové válce Amerika podle něj vytvořila typ osobnosti, který odpovídá klinickým definicím „patologického narcismu“, jež se liší od běžného hédonistického egoismu a projevuje se slabým pocitem self, vyžadujícím neustálé externí potvrzení. Lasch nachází symptomy této poruchy v radikálních politických hnutích 60. let a v duchovních kultech 70. let, přičemž svou tezi zakládá na politických názorech, amerických sociálních a ekonomických dějinách, aktuálních výtvarných a literárních dílech a klinickém výzkumu narcistických poruch.