This expansive saga chronicles the life of a young nobleman during the tumultuous medieval period in Bohemia. The protagonist is thrust into a world of courtly intrigue, political struggles, and personal trials. The narrative masterfully intertwines actual historical events with compelling fictional storytelling. Readers will immerse themselves in a vividly depicted past where courage and honor are constantly tested.
Vilém z Landštejna patřil k nejmocnějším českým pánům na začátku vlády Lucemburků a stal se oprou Karla IV. Na jeho korouhvi stříbrně zářila růže slavného jihočeského rodu Vítkovců a byla vidět v mnoha bitvách. V prvním manželství s vášnivou rusovlasou Rakušankou Elisabetou zažil Vilém mocenský vzestup, ve druhém čelil rodinným sporům, ale jeho o mnoho let mladší druhá žena mu byla velkou oporou. Ona byla přední dvorní dámou královny Blanky a on prvním mužem království, ale až po svém císaři, kterému zůstal vždy neochvějně věrný.... celý text
Druhá kniha série Vilém z Landštejna.
Válka růží navazuje na román Pán stříbrné růže v roce 1347 a končí o deset let později založením Karlova mostu. V této době byl Vilém z Landštejna nevyššímu purkrabím Českého království a věrnou oporou císaře Karla IV. Měl velkou zásluhu, že se po letech bouřlivého kralování Jana Lucemburského zlepšila správa země, ale to se ne vždy zamlouvalo jeho mladším příbuzným. Především Jindřich z Hradce neměl rád Vilémovy domluvy a raději sáhl po meči, než by trpělivě jednal o urovnání sporů. Tak začala válka růží proti stříbrné landštejnské. Vilém v ní nebyl poražen, ale nepovažoval se ani za vítěze, šlo mu o čest a rozumný smír mezi všemi Vítkovci i králem, který už nehodlal přihlížet, jak se páni svévolně přiživují na korunním zboží. Jindřich z Hradce, Petr ze Šternberka a také mladí Rožmberkové se vyznamenali v bojích s Wittelsbachy i při Karlově dobrodružné korunovační cestě do Říma, k jejich mládí patřila rytířská odvaha, bujné lásky, ještě ničím nezkalené přátelství. Když se je uvážlivý a opatrný Vilém snažil varovat před nebezpečím a vyčítal jim lehkomyslnost, spíš je tím podráždil. Dali mu za pravdu, až když i na ně dopadly první kruté rány osudu. To už ale stříbrnou růži netrvalo zastínila zlatá hradecká a červená rožmberská.
